Syndrom opožděných recenzí provází Metalopolis od samých počátků. Jaký má význam psát recenzi s půl ročním zpožděním? Vesměs je to jen dodělání svého vlastního restu. Něco se odloží úplně, něco se dožene alespoň v tom samém roce. Asi tak to mám s těmito Američany. Deska „Bioluminescence“ okolo mě existovala od jara, ale k důkladnějšímu poslechu a sepsání došlo až nyní. DAWN OF OUROBOROS si do svého názvu dali mýtického hada, jenž si kouše vlastní ocas. Vycházejí z black/deathových kořenů, kapelník Tony Thomas (též např. BOTANIST a další kapely) přiznává svou oblibu v klasickém norském blacku, ale sami se výrazně posunuli do post-blackového rybníčku. Jejich devízou je kontrast mezi drsnou rubanicí a melodickými pasážemi. Mezi extrémním vokálem a čistým zpěvem, přičemž obě polohy zvládá jejich dlouhovlasá zpěvačka Chelsea Murphy. Přístup to na metalové scéně není pochopitelně nijak originální, ale něco na téhle partě přeci jenom je.

Ve svém pojetí se od předchozích dvou alb v zásadě neodchýlili, přesto je novinka v něčem jiná. Oproti minulým počinům je citelný větší důraz na atmosféru a na emoce. Více zvýraznili rozdíl mezi agresivními částmi a partiemi s čistým zpěvem. Na minulých albech to přeci jenom trochu splývalo. Částečně vlivem masteringu, ale více překryvem s pokračujícím riffovým podkladem. Nyní „čisté“ pasáže zvukově hodně vystouply a současně jsou pojaty více intimně. Čistý vokál dostal více prostoru a Chelsea tak může prokázat, že je i velmi kvalitní zpěvačka, nejen uřvaná semetrika. Chvílemi to až koketuje s indie rockem. Tyto pomalé pasáže mají snový nádech, chvilkový výlet do jiné sféry. Pochopitelně jde jen o krátké momenty, než se vrátí pumelenice, ale výsledný kontrast je o to silnější.

Úvodní „Bioluminescence“ ukazuje, že kapela jasně pokračuje ve směru nastoleném na prvním albu před pěti lety. Jen ten styl vybrousili a patřičně dotáhli k obrazu svému. Zajímavé je, že text této skladby se točí okolo medúzy Aequorea victoria. Tato bioluminiscenční medúza emituje světlo z chemické reakce podobně jako naše světlušky a vnáší tak záblesky do temnot nočních mořských vod. I další skladby na albu v sobě mají něco z oceánů či obecně vodního světa, světla a tmy. Texty obecně jsou zajímavé a komplexní, s častými kulturními a přírodními odkazy. Je patrná obliba antické mytologie („Poseidon's Hymn“), která slouží jako symbolická platforma pro odkazy na současný svět. Ač většina desky je dravá a rychlá, pro mě je posluchačská lahůdka „Slipping Burgundy“. Začíná pozvolna, baladicky, čistý zpěv a akustika navozují schizofrenní atmosféru. Postupně ale hudba graduje, nabírá na intenzitě, výrazně potemní až zčerná. Hlavním autorem skladby je zpěvačka, která do ní vložila i svou poctu Davidu Lynchovi. To je citelné v první polovině skladby, která má jazzový nádech, což by i Lynchův oblíbený žánr. A poté i ve videu, které svou vizualizací připomíná jeho dílo. Bravurní záležitost.

„Poseidon's Hymn“ je další výrazná věc, která je postavená na melodickém kytarovém motivu, ze kterého se kapela překlápí na obě své polohy. Do tvrdých a rychlých deathových riffů a do rozjímavých, zasněných poloh. Je to z jejich tvorby i nejpřístupnější věc. Ve skladbě „Dueling Sunsets“ je čistý hlas Chelsea posazen na solidní bubenické rytmy a v závěru pak je doprovázen bicími s kulometnou razancí. Dává to těmto volnějším pasážím trochu jiný rozměr (a částečně i ohlédnutí za prvním albem), kdy zpěv je naléhavější a už není tak v kontrastu k extrémním vokálům. Název skladby „Fragile Tranquility“ je přiléhavý. Klid je v podání této party opravdu křehký. Chvíli vydrží v rozjímavém rozpoložení, ale stejně je nakonec roztříštěn ve finálovém vzepětí intenzity, která s patřičnou studiovou úpravou nabírá sílu mohutné zvukové hradby. Spolu s předchozí skladbou „Static Repetition“ tak ukončuje album v agresivní (post-)blackové temnotě, která přejde v pozvolné rozjímání v poklidném outru „Mournful Ambience“.

„Bioluminescence“ je nejkompaktnější a nejucelenější deska DAWN OF OUROBOROS, současně i technicky o krok dále a ukazuje, že kapela ve své dosavadní hudební pouti vyzrála. Základní pojetí se od předešlých desek neliší, ale nyní je patrno, že kapela konečně přesně ví, co a jak chce říct.