TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výlov oldschoolové bažiny ani zdaleka nekončí. Tentokrát se však nepodíváme na zoubek zkušenému predátorovi, ale nastupující generaci, která si teprve začíná razit svou vlastní cestu mokvajícím rašeliništěm. Debutové mručení RITUAL MASS (člověk spokojeně kýve nad názvem kapely) dostalo do vínku sympatický titulek „Cascading Misery“ a doléhá k nám z podzemních šachet Steel City, tedy pennsylvánského Pittsburghu. Troufám si konstatovat, že výše použité sousloví „oldschoolová bažina“ už samo o sobě dostatečně charakterizuje tvorbu RITUAL MASS. Ano, i tito Američané, podobně jako celá řada jiných, vzhlíží k potemnělým deathmetalovým ikonám, jimž vévodí INCANTATION a jejich nejstarší a současně nejvíce kultovní tvorba. I hluchý bude dále identifikovat ASPHYX, IMMOLATION a z těch novějších pak třeba DISMA, KRYPTS anebo MORTIFERUM. RITUAL MASS sází vše na tradici a svou vysoce konzervativní strategii nehodlají narušovat jediným motivem, který leží byť jen milimetr za žánrovými hranicemi. I když počkat, jeden by se vlastně našel, ale o tom až později.
„Cascading Misery“ je dílem určeným pouze a jen pro skalní příznivce OSDM/death/doom metalu. Jedná se o poměrně jednoduchou desku vystavěnou na trvanlivých, posluchačům velmi dobře známých žánrových motivech. Základy jsou skutečně ohlodané až na kost, když většina ústředních riffů jakoby pocházela z první kapitoly příručky „Jak nahrát své první OSDM album“. Základní stavba těla „Cascading Misery“ není zrovna pestrá a její skromnost mohou ocenit snad jen ti nejzavilejší speleologové. RITUAL MASS jako by to věděli a tutorial strukturu se snaží nejrůznějšími způsoby maskovat. Tu nahodíme temnější/zneklidňující melodie nebo vyextrahujeme uskřípnutý, ale zároveň melodický riff jako vystřižený z „Providence“ od IMMOLATION („Immeasurable Hell“), tu vytáhneme do popředí basičku („Frozen Marrow“), no a tady zase zapracujeme s tempy a přidáme na pestrosti (nejlepší skladba kolekce „Looming Shapeless Entity“). Je to jako když máte hrubou stavbu domu, ze které ještě trčí traverzy a krovy, ale v prostoru budoucích oken už vesele aranžujete květináče s několika druhy cizokrajných rostlin. RITUAL MASS prostě dobře vědí, že zatím staví na hodně primitivním základě a snaží se ho alespoň trochu zkrášlit a ověsit atraktivnějšími cingrlátky.

S ne úplně komfortním pocitem, že RITUAL MASS nejsou na špičce startovního pole, co se skladatelských dovedností týče, dorážíme k poslední položce „Disquiet“. Na ukazateli časomíry navíc vyvstává hrozivá číslice 14:32. Aha, takže kapela, která pracuje s minimem výrazových prostředků se ještě na poslední chvíli drze odvázala a naordinovala si čtvrt hodinu dlouhou seanci? V prvních sedmi minutách se střídají motivy trochu rychleji, což skladbě prospívá (stejně jako v „Looming Shapeless Entity“ oceňuji, že se jen bezzubě neomílají basic chuggy riffy). Pak následuje další pětiminutovka v podobě jednoduché vybrnkávačky a pak už přichází trochu vypjatější závěr, který překvapí odevzdanějším vokálem. Je to jako kdyby DSBM kapela pořádala konkurz na zpěváka a jako jediný kandidát se dostavil growler ovládající pouze a jen jeskynní standard.
„Cascading Misery“ je jednodušší, hrubě tesaná deska, na které je ještě vidět skladatelská nevyzrálost. Je slušná v atmosférických polohách, standardní v melodiích (občas příjemné sólo, jindy zase až moc otřepaná linka) a naopak pokulhává, co se nosných motivů týče. Materiál tak budiž doporučen pouze skalním příznivcům, kteří by ho měli strávit bez větších problémů. Ne každý vytáhne na první pokus eso z rukávu, někdo holt začíná žaludovou devítkou. Uvidíme, jaká karta jim přijde pod ruku příště, osobně doufám, že RITUAL MASS vytáhnou z talonu alespoň sympatického svrška.
„Cascading Misery“ od RITUAL MASS je jednodušší, hrubě tesaná deska, na které je ještě vidět skladatelská nevyzrálost. Je slušná v atmosférických polohách, standardní v melodiích a naopak pokulhává, co se nosných motivů týče.
6 / 10
1. Obsidian Mirror
2. Immeasurable Hell
3. Looming Shapeless Entity
4. Cascading Misery
5. Frozen Marrow
6. Disquiet
Cascading Misery (2025)
Abhorred In The Eyes Of God (EP) (2019)
Datum vydání: Pátek, 5. září 2025
Vydavatel: 20 Buck Spin
Stopáž: 40:53
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





