Uběhlo dlouhých 8 let od poslední desky AEROSMITH. A ještě delších 11 roků od alba, na němž kapela prezentovala vlastní skladby. Je to tak. Z nesmrtelných mladíků a ohnivých ďáblů se stala starší generace. Pánové v letech, kteří sice na to, co všechno prošlo jejich těly, drželi až neuvěřitelně pohromadě, ale věk se nedal zastavit. V roce 2012, kdy AEROSMITH předali světu své patnácté a velmi pravděpodobně poslední řadové album „Music From Another Dimension!“, bylo Stevenu Tylerovi 64 let a jeho kumpánům jen o něco méně. A s tímhle vědomím se na patnáctou řadovku chtě-nechtě musíme dívat.

Snáze i nesnáze

Už v době alba „Honkin´ On Bobo“ bylo členům kapely přes padesát a značka AEROSMITH existovala 35 let. Kapela pořád aktivně hrála, vymýšlela všelijaké nárazové projekty a sbírala ocenění, která se mi ovšem nechce vyjmenovávat, protože mě v biografiích tyhle seznamy úspěchů vždycky zoufale nudí. Na věk blížící se šedesátce se muzikanti drželi dobře, ale ruku na srdce, když si pustíte živý záznam někdy z téhle doby, je to prostě znát. Musí být, jinak by AEROSMITH uměli čarovat s biologií a zemskou přitažlivostí.

Navíc se zase objevily problémy. Vyostřily se vztahy mezi „toxickými dvojčaty“. Perryho a zbytek kapely nejvíc rozladilo, že se Tyler dal na porotcování v televizní soutěži „American Idol“ a spoluhráčům o tom předem neřekl. Taky nastaly zdravotní problémy – Steven si prý kdysi při léčbě zranění zvykl na léky proti bolesti a jako pro bývalého feťáka to pro něj mohl být velký průser. Všechno se vyřešilo, ale ať už z tohoto nebo jiného důvodu, AEROSMITH prý hodlali angažovat nového vokalistu. Může to znít absurdně, ale fakt se mělo uvažovat, že by v okřídleném Áčku zpíval Lenny Kravitz nebo Chris Cornell. Naštěstí se to nestalo.

Nahrává se? Nenahrává?

Čas se každopádně táhl. Už dříve, Léta Páně 2008, se začalo něco dít, ale veřejnost o tom nevěděla. Údajně se v té době mělo točit nové album, ale kvůli rozvrkočenosti muzikantů se nahrávky zastavily, dokud nenastane lepší konstelace. Ta nakonec přišla v letech 2011 a 2012, přičemž v listopadu druhého uvedeného roku pak album skutečně vyšlo.

Tvůrčí tým byl znovu v plné sestavě. Jack Douglas a Marti Frederiksen jako producenti, smečka spoluautorů v celkovém počtu šest kusů a víc než 20 hostujících muzikantů včetně takových hvězd jako Julian Lennon nebo Johnny Depp na doprovodné vokály. V jednom čísle si zazpívala i Tylerova dcera Mia, o které tatínek napsal tklivou písničku na album „Night In The Ruts“. A na šest strun zahostoval bývalý enfant terrible Rick Dufay, který hrál u AEROSMITH v době alba „Rock In A Hard Place“. Sečteno, podtrženo, obrovská pracovní síla, takže by album mělo být naprostá bomba. Jenomže, skutečně je?

Dinosauří rock

Hmm, není. Nedá se říct, že by „Music From Another Dimension!“ byla špatná deska. To určitě ne. Na to, že je členům AEROSMITH přes šedesát a je to jejich patnácté album, tak pořád slušný výkon. Písničky jsou výborně zprodukované, když si desku pustíte v dostatečném počtu přehrání a dostane se vám do uší, začnete si spokojeně podupávat. Zvykáte si ovšem déle. Takové to: „Ty vole, jak vlastně zní tahle skladba? Zkusím si ji pustit ... aha, to je tohle ... jo, to zní dobře.“ Jenže zpaměti zkrátka nevíte, protože písničky lezou do ucha nějak hůř než dřív.

A to je ta potíž. „Music From Another Dimension!“ není hitové. A na to u AEROSMITH nejsme zvyklí. Vždycky to bylo tak, že první pecka na albu vám naprosto odpálila hlavu, druhá to většinou potvrdila a první věc „do počtu“ bývala někde v druhé půlce desky. Tentokrát to začíná už od jedničky. „Luv XXX“ nezní vůbec špatně, ale se spíše poklidnějším tempem a ne moc výrazným refrénem to prostě není ono. Jak říkám, slušná skladba, ale s otvíráky typu „Toys In The Attic“ nebo „Young Lust“ se prostě nemá šanci porovnat.

Podobně to platí pro dvojku „Oh Yeah“, třetí „Beautiful“ i čtyřku „Tell Me“. Dobré skladby, ale aby vstřelily do žil adrenalin a vykoply vás do vesmíru, na to prostě nejsou stavěné. Spíš taková seriózní práce zasloužilých umělců. AEROSMITH zkrátka začali hrát dinosauří rock. Vyrobili soubor nových písniček, na koncertech zahrají tak jednu-dvě a pak se stejně sáhne po „best of“, na které lidi čekají. Práce odvedena, kapela žije. A tím to hasne.

Vyzobávání semínek

Nechci říct, že na desce nejsou opravdu povedené věci. Třeba hned pátá „Out Go The Lights“ má zajímavý nápad, i když ze stopáže sedmi minut bych jí minimálně dvě ustřihl. „Legendary Child“ naskočí do hlavy ze všech asi jako první (tak po čtvrtém poslechu) a papírově by to měl být hit alba, jenže opět to celé proudí v jaksi dědečkovské energii. Moc dobrá je odpichovka „Street Jesus“, taková ta špína amerických ulic, co vždycky zafunguje a tentokrát ani nevadí dlouhá stopáž. Přeci jen, než v ošoupaných keckách přejdete celý noční New York, chvilku to trvá. No a „Lover Alot“ na skryté desáté pozici je taky dobře energická, možná vůbec nejlepší skladba na albu.

Přepálená stopáž

Jenže tady to mělo skončit. Deset věcí s průměrně dobrými nápady, deska do sbírky, kterou protočíte tak jednou za dva roky. Akorát hrací čas. Jenže to AEROSMITH někdo zapomněl říct. Místo toho vypustili nekonečně dlouhé dílo o patnácti skladbách a základní (!) stopáži 68 minut. Takovouhle hrací dobu utáhnou jen nejlepší nahrávky v branži. „Music From Another Dimension!“ rozhodně ne. Co na tom, že na albu je několik docela slušných balad, dokonce duet „Can´t Stop Lovin´ You“ s Carrie Underwood, když vás ta nekonečná délka dokonale unudí? Kdyby aspoň každá třetí-čtvrtá skladba byla siréna, probuzení, absolutní hit. Ale tak to není. Patnácté album AEROSMITH hraje, chvíli vás to baví a za hodinu se už potřetí rozmýšlíte, jestli desku vypnete nebo ji vydržíte do konce. Bez příšerné halekačky „Freedom Fighter“ a posledních tří nevýrazných skladeb by byl celkový dojem určitě o dost lepší...

Zpátky do padesátek?

Co mi ovšem vyloženě sedlo, je obal. Jsem zapřisáhlým fanouškem padesátkových scifáren, takových těch bizarních filmů, kde nějaká plyšová „nestvůra“ s vypouklýma očima devastuje velkoměsto, lidští herci se pitvoří a celé to má nahánět strach. „Robot Monster“, nekonečná série „Godzilly“, kultovky od Eda Wooda ... to je přesně ono. A takhle vypadá obal „Music From Another Dimension!“ Komiksový obrázek, kde hadí příšera a gigant s potapěčskou helmou místo hlavy útočí a lidé před nimi v děsu prchají. Sice vlastně nevím, co má výjev společného se skladbami na albu, ale to nevadí. Každé nové monstrum, ze kterého vyprsknete smíchy, se počítá!

On možná trochu napoví název desky. „Hudba z jiné dimenze“ k obrázku docela sedí, navíc titul členové AEROSMITH vysvětlují zhruba tak, že s albem na konci sezóny se kapela snažila vrátit naopak na začátek. Do časů, kdy naši rockeři dospívali a muzika se hrála úplně jinak než v roce 2012. A abychom kruh uzavřeli, takhle koncipované mělo být vlastně už „Honkin´ On Bobo“, než se kapela rozhodla trefit přímo do terče a nahrát album coververzí.

Směřování k závěru

Po „Dimenzi“ skupina fungovala dál, i když to vzhledem k datům v občankách už nebyl takový kvapík. AEROSMITH to vyřešili lišácky a aby se vyhnuli dalším nekonečným šňůrám, pronajali si prostor v Las Vegas a hráli tam. Několik desítek koncertů na jednom místě. Chcete vidět AEROSMITH? Přijeďte do Vegas! Koneckonců „město hříchu“ a „kapela hříchu“, to jde přece skvěle dohromady.

Chystalo se i závěrečné turné. To už jsme skoro v současnosti. Éra měla naposledy zbrázdit sportovní haly a rozloučit se ve velkém stylu. Jenže doba už uběhla moc daleko. Steven Tyler začal bojovat s hlasivkami a protože to nešlo dál, turné bylo odpískáno. Zdálo se, že AEROSMITH končí.

Nečekaný přídavek

A překvapení! Je září 2025, my na Metalopolis doděláváme letní seriál AEROSMITH a z tábora kapely se ozývají hlasy. Tylerovi se silně přiblížila osmdesátka, zbytek party jsou taky dědci, jak se patří. A přesto se Áčka spojila s novým divočákem, zpěvákem Yungbludem, a nachystala EP-čko. Úplně nové písně? Něco ze starších časů? Kdoví. Má se to jmenovat „One More Time“, datum vydání je ohlášeno na 21. listopad letošního roku. A tak se s AEROSMITH ještě jednou potkáme. Za měsíc a něco. Zatím se tedy, milí čtenáři, mějte. Jakmile to vypukne, ozveme se... !!