Jen nerad bych si dopředu dělal alibi, ale říkám narovinu, že psát recenze na každou další desku kapely, jakou jsou REVOCATION, je poměrně tvrdým oříškem. Tohle rozhodně není ten případ, kdy je nahrávka nudná anebo rovnou špatná a vy nemáte moc co psát, pokud si nechcete trénovat ostrovtip na jejím sestřelu. Americká skupina totiž už po léta vykazuje velmi dobrou formu, a to bez výraznějších výkyvů jakýmkoliv směrem. Když jsem se na tomto místě zhruba před 7 lety vyjadřoval v podobném duchu na téma alba „The Outer Ones“, už tehdy jsem věděl, že každá další nahrávka této skupiny bude probíhat asi v podobném duchu.

Tedy když vyloučíme předpoklad, že by kapela kvalitativně zakopla, což, přiznejme si, by bylo dost nečekané. Nestalo se to ani letos, ale to už je z té úvodní omáčky snad jasné. Další jistotou jsou rošády v sestavě, které se dějí prakticky mezi každou další řadovou deskou. Prakticky jediným zakládajícím členem zůstává David Davidson, na němž tak leží celé tvůrčí břímě. Basák Ash Pearson už v sestavě REVOCATION figuruje desátým rokem, takže i zde se dá hovořit o stabilním členovi jinak turbulentní soupisky této americké skupiny.

Jedno se však v jádru rozhodně nemění, a tím je hudební náplň této recenzované desky. Jak už je u této formace zvykem, bere se všemi hrstmi hned z několika různých metalových rezervoárů převážně extrémnějších chutí a nechybí ani nápadná příchuť hc. Ve zkušených Davidsonových rukou se tyto vstupní materiály mění v atraktivní koncové výrobky, možná až překvapivě pestrých tvarů a barev. Američané opět využívají všechny přednosti, které jim nabízejí jak death metal, tak hardcore anebo thrash metal. Výsledkem je opět dobře fungující fúze těchto a několika dalších extrémnějších proudů.

Nakonec však přeci jen registruji i nějaké ty změny či revize od poslední desky „Netherheaven“ z roku 2022. Subjektivně mi přijde, že zde nacházím trochu více kontrastů ve smyslu rychlé smrště vs. klenutá kytarová sóla. Na těch si obzvlášť letos dala skupina záležet. Nezřídka vyšperkují povětšinou nabroušené a ostré skladby, aby je pak doslova pozvedly do výšin. Svému rozhodně napomáhají i hostovačky spřátelených hudebníků. Na albu jich najdeme hned několik a vesměs působí oživujícím dojem. Duet Davidsona s Travisem Ryanemem z CATTLE DECAPITATION v „Confines of Infinity“ pak svojí synergií dvou extrémních avšak zároveň rozdílných metalových vokálů žene tuto skladbu vpřed, aby ji pak ke konci ještě vyšperkovalo jedno z těch slušivých sól, o nichž byla už zmínka.

Z ranku překvapivých, neřkuli přímo nečekaných, je pak participace izraelského jazzmana Gilada Hekselmana ve skladbě „The All Seeing“, která i díky jeho významnému příspěvku do její celkové nálady zůstala jako jediná na albu bez vokálů. Ono už bohatě stačí slyšet Hekselmanovo nadpozemské sólování za asistence zemitého „podkladu“ riffující kytary. Tato kompozice zároveň trochu připomene počínání takových PLINI a rozhodně byste něco podobného na starších nahrávkách REVOCATION hledali jen marně.

ČTĚTE TAKÉ

REVOCATION - The Outer Ones

Na amerických REVOCATION lze ocenit mnoho věcí, a jednou z nich rozhodně je uchopení v podstatě provařených metalových ingrediencí a způsobilost z těchto v pravidelných intervalech konstruovat velmi slušné žánrové desky. Je tak v zásadě úplně jedno, kterou si od nich poslechnete jako první a přestože se nedá tvrdit, že se skupina jen tupě opakuje, umí perfektně zamaskovat fakt, že nic moc nového nepřináší. Zamaskovat asi není ten nejlepší výraz...

REVOCATION - The Outer Ones

Na amerických REVOCATION lze ocenit mnoho věcí, a jednou z nich rozhodně je uchopení v podstatě provařených metalových ingrediencí a způsobilost z těchto v pravidelných intervalech konstruovat velmi slušné žánrové desky.

Davidson zkrátka ví, že když se bude držet svého kopyta, tak to fanoušci ocení, ale že to zároveň může být i rychlá cesta do slepé uličky. Tedy za předpokladu, že by propadnul líné rutině, který by s jeho talentem utáhla ještě několik dalších nadprůměrných desek. To se ale evidentně (ani) letos nestalo. Způsob, jakým tuto extrémnímu metalu zasvěcenou kolekci namíchal, přináší opět kýžený výsledek. Výsledek v podobě svižně se poslouchající desky, která i ve svých jasně daných žánrových limitech nabízí příjemně pestrou hudební náplň.