Cestou do klubu Futurum jsem si přehrával vzpomínky na poslední pražské, dva roky staré vystoupení AKHLYS, které proběhlo v úsporných prostorách Café V lese. Tenkrát se naplnily obavy, že dobře nazvučit něco tak specifického, jako je produkce coloradské sestavy, není zrovna záležitost z kategorie snadných. Zachovat specifickou, neprostupnou atmosféru na straně jedné a zároveň příliš neotupit mimořádně ostrou blackovou břitvu na straně druhé chce holt kumšt. Další pokus na Brutal Assaultu jsme vzhledem k redakční rozmazlenosti nezvládli, když jsme místo sledování setu AKHLYS už dávno hajali v útrobách našeho oblíbeného penzionku. Další pokus však minout nešlo, kor když kromě tlupy kolem kreativního Naase Alcametha přijeli i velmi zajímaví Italové FIDES INVERSA, kteří ve svém středu rovněž uchovávají jednu velice zajímavou personu.

 Tou je samozřejmě Bjørn Erik Holmedahl, neboli Wraath, kterého můžeme znát především z řady trondheimských sestav, jako jsou DARK SONORITY, MARE nebo o poznání zvrhlejší RITUAL DEATH. Wraath má však levobočky i v Itálii, jednak velmi dobře známé DARVAZA… a pak právě FIDES INVERSA. Ti nastupují krátce po osmé hodině a posluchačům začínají servírovat plnotučný, celou hodinu trvající set. Jako poslední zaujal svou pozici právě Wraath, jehož neučesaná image mi připomínala starého orvaného lva, který prošel desítkami soubojů a vždy dokázal uhájit své teritorium před dotírající smečkou o poznání mladších samců. Úplně se nepovažuji za znalce tvorby FIDES INVERSA, poslední desku jsem sice slyšel, nicméně už to nějaký ten pátek bude. Italové nejsou úplně skromní skladatelé, položky průměrně plánují okolo sedmi minut, když převažuje ostrý, nasypaný black metal (hint: v sestavě jsou hned dva členové VORTEX OF END a je to znát), ale stejně tak se najde prostor pro melodické, až výpravně pojaté pasáže. Živě tahle kombinace fungovala dobře, i díky až na jednu výjimku velmi slušnému zvuku. Tou vadou na kráse byl až příliš nekonfliktní, měkoučký / plyšový rytmičák, který si určitě zasloužil trochu průbojnější tvář. Jinak to bylo velmi příjemné a ač FIDES INVERSA nejsou (stejně jako VORTEX OF END) tak úplně mojí srdcovkou, bavili mě celých šedesát minut.

Přiznám se, že koncerty se dvěma, maximálně třemi účastníky mám nejraději. Kapely dostanou více prostoru a posluchač, toho času zcela nezatížený předchozím působením hned několika předkapel, stále ještě disponuje dostatkem nadšení i energie. A ještě k tomu dorazí domů v rozumnou hodinu. Co se před dvěma roky nepovedlo v Café V lese, se ve Futuru zvládlo na jedničku. Na mysli mám samozřejmě zvuk, který perfektně pokryl jak hustou „jedovatou“ atmosféru (včetně zneklidňující melodiky), tak ostrou blackovou pilu. Jedinou výjimkou byl Alcamethův vokál, který při úvodní „The Mask Of Night-Speaking“ prakticky nebyl vůbec slyšet (referuji cca z páté řady), leč hned v následující „Maze Of Phobetor“ se hezky srovnal a do mixu výtečně zapadl. Kvituji i bicí, které byly narozdíl od FIDES INVERSA vytaženy trochu více do popředí. To bylo nutno ocenit hlavně při druhé jmenované, kdy Eoghan názorně předvedl, jak se má správně sypat. Tady padala brada dolů, excelentní výkon. Obě dvě jmenované skladby okupují první třetinu lehce kontroverzního nového alba „House Of The Black Geminus“. Zrovna tyhle dvě skladby se mi z desky pozdávají nejméně (druhá polovina sbírky se mi zamlouvá o poznání více), leč živě vyzněly impozantně. AKHLYS pak samozřejmě dali prostor i starším kolekcím, jak přelomové „Melinoë“ (třeba „Ephialtes“), tak druhé „The Dreaming I“ (třeba závěrečná „Tides Of Oneiric Darkness”). Úplně první deska logicky šanci nedostala, ostatně obsahuje jen jednu předlouhou skladbu, navíc tvořenou z úplně jiného materiálu, než na který jsou příznivci aktuálních AKHLYS zvyklí.

Musím přiznat, že atmosféře koncertu prospěly jednak různé pódiové ozdůbky, ale hlavně pak projekce za Eoghanovými zády. Projekce byla černobílá, v první půlce setu zachycující hlavně působení různých přírodních živlů přičemž v té druhé se do popředí začaly drát různé fantasy kreace. Ty byly místy trochu okaté (různé trůny, portály, ženský obličej etc…), osobně bych uvítal více rohatý / čarodějnický obsah. To však byla jen malá vada na kráse a jen těžko mě přinutí změnit názor, že tenhle typ živé projekce se k setu AKHLYS hodil výtečně. Stejné to bylo i se světly, na začátku sice otravovalo oslňující probleskávání ostrého bílého světla do publika, ale pak už převažovalo stabilní červené nasvícení, které čtveřici mužů v maskách dodávalo jakýsi punc vznešenosti / výjimečnosti. Další dílek do perfektně složené skládanky. Hodinu s originální produkcí AKHLYS jsem si užil do poslední vteřiny. Jsem rád, že jsem jednu ze svých nejoblíbenějších blackmetalových kapel přistihl ve skvělé kondici a navíc za podpory výborného zvuku, který v žádném ohledu neškodil jejich originálnímu, vysoce specifickému kouzlu. Skvělý zážitek, který zajisté ocenilo i početné obecenstvo. Sám jsem byl překvapen, jako moc bylo Futurum ten večer zaplněné, troufám si tvrdit, že cestu do klubu si našlo možná i něco přes dvě stovky lidí. Jakožto milovník pořádku jsem mohl být navíc spokojen, že se zběsile nedivočilo v pitu, samozřejmě se dostatečně hrozilo, ale hlavně… hlavně se se zatajeným dechem poslouchalo!