Podzimní atmosféru nemusí dokreslovat jenom doommetalové tóny. Nabízím něco oduševnělé post-punkové melancholie, a to rovnou v deluxe balení.

SUEDE jako jedna ze supernov na úžasně rozzářeném nebi rockové hudby devadesátých let měli parametry stát se skutečně velkou kapelou. Nemálo hvězd však vyhaslo kvůli přílišnému inženýringu vlastního úspěchu a Brity tento úděl potkal v letech 2003-2010. Aura sálající z aktuálního pátého opusu „comebackové“ periody nejenže znovu potvrzuje silný skladatelský apetit, ale, a to především, přináší atraktivní hudební společnost, která má nemalé ambice důkladně zacloumat emoční škálou zainteresovaného posluchače.

Sexy odstíny vokálu Bretta Andersona zůstávají jedinečné stejně tak specificky břinkavé ladění kytar Richarda Oakese a letos se opravdu podařilo namixovat nesmírně energický koktejl s akurátně vyztuženou rytmikou. Nejsou zde žádné nečekané hudební odbočky či experimenty a pětice si vyloženě užívá komfortní prostředí své standardní chemie, přičemž nešetří těmi nejlepšími esencemi. Čtrnáct skladeb rozšířené verze strhne svojí vzdušností a vnitřní dynamikou. Hned po vydaní jsem sáhl po této o deset minut delší konfiguraci a těžko si dokážu představit, že bych byl někdy ochuzen o poslední tři nadstavbové záseky. Bral bych to jako velkou křivdu.

Úvodní dvojce doslova nasaje svojí svižností a přímočarostí, „Disintegrate“ vystavěná na živelném kytarovém reji a dominujících úderech Simona Gilberta nalévá cosi rozšafného optimismu do právě otřesené vlastní bezelstnosti, kdežto „Dancing With The Europeans“ pak smečuje silou generačního hitu, a přestože patří do líhně těch, u kterých se jenom stěží rozmrazuje ona účelová návykovost, její vracející se echo v příslušné komoře mozkové vyloženě neprudí a s přibývajícími poslechy si naopak získává většího respektu.

„Jsem na antidepresivech, jen co se vzbudím,
ležím a zpívám si, dokud jsem naplněn štěstím“

Volný překlad refrénu titulní (ani ne tak post) spíše punkové úderky je už dosti výmluvný. No a nebyl bych to já, abych v sobě nenechal promluvit jazyk chytráků dnešních dnů: „Prostě, takhle sofistikovanou mezižánrovku jsem dlouho neslyšel“. Zkrátka až fackující úvaha nad stavem společnosti, pro kterou dosažený blahobyt stále neznamená „ono blíže nespecifikované“ vnitřní uspokojení. „Sweet Kid“ servíruje intimnější volnější vyznění v typickém značkovém matrixu, jež značku SUEDE proslavil, a jehož mírné modifikace jsou šikovně otisknuté i do třech rozvážnějších skladeb s jemným dotekem new-wave „Trance State“, „June Rain“, „Life Is Endless, Life Is A Moment“, které i uzavírají základní rozpisku novinky.

Moje chvála ovšem zdaleka nekončí. Vždy mě totiž dokáže rozebrat skladba, kde riff, většinou kytarový, předčí už tak vynikající refrén a tohle je případ zprvu nenápadné „The Sound And The Summer“. Tady vypínám okolní svět, nechávám se nést na vlnách osudu, ať je to kamkoliv. Ten nesmělý spletenec riffu a refrénu nabízí usmíření a věčný klid. Další svištící pecka „Overload“ je sice „nadplánová“, přesto, dle mě, mnohem vhodněji uzavírá bezmála padesát minut této vitální hudební přehlídky a nemyslím si, že by celkovému vyznění desky slušelo, aby odešlo s odérem fatality THE CURE - viz závěr předchozího odstavce.

„Overload“ je tedy pomyslnou pilulkou na dortu s příchutěmi paranoie a vnitřního chaosu a to, že svou frackovitostí probouzí rozervanost věčného sarkasty MORRISSEY, jí musím jedině přičíst k dobru. Kolekci vůbec nevadí, že v třeba „Sharpening Knives“ lomozí kytarový motiv super trháku „Outsiders“, že „Criminal Ways“ a „Dirty Looks“ jsou jen jednodušší skladby, co se jenom dobře poslouchají. Obě v této bravurně poskládané postpunkové mozaice dávají svojí dravostí možná větší smysl, než nikterak špatná touha po dalším hitu „Broken Music For Broken People“.

Pokud SUEDE něčím překvapili (na deluxe verzi), tak vyrovnaným poměrem skladeb s vyšší rychlostí a klasicky střihnutých středně tempých pomalých depek z dávno uzavřeného „oddělení radosti“. Jsme svědky výborné práce a skoro se bojím prohlásit, že SUEDE natočili jejich nejlepší album, a to nejen za posledních patnáct let.