Od prvních pomalých tónů je slyšet silný vliv evropských doom či funeral doom metalových kapel. Hutný, utahaný, těžkopádný rytmus sunoucí se krajinou zmaru a smrti odnikud nikam. Melodie se objevují a líně plynou. Poté zmizí, bez zájmu, bez života či chuti po další existenci. Jen na chvíli se objeví na světě, jejich čas je pomíjivý. Všechno jednou zanikne. Jenže oproti mnohým spolkům ze starého světa se hudba v podání této kapely ani na chvíli nerozeběhne a rytmus zůstává stále ve své unavené poloze. SUTRATMA jsou Američani z Kalifornie, země slunce, ale oni se skrývají v podzemí a místo skotačení na pláži se užírají v beznaději, a to už dobrých patnáct let.

Tato podoba funeral doom metalu má své krásy, které se zjevují postupně. V případě tvorby zvěčněné na deskách SUTRATMA však ona zjevení nepřinášejí nic dosud neslyšeného. Hezký klavírní motiv v pozadí, střídaní tlumeného chrapotu s melodickým čistým zpěvem a další propriety se nesou napříč celou nahrávkou a ve výsledku se posluchač ztrácí, kde končí jedna a začíná další skladba. To nijak nevadí, protože všechny skladby provází mrazivá tíživá atmosféra plná zhouby a beznaděje. Zhudebněný splín. Celé se to hezky poslouchá, je to příjemná poslechová záležitost pro dlouhé podzimní večery, ale to je tak trochu vše. Ale určitě doporučuji těm, co tuhle hudební tvář mají v oblibě.