Téměř přesně po roce připlouvá další, už čtvrté album DEFACEMENT. Národnostně velmi pestrá sestava (dva členové pochází z velmi exotické Libye) tvoří stejně tak pestrou hudbu, poměrně náročnou a těžce stravitelnou skládanku, která rozhodně není na jeden poslech. Trochu mě překvapilo, že novinka „Doomed“ (všimněte si, že všechny desky mají v názvu jedno jediné slovo začínající na „D“) vychází tak brzo, odstup pouhých třinácti měsíců není u DEFACEMENT obvyklý, kapela vždy emitovala své desky ve větších, minimálně dvouapůlletých intervalech. Snad to pánové příliš neuspěchali a neuvedli na trh nějaké nedochůdče v podobě vyluhovaného bratříčka výtečné desky „Duality“.

 „Duality“ představuje zajímavou experimentálně/technicky pojatou black/death metalovou míchanici s překvapivě okatými post-metalovými přesahy. Hodně schizofrenní, ale současně až nečekaně dobře fungující kombinace, která se zcela určitě nevyhrává na každém druhém rohu. DEFACEMENT jsou odvážní skladatelé, rádi pracují s protiklady a nebojí se utvářet bizarní koalice z žánrů, které si nejsou příbuzné a ani spolu nijak zásadně nesouvisejí. Oceňuji jejich ochotu jít do rizika, nebát se experimentovat a svým posluchačům doručovat složitější, ale zároveň originálně pojaté receptury. Příběhy z pera DEFACEMENT jsou psané zvláštním stylem, přesto nenuceně plynou. Mohou působit nestravitelně, ale pod jejich extravagantním povrchem vždy naleznete jasnou jednotící dějovou linii, kterou lze relativně snadno uchopit a přirozeně následovat.

Poslech novinky „Doomed“ jsem zahájil netradičně. Místo toho, abych začal od intra „Mournful“, jsem si vybral nejdelší, skoro devět minut trvající skladbu „Unexplainable“, namátkově kliknul někam do její poloviny a stisknul „play“. Nestačil jsem se divit. Ze sluchátek totiž „zaútočilo“ nesmírně jemné post-rockové předivo a začalo svou medovou strukturou omotávat mé sluchové kůstky. To, že jsem se nespletl a opravdu kliknul na skladbu DEFACEMENT, prozrazovalo jen vzdáleně ke mně doléhající mručení/sípání, které rezonovalo kdesi hluboko na pozadí. I to však brzy zmizelo a kapela se jala komorní motivy rozvíjet směrem k těm více emocionálním a vzletnějším. Ano, i předešlá deska „Duality“ obsahovala poměrně dost post-metalových elementů, které posluchače nachytaly na švestkách téměř ve všech skladbách, ale rozhodně ne takto okatě a naprosto bez obalu. DEFACEMENT skutečně výrazně ubrali na agresivitě, tytam jsou ony asfaltem obalené motivy připomínající organizovaný chaos vzdáleně evokující působení PORTAL. Disonantní složka sice zůstala na svém místě, ale i tak prošla slyšitelnými změnami. Už není tak zatažená, obskurní, ale mnohem více vyčištěná a transparentnější. GORGUTS jsou tam slyšet pořád dost, stejně jako třeba spříznění Italové AD NAUSEAM. Určitě narazíte i na ULCERATE (opět "Unexplainable"), ale počítejte s tím, že mnohem více než na „The Destroyers Of All“ si vzpomenete na zatím poslední zázrak „Cutting The Throat Of God“. Ale kromě disso vložek v téhle skladbě narazíte na celou řadu překvapení, třeba na rovné post-blackové motivy v samotném úvodu kompozice. Počítejte však s tím, že disonantní skřípění občas ustane a vládu převezmou rozmáchlé, jako lilie čisté post-metalové sekvence, které dají úplně zapomenou na to, že DEFACEMENT se vlastně standardně klasifikují (klasifikovali?) jako experimentální black/death metalová kapela. Ten kontrast, kterým oplývalo „Duality“ (a o kterém jsem si myslel, že je opravdu výrazný), se na „Doomed“ ještě mnohem zásadněji prohloubil. Mezi dvěma složkami tvorby DEFACEMENT dnes zeje bezedná propast, přesto si troufám tvrdit, že kapela našla efektivní techniku, jak přes tuhle rozlehlou soutěsku vystavět spolehlivý a na pevných základech stojící most.

Pokud máte v metalu rádi slůvko „post“ a zároveň si libujete v okrajových, ne zrovna jednoduchých žánrech, jsou pro vás DEFACEMENT tou pravou volbou. Předpokládám, že takto schizofrenním vkusem disponuje jen málokdo z vás, přesto doporučuji si „Doomed“ vyslechnout a věnovat mu alespoň na chvilku pozornost. Nevylučuji, že vám tahle zběsilá fúze nebude dávat smysl, ale stejně tak je možné, že objevíte svého nového osobního favorita. Zajímavá deska od kapely, která poctivě pracuje hluboko v podzemí a doručuje zajímavou a originální tvorbu zcela mimo zorné pole širší posluchačské obce.