Dvacet let je dlouhá doba. Někteří jí vyplní tesáním hudebních pomníků ze stále stejného monolitu, jiní své úsilí rozptýlí do menšího či většího množství jiných aktivit, projektů nebo i žánrů. Málokdy se pak po delší době sejdou titíž muzikanti. To ovšem není podstatné, pokud pokračuje hlavní nositel či nositelé původních myšlenek. V případě finské kapely SURVIVORS ZERO ani s výčtem různých spřízněných uskupení nebudu tento text příliš protahovat, nadšenci se zajisté podívají do archívů. Zmíním jen pilíře sestavy, kterým je kytarista Sami Jämsén a současný zpěvák Tapio Wilska, který na první desce drtil tlusté struny. Mimochodem Wilska ještě před SURVIVORS ZERO zpíval několik let u FINNTROLL. S FINNTROLL je spjatý i bubeník Samuel Ruotsalainen (nyní současně i u SHAPE OF DESPAIR). Ale dost už bylo dědkologie. Dlouhé mezidobí mezi oběma alby zároveň umožnilo, aby si Jämsén pomalu skládal materiál po celou dekádu. K tomu se ještě dostaneme.

Své první a až dosud jediné plnohodnotné album vydali v roce 2009. Byl to syrový a obhroublý death metal. Deska, která nehodlala dělat kompromisy, šetřit uši posluchače, ani si je podbízivě nadbíhat. Ber nebo nech bejt. Pak následovalo dlouhé období stáze. Za tu dobu se samozřejmě událo mnohé. Hudebníci se vypracovali působením v jiných kapelách, ve svých osobních životech prošli nepochybně i běžnými starostmi, a tak se i naučili životním kompromisům, které si přenesli do své tvorby. Jako by jim najednou nevadilo, že se jejich hudba může lidem líbit a více vsadili na melodie. A ač si svůj původní hrubozrnný, nekompromisní zvuk chtěli ponechat, zároveň chtěli i kvalitu a vyváženost. Mastering tak svěřili do jedněch z nejpovolanějších rukou severských chrochtalů, Tony Lindgrenovi a Jensi Bogrenovi ve Fascination Street Studios. Kapelník Sami Jämsén působí na pozici rytmického kytaristy, je tedy samozřejmé, že žádné zvukové ústupky od riffového válce nepovolil a intenzitu svého nástroje si pohlídal.

We did not deserve this world
We all deserve to die
Peak of evolution
A sad and twisted lie

Skladbu „Sixth Extinction“ hrnou kupředu ostré riffy a povedená melodie v refrénu. Textově naráží na to, co je mnohými nazýváno šesté velké vymírání druhů. Současnost, holocén, nebo v odborných kruzích si razící termín antropocén, je nepochybně ovlivněno působením člověka do té míry, že to ovlivňuje biodiverzitu na planetě. Co do množství zmizelých druhů to sice na onu velkou pětku ještě nemá, ale ono to půjde, že? Stačí se jen podívat ve svém okolí na působení našich velkozemědělců. Pamatujete na ta zaflákaná přední skla aut od hmyzích mrtvolek po cestě na chalupu nebo dovolenou před třiceti lety? Dneska při cestách po Středních Čechách jsou skla skoro netknutá, čistit se musí maximálně žlutý pyl…

Vraťme se zpět k hudbě. Položky „World Out of Time“ a „I am the Omega“ jsou postavené na pomalejším, pochodovém rytmu, který tlačí kupředu hutný riffový podklad a moc pěkná basová linka rozechvívá vzduch v rázových vlnách. Tyhle pomalé, hutné věci kapela uměla už ve svých začátcích a nyní je ještě vylepšila. Úderka „Spinecrusher“ je šest let starým kouskem a v té době se hlavou kapelníka proháněly thrashové riffy. Silná věc. Se skladbou „Penitent One“ by mohli bušit na dveře Michaela Amotta. Melodie i celková kompozice této skladby v sobě vzor v ARCH ENEMY zapřít nemůže. Zajímavé je, že tato skladba vyšla poprvé jako singl v roce 2016. To je i zřejmě období, kdy se kapela dala po delší době stáze opět dohromady a kdy začala nabírat většinu současných muzikantů. Album je tak kolekcí hudebních nápadů za zřejmě poslední desetiletí. A to není ku škodě. Pod obalem, kde není nic než černota a z kůže stažená hlava, nalezne posluchač poměrně variabilní materiál. Ať už tento starý „Amottovský“ kousek, nekompromisním přístupem z prvního alba zavánějící singl „Blood Red“, nebo thrashovou „Spinecrusher“.

Na samotný závěr se pak rozezní excelentní thrashové riffy. Nejprve ve skladbě „Universal“ a poté v coveru „The Hammer of Doubt“, kde vzdávají poctu americkým POWER TRIP i jejich zpěvákovi Riley Galeovi, který před čtyřmi lety zemřel na následky předávkování fentanylem. Je smutné, jak od jeho smrti tohle svinstvo nabralo a stále nabírá na síle.