S koncem léta se objevilo několik zajímavých desek z oblasti melodického deathu. Můj osobní favorit jsou Švédové IN MOURING s „The Immortal“, ale i u našich západních sousedů se urodilo. „Generation Of The Void“ od NAILED TO OBSCURITY je povedená věc, byť ta se poohlíží spíš po katatonických hudebních stavech, a pak je to právě recenzovaná nahrávka. Jenže než se tím množstvím materiálu člověk prokousal, bylo třeba to naředit třeba Dýňovou polévkou.

CONFESSION BY SILENCE jsou původem z Hamburgu, hrají už někdy od konce nultých let a čas od času nahrají i nějaké to album, letos třetí v pořadí. Dle svých oficiální stránek se hlásí k odkazu severský kapel IN FLAMES, DARK TRANQUILLITY nebo INSOMNIUM. Tak tomu mohlo být na jejich prvních dvou nahrávkách, kdy svůj deathový podklad kořenili různými melodickými prvky a rychlými, chytlavými kytarovými „vyhrávkami“. A takto zpětně slyšeno, to nijak ze žánrového průměru nevynikalo. Od minula si však dali osm let pauzu a za tu dobu se výrazně posunuli. Spíš než k výše uvedeným kapelám, bych jejich současnou tvorbu přirovnal ke zmíněným Švédům IN MOURNING. Své skladby protáhli, posunuli se blíže k technickému deathu a hudbu doplnili o progresivní prvky. Výrazný je v jejich projevu vliv kláves, které neexistují jen kvůli atmosférickému podkladu, ale derou se do popředí a prokládají skladby unikátními sólovými partiemi. Nakonec ústřední duo tohoto uskupení je kytarista a hlavní autor hudby Clemens Burmeister a klávesák Paul Thiess, který píše texty.

Nástup alba předznamenává pozvolné intro a ani první skladby nejedou na plný plyn. Posluchače je třeba rozehřát a do spletitých smrtících smyček pozvolna asimilovat. V úvodní „Life Is Not for Everyone“ se za pomalejšího tempa postupně otevřou všechny přednosti těchto německých muzikantů: pečlivá kytarová práce, bohaté klávesové rejstříky a umrlcův naléhavý chraplák. Ve skladbě „Society's Slave“ je slyšet ozvěna odrážející se od hradeb města Göteborg, refrén i ústřední kytarový motiv se mihotá V plamenech. Skutečně zajímavé věci se začnou dít až s položkou „Like Father, Like Son“, kdy se riffový kotel rozjede naplno, skladba samotná má skvělý drive, kapela to tam tlačí se solidní intenzitou, a přitom nezapomíná na vlídné melodie. Úkrok směrem k epické černotě si udělají v „Between Light and Death“. Skladba „All the Violence“ přichází s houpavým rytmem vycházejícím odkudsi z metal core, který se pravidelně překlápí v melodičtější pasáže. Závěr alba v podobě „Despite My Cruelty“ a „For One Day“ v sobě zahrnuje i nejcitelnější inklinaci do progresivních vod. Na pozadí častých změn v tempu a instrumentálních výletů je nicméně patrno, že v tomto směru kapele trochu dochází dech a skladby si oproti sevřenějšímu středu alba neudrží zajímavost a konzistenci. Ale to je jen mírné rýpnutí do jinak velmi podařeného materiálu.

Kapela zřejmě shledává za důležité zakulatit počet skladeb na tucet, ale i bez pre-, inter- a postludia naservírovala devět solidních, instrumentálně vyspělých skladeb. CONFESSION BY SILENCE možná (zatím) nehrají první ligu jako technici IN MOURNING nebo náladotvůrci INSOMNIUM, kvalitní melodický death na albu „Repentance in Time“ nepochybně najdete. Není to na první poslech, ale tento materiál si trpělivost zaslouží.