Nové album Američanů CHEVELLE se mi při naposlouchávání promíchalo s již zrecenzovanou aktuální deskou DEFTONES. A bylo zajímavé, jak se postupem času pomyslný souboj těchto dvou počinů měnil. Zatímco "Private Music" od DEFTONES v mých uších rostlo, prvotní nadšení z "Bright as Blasphemy" naopak značně vychladlo. Může za to jistý wow efekt, který CHEVELLE do své čerstvé hudby naroubovali. Podařilo se jim totiž vystavět velmi efektní a na první poslech poutavé skladby. Platí za to ale daň v podobě slabší trvanlivosti. Možná se to zdá jako trochu předčasně prozrazené hodnocení, ale tak jednoduché to není. Hudba CHEVELLE totiž stojí právě na výrazné síle poutavě stavěných konstrukcí, které dokážou trefovat hned napoprvé, ale bez toho, aby se jednalo o skladby podbízivé.

Skupina s bohatou minulostí si svoje místo na slunci vybojovala již dávno především díky zajímavě uchopeným variacím na téma TOOL. A tuto šablonu přetavovala k obrazu svému směrem k mnohem hitovější a posluchačsky vstřícné poloze, takže jsem kdysi mohl opěvovat kvality alba "Sci-Fi Crimes", které se dá považovat za zlomové. CHEVELLE si vybudovali vlastní podobu alternativního metalu, která v sobě nese zmíněnou hitovost nakombinovanou s temnější náladovou složkou. Nakonec se tedy jejich projev posunul blíže A PERFECT CIRCLE. A za jeden z vrcholů jejich tvorby se dá považovat i minulé album "NIRATIAS".

Již desáté album "Bright as Blasphemy" se nerodilo snadno. Bratři Loefflerové jeho vydání plánovali již na rok 2023, jenže do toho zasáhlo několik změn. Třeba hledání nového vydavatele a i skutečnost, že ukončili dlouholetou spoluprací s producentem Joe Barresim a rozhodli se toho ujmout sami. Po hudební stránce se ale Američané příliš nezměnili. Přestože dle určitých informací materiál vznikal v "bolestech", CHEVELLE udrželi specifickou podstatu své hudby a prakticky navázali na svou předchozí tvorbu. Využívají tedy osvědčený rejstřík svých výrazových prostředků. Těmi jsou specificky vedené riffy proplétající se s melodickými refrény, typicky zasekávané kytarové vzory a především charakteristický vokál Petea Loefflera, prvního z dvojice bratrů, kteří nyní celou skupinu tvoří. CHEVELLE vlastně vždy byli taková rodinná firma. Nejprve jako bratrské trio a následně jednoho bratra vystřídal basák Dean Bernardini, také spřízněný s rodinou Loefflerů. Dnes už ale zbyli jen Pete a jeho bratr bubeník Sam. Že je to málo? Mohlo by to k takovému pocitu svádět. Na studiovém výsledku se to ale nepozná. A jelikož koncertně vypomáhá basák Kemble Walters, skupina si stále umí užít i oblíbená živá vystoupení. Ostatně Walters přispěl alespoň částečně i k nahrávání alba.

Hodnotit "Bright as Blasphemy" je vlastně těžké. CHEVELLE zde předvádí svůj cit pro kombinaci rockově melodického drivu s temnější metalovou razancí a své hitově působící postupy zahalují do mlhy alternativní odosobněnosti. To zřejmě souvisí s tematickým zaměřením textů, které reflektují současnou přetechnizovanou a digitální komunikací zamořenou společnost. Skladby tvoří jakýsi monolit, ze kterého je těžké vybrat nějaký superhit, ty na albu prostě nejsou. Ale přestože se vlastně nic převratného neděje, je to suverénní ukázka skladatelských a instrumentálních zkušeností, kterých již mají bratři Loefflerové na rozdávání. Minimálně onen typický živočišný prvotní efekt z jejich hudby stále sálá a i když jsem nakonec v hodnocení značně vychladl, rozhodně se nejedná o průměrný počin. A to obecně i v kontextu předchozí tvorby samotných CHEVELLE.