Tuomas Saukkonen je v ráži. Nejde říct úplně na vrcholu kreativity, ale rozhodně na vrcholu pracovní vytíženosti. Chrlí nahrávku za nahrávkou (loni oslavil vydání 25 alb a 5 EP, na které připadá přes 200 písní) a k tomu i stíhá turné se svými kapelami. Jeden by si pak myslel, že nahrávání musí probíhat na turné po nocích v autobuse. Ruku v ruce s tímto vytížením se pochopitelně dostavuje i tvůrčí stereotyp a nezanedbatelná porce vaty v jeho počinech. Nejde mu ale upřít, že i přes jistou šablonovitost si jeho dítka stále udržují slušnou úroveň a stále stojí za pozornost. Tak tomu je i beze sporu s aktuálním počinem.

Osobně mám BEFORE THE DAWN z jeho tvorby nejraději. Snoubí se tam deathová agrese WOLFHEART s melancholickou poetičností DAWN OF SOLACE. Má to v sobě charakteristický finský nádech splínu, ale i solidní riffovou hradbu. Ač je sám o sobě dobrý kytarista, v BEFORE THE DAWN na kytaru hraje Juho Räihä (současně působí i v SWALLOW THE SUN). Juho je stabilní člen sestavy ještě z období před rozpuštěním kapely v roce 2013, kdy se Tuomas Saukkonen chtěl soustředit už jenom na WOLFHEART. Už na minulém albu „Stormbringers“ se objevil nový zpěvák. Je jím Paavo Laapotti, který na sebe upozornil v soutěži The Voice of Finland, kde zpíval skladbu „Deadsong“ právě od této kapely. Poté byl Saukkonenem zlanařen na uvolněné místo za mikrofonem. Paavo byla dobrá volba, jednak má podobný čistý hlas jako někdejší pěvec Lars Eikind a rovněž zvládá i extrémní vokály, čímž uvolnil kapelníkovi ruce, který se tak může věnovat čistě bubenické práci (pro živá vystoupení). Saukkonen se zřejmě v nultých letech nacházel v rozpoložení, že nejlepší je si najímat členy kapely dle aktuální potřeby. Nicméně jak WOLFHEART, tak BEFORE THE DAWN si nakonec našli víceméně ustálenou sestavu. A jak bylo vidět na letošním koncertě, ta aktuální funguje velmi dobře.

Album začíná víceméně nevýraznou přesto slušně údernou skladbou „Fatal Design“. Jenže hned následná „As Above, So Below“ ukazuje, že kapelník stále ještě umí napsat chytlavý refrén a dobrou fungující skladbu a veškerou prvopočáteční rozpačitost rozpráší. Nakonec tato skladba našla po právu své místo i na koncertním setlistu. „Stellar Effect“ je podobně postaven na povedené melodii, která má v sobě nádech melancholie finských končin. „Stronghold“ je na poměry této bandy poměrně ostrá záležitost a dost možná by našla své místo na albu WOLFHEART. Ale je dobře, že to Tuomas Saukkonen umístil sem, přispívá to k variabilitě materiálu – která, buďme upřímní, nikdy moc velká pod značkou BEFORE THE DAWN nebyla. Za zmínku jistě stojí i „Flame Eternal“, která se i přes svou šablonovitost povedla.

No a zbytek alba také není špatný, ale také nic, co bychom už neslyšeli. Dobře se poslouchá, ale je to v podstatě vata. Jak zmiňuji opakovaně v recenzích na různé Saukkonenovy projekty. Na každém jeho albu se najde pár dobrých písní. Jen by bylo třeba méně tlačit na množství a tu kvalitu sesbírat třeba jen jednou za dva roky v opravdu dobré album. Takhle aby si ten „best of“ z jeho nahrávek udělal co dva roky posluchač sám a to se nikomu asi opravdu nechce. Tuomas Saukkonen je v ráži. Drží svou úroveň, která ovšem nemá laťku kdovíjak vysoko. Ne každému se novinka bude líbit, nicméně „Cold Flare Eternal“ je dobré album, ale bohužel jen dobré.