Asi jsem nebyl sám, kdo pro sebe před dvěma lety „znovuobjevil“ tuto, do té doby možná už lehce polozapomenutou kapelu, jež jsem měl spojenou s bouřlivými 90. léty. Pražští SLUT tedy rozhodně nezahálejí a (na jejich poměry) v krátkém časovém sledu přicházejí s další řadovou nahrávkou, která to v navázání na skvělého předchůdce „Spirit Of Brotherhood“ z roku 2023 nemá rozhodně lehké. Skupina se navíc musela vypořádat i se ztrátou dlouholetého basáka Jelena, který letos prohrál svůj boj s rakovinou. Na tvůrčím procesu se ještě stihl podílet, takže se dá říct, že i letošní novinka je pořád tvůrčím dílem jádra sestavy, jež měla na svědomí i 2 roky starého předchůdce.

Smrt blízkého kamaráda se určitě vepsala i do atmosféry nahrávky. Ta vám navíc nehodlá dát nic zadarmo. Přestože jsou to stále ti SLUT ze „Spirit…“, je jeho následovník v některých zásadních ohledech trošku jiného ražení. Skupina zůstává silná ve svých stěžejních atributech. Natlakovaných ploch a emotivních pasáží si i zde užijeme dost, přesto velmi pozvolný rozjezd této sbírky dává na srozuměnou jistý posun od divokého předchozího alba.

Rozjezd šesté desky pražské kapely je snad ještě pozvolnější, než tomu bylo před dvěma lety. Úvod „Stag Moat“ poznamenává jemný zvuk kláves a sitáry. Úsporné jsou i vokální polohy, které přenechávají prostor samplům v podobě téměř 100 let starého projevu Mahátmá Gandího, a to i v momentě, kdy kompozice nabere na objemu prostřednictvím ostrých riffujících kytar. Ty se postupně klikatí a proplétají do ornamentů, tvořených hustými sludge-metalovými vlákny a jemnějšími, skoro až bluesově podbarvenými nitěmi.

Plynule navazující „Silent Skies“ přinese první záchvěv hlasivek Jakuba Plachého a jeho charakteristický vokál definitivně stvrdí, že právě hraje nové album SLUT. Těžké a masivní kytarové riffy a opět ten lehký záchvěv blues, který vyplouvá nad hladinu z té neprostupné bažiny, vytváří vskutku neprůstřelnou zvukovou hradbu. Temná a (tradičně) pomalu se valící skladba ještě přikládá do ohně tíživé atmosféry alba. Oproti jeho rozjezdu je to však přeci jen o něco výraznější háček pro posluchače, propojující současnost s (nedávnou) minulostí.

SLUT se však letos rozhodli výrazněji naředit onu zvukovou nepropustnost minulé nahrávky. Masivní a temné skladby se střídají se zvukově odlehčenějšími záležitostmi, ale ani tyto však neznamenají nějaké veliké rozvolnění atmosféry alba. Asi nejsvižnější a zároveň možná i nejvzdušnější skladbou nahrávky je třetí v pořadí, pojmenovaná „Soul Booster In The Attic“. Rychlejší rytmus je doprovázený jemnými a silně melancholicky znějícími kytarovými kudrlinkami a „vokální“ party opět obstará nasamplovaná smyčka, tentokrát s hlasem bojovníka za práva afroameričanů Malcolma X. Jakubův vokál zazní až v burácejícím refrénu, kdy ke svému řevu zavolá na pomoc armádu drtivých kytarových riffů.

Ačkoliv se pražská kapela rozhodla na letošní album umístit pouze pětici skladeb, paradoxně to znamená oproti předchozí desce zároveň větší variabilitu a stylovou rozevřenost. Samozřejmě jsou to v jádru pořád ti „noví“ SLUT s jejich neodolatelnou mixturou masivního sludge a různých post forem tvrdé kytarové muziky, ale nové skladby otevírají prostor, tedy spíše okénka pro zjemňující pasáže úkroky stranou. Děje se tak v rámci dílčích pasážích jednotlivých skladeb, jako například silný psychedelický otisk v „Dancer (No End Wasted)“ anebo se rovnou zaexperimentuje na ploše celé písně (již zmiňovaná „Soul Booster In The Attic“).

SLUT touto deskou nejen, že podtrhli svůj návrat na scénu, oni mu navíc touto nahrávkou dávají punc něčeho až nečekaně dobrého na to, aby se mělo tímto skončit. Skupina však svým otevřeným přístupem ke tvrdé muzice, který je na jednu stranu dostatečně nekompromisní, ale zároveň i stále příliš svobodomyslný na to, aby zakotvila v žánrové scéně, ještě stále bojuje o své pevné fanouškovské jádro. Silné styčné plochy zde vidím s další domácí legendou – LVMEN. Koneckonců zcela logicky tato dvojice společně odehraje několik koncertů. A SLUT se tam tedy rozhodně mají čím předvést. To i za předpokladu, že by hráli jen materiál z poslední dvojice desek!