PAN LYNX se zjevil a uhranul mě! Koupil jsem si nosič, poslechl a stal se věrným Svědkem Lynxovým! Muzikant a výtvarník Michal Skořepa tenhle unikátní projekt tvoří už několik let, ale v posledním roce se mu dostává velké pozornosti. Nechtěl jsem u toho chybět: poslouchal jsem album „Kdo se bojí, musí do lesa“, intuitivně ze mě padaly podněty a otázky, každá skladba mi evokovala určité téma. Všechno jsem pečlivě zapsal, rozdělil myšlenky k písním a pak jsme to s Michalem společně probrali.

Deska má devět skladeb, hraje na ní Michal a spousta hostů, má obrovské množství výtvarných motivů a existují i pohyblivé obrázky pro internet. Celá stopáž vypráví o Michalově alter egu Panu Lynxovi, který je jeho vnitřním zvířetem. Deska je o interních pocitech, bojích se strachem, poznávání temnoty i „temnoty“ a o všem dalším možném. Můžete si pořídit cd limitku v dřevěné schránce, dostanete k ní digitální stopu na nejzajímavější flešce, jakou jste kdy viděli, a k mání je i tričko s dalším Michalovým výtvarným motivem.

Cililynx (evokace Svědkova: curriculum vitae)

Kde se zjevil Pan Lynx? Zazvonil jednou u dveří a řekl: „Michale, tak jsem tady?“

Pan Lynx je moje vnitřní zvíře. Tak jako všechno v životě přišel, když nastal čas. Byl jsem v dost intenzivním období a jedna kamarádka šamanka mi řekla, že by některé moje otázky mohla rozlousknout meditace na vnitřní zvíře, kterým byl v mém případě rys. Když se na svoje zvíře naladíš, odpoví ti z místa v tobě, kde ses možná už zapomněl a které je fajn poslouchat.

Nejen skladba „Cililynx“ má spoustu vrstev. Na každou může posluchač narazit někdy jindy podle toho, v jaké je zrovna náladě a stupni vnímavosti. Bylo to takhle i míněno?

Všechno v Lynxovi je výsledkem práce s intuicí, které jsem nekladl mantinely. Tudíž i já sám doteď různé z těch vrstev rozkrývám. Podstatou Cililynxe, jakožto songu, je myšlenka, že člověk je demo sebe sama a vnitřní zvíře ho motivuje k výletu do vlastního vnitřního „lesa“, kde může rozkrýt svůj potenciál.

V „Cililynx“ se objeví i rysí a tygří hlas. Já jsem na ně přišel, až když jsi to popsal v některém rozhovoru. Neměl bys na skladě nějaký manuál, který by nás navedl na další utajené věci? Nebo si to máme právě najít sami?

Sami.

Klidorys (evokace: sbližování)

Je Pan Lynx divoký stín Michala Skořepy? Soudím podle kresby, kde Ti vylézá přímo z centra energie...

Je to v podstatě postava založená na animální autentičnosti, ale zároveň mystice a určité moudrosti, na kterou se zatím úplně nehrabu, ale pomalu mě po kouskách učí. Art na „Klidorys“ je samozřejmě v první řadě humor, který k Lynxovi patří a který v tomto případě vypovídá o určité činnosti, ke které je zapotřebí stejná intenzita a vytrvalost, jako při cestě do hlubin, aby se člověk dobral cíle.

Je takové alter ego nějaká temná stránka člověka nebo spíš skrytá šelma v duši introverta?

Jsem v podstatě extrovert, introvert jsem byl spíše jako děcko. Extroverta ze mě už na základce udělala rezignace na potřebu být lidmi chápán, přijímán, mělo-li by to být na úkor toho, co jsem. Jinak alter ego je v podstatě vedlejší postava, do které se člověk projektuje, což Lynx v mém případě vlastně není. Je to spíš průvodce, který mě spojuje s mým pravým vnitřkem, což není ani tak Michal, jako spíš něco na způsob duše. Když se napojím na Lynxe, cítím, že jsem v místech, kdy s tím dobře komunikuji.

Skladby doprovázejí kresby na příslušná témata. Vznikají „na klíč“ ve smyslu: „Text je o tom a o tom, tak nakreslím takovýhle obrázek“?

Všechno je kombinace intuice, metafory a hravosti. Vezmu podstatu toho, o čem song je, a nakreslím spíš ten pocit, než smysl. Zvláštní na tom je, kolik práce dám do detailů a proč si to v podstatě celé dělám tak těžké. A pak mě vždycky napadne, že je to ta radost z cesty, ta hromada desek, co si při kreslení na papír poslechnu... Zkrátka jsem rád, že s tím můžu být.

Na dně postele (evokace: intimita)

Vycházejí texty z Michalova/Lynxova života, nebo jde o abstraktní obrazy? Napadá mě to u textu o jakési „malé L“…

Malá L byla tanečnice Lucie a byla velmi neabstraktní. Abstraktní byla pouze v rovině toho, že se nemohla rozhodnout, jestli mi dá, nebo ne, což vedlo k zvláštnímu delíriu během několika nocí vedle ní na posteli, kdy k ničemu nedošlo a ten zvláštní stav bdění vydal na píseň. Jinak většinou mluvím o svých tématech, ale často i těch, která u lidí cítím ve vzduchu. Většinou jde o témata, kdy má člověk možnost dostat se hlouběji do sebe.

Všechny skladby mají tisíc barev, rytmů, melodií, nálad. Jak to vzniká? Tvůrčí seance, na jejímž konci je písnička, nebo lepíš motivy, které máš v šuplíku a jednoho dne se potkají?

U Lynxe z devadesáti procent od textu. Slogan, který mi určí vibe, melodii. Pak už se to veze. V šuplíku mám asi čtyři sta riffů a podobně sloganů, ale o tom, co se dostane na světlo, se rozhoduje často náhodně. Stalo se mi, že něco se chtělo narodit až časem a samo se to připomnělo.

Výlety do temnoty (evokace: inspirace)

Je pro tebe temnota něco děsivého nebo spíš studnice inspirace? Tipoval bych to druhé...

Jde o to, že temnota člověka zpřítomní. Vnímáte teď a tady, stojíte často proti něčemu, co tam najdete. Bál jsem se vždycky hloubky v moři a pár let nazpět jsem si dodal odvahy splývat nad propastí v moři v egyptském Dahabu, která se jmenuje Blue Hole. Tam jsem zjistil, že to není ani strach, ani euforie, pouze intenzita a síla.

Bubny do „Výletů“ točil Štěpán Smetáček. Něco na desce jsi bubnoval ty něco hosté. Jaký je klič k tomu, co nahraješ sám, a co přátelé? Zajímá mě to všeobecně u všech nástrojů.

To, co nahraji já, vychází z nouze, což byla v tomto případě píseň „Kdo se bojí, musí do lesa“, kdy mi musel odjet ze studia Sono za dětmi Adam Jánošík (ex-The Atavists, Imodium) a Milan Cimfe, který zároveň desku míchal a částečně nabíral, mě ponoukl to zkusit s tím, že si stejně bubny na dema kompletně klikám sám. V životě jsem do té doby bubny nenatočil, neumím na ně. Všechny bubenické party v Lynxovi chci po všech hostujících bubenících, jak Štěpánovi, tak i třeba Romanovi Víchovi a rovněž Luboši Samkovi, který je zároveň bubeníkem kapely Pana Lynxe, zahrané pedantsky do noty. Posléze je nechám přijít s jejich vlastními verzemi a nakonec udělám kombinaci. Je to tak proto, že s tím, že natáčím a tvořím v aranži pro Lynxe každý nástroj a hlas, nepotřebuji kterýmkoliv z nástrojů machrovat, ale potřebuji, aby sloužily celku. Dělám to nejlepší pro píseň tak, jak si řekne Pan Lynx, ne já.

Parawolizowanej (evokace: nitro)

Z celého projektu na mě dýchá jungiánství. Propojení vlastního těla a duše, pochopení jejich dějů a signálů. Mířím správným směrem?

Absolutně! Je v tom hodně jungiánství. Velkou inspirací mi po celý proces tvorby první desky byla „Červená kniha“, ve které Jung vypráví o takzvané individuaci, tedy cestě do hlubin vlastního stínu, který když příjal, vyjevila se mu vlastní podstata o tom, co může a má předávat světu. To je vlastně podstata Lynxe, aby motivoval kohokoliv k odvaze jít do svých stínů, našel a přijal sebe a dal tak světu to, proč tu je.

Do písničky nahrál skvělé kytarové sólo Honza Homola. Zahrál tehdy, jak mu to přišlo pod prsty, nebo dostal předpis, co má ze strun vyjít? Jak se vůbec v tomto smyslu dirigují hosté ve studiu?

V tomhle ohledu dostal absolutní volnost, stejně jako kytarista Honza Lichtenberg z kapely Pana Lynxe v pecce „Proč se máš“.

Hostů na desce je vůbec spousta a samá velká jména. Jsou to kámoši, se kterými se potkáváš, nebo jsi spíš měl seznam „toho tam chci, toho taky“…?

Kámoši, o které si písně řekly. Na další připravované desce mám taky pár hostů, ale nejde o to, jestli jsou to hvězdy, které mám tak jako tak možnost pozvat vždycky, ale spíš to, jestli si o ně píseň říká. Kdybych dělal featy pouze za kariérním účelem, vytvářel bych už od podstaty úplně jinou muziku.

Pan Pyroman (evokace: účtování)

O čem se vypráví tady? Pyroman sebe sama? Nebo zúčtování s dávnými hříchy?

O požáru ve vnitřku moderního člověka, o kterém si už přes vlastní odpojenost od sebe sama není vědom a tak vesele zapaluje svět kolem sebe a závidí hořícím stromům, že cítí bolest.

Proč se máš? (evokace: divokost)

Na kresbě k písničce se Michal a Lynx drží pod krkem a něco na sebe křičí. Žijí ti dva v harmonii, nebo se k nezastavení perou?

Každé blízké pouto je komplikované. Tady v tom případě je to narážka na slavnou fotku bratří Saudků, kteří, ač bratři, měli složitý vztah. Lynx je v tomhle ohledu starší a moudřejší bratr, já jsem ten, co je v procesu učení.

Velký respekt Honzovi Lichtenbergovi za geniální kytarové sólo, a samozřejmě Tobě za všechny harmonie a celou skladbu. Tahle věc je přesně to, co mě vystřelí do vesmíru, naprosto střízlivého, bez jakýchkoli urychlovačů...

Díky, je to poslední skladba, kterou jsem na desku složil a je v podstatě o tom, že jsme na svět přišli dobrovolně a věci si přitahujeme a tvoříme, a iluze, že „se nám dějí“, nás jen vráží do role oběti, kterou když opustíme, začneme žít.

Kdo se bojí, musí do lesa (evokace: prolínání)

Jak se v Lynxově světě objevili Michael Kocáb a Michal Pavlíček? Kamarádi?

Kamarádi.

Skladba harmonicky prolíná Lynxův svět právě s Pražským Výběrem. Měli Michal, Michal a Michael společnou tvůrčí chvilku, nebo nápady přinesli sami hosté?

Oba to udělali separé, s oběma to byla radost. S Michaelem Kocábem jsme text upekli spolu dohromady. Lovil jsem ho na to dva roky. Michal Pavlíček mi natočil šestnáct verzí sóla, ať si vyberu. Po O2 Aréně, Fóru Karlín a pár dalších koncertech, které jsem s nimi dal jako host, to byla krásná a blízká spolupráce. Stejná blízkost panovala i u tvorby videoklipu k písni. Vždycky znovu rád zopakuju, že je to pro mě obrovská čest a splněný sen.

Katedrála (evokace: artefakt)

Album „Kdo se bojí, musí do lesa“ vyšlo jako limitka v dřevěné schránce. Existují, nebo budou existovat ještě jiné nosiče?

Na přelomu září/října spustím na Startovači celkem velkou věc, která se tohoto bude týkat.

Pracuješ na dalších skladbách. Rýsuje se to nějakým konkrétním směrem?

Na podzim chci, aby vyšla nová deska „Odvrácená strana lesa“, která bude druhou půlkou té první. Hraji si s ní zase do posledního detailu, takže to opět bude hrana.

A tematicky: Když jsme se nebáli vstoupit do lesa, můžeme se těšit, že poznáme, co je za ním? Myslím tím zase chystanou desku…

O tom přesně bude. Když se vrátíš z lesa do reality, zjistíš, že už není tak úplně stejná.