BLACKBRIAR je holandská kapela seskupená okolo pohledné zrzky Zory Cock, která hudebně zpracovává svou vizi symfo/gothic metalu. „A Thousand Little Deaths“ je jejich třetí album, na kterém by se rádi už konečně odpíchli a vešli v širší známost (byť v tom jim pomůže nepochybně label Nuclear Blast). Kapelu má už od počátků ve svém područí Joost van den Broek, významný holandský producent se specializací na podobné symfo-metalové spolky (mimo jiné třeba EPICA).

Je znát, že kapela na sobě pracuje, hlas zpěvačky Zory Cock je plnější (oproti kňourání z první desky) a hudba již působí dospěleji. Jenže co jsou všechna ta pozlátka platná, když stále chybí ten základní element, ta hlavní nezbytnost pro úspěch. Tihle BLACKBRIAR mají zatěžko skládat dobré, chytlavé písně. Jde jim to ztuha, není v tom lehkost. V mnohém to zachraňuje studiová práce a všelijaké aranže. Celkem se jejich hudba poslouchá dobře, ale příliš nezaujme, a tak nějak to prošumí mezi ušima bez znatelné vzpomínky. Oproti jejich velkým vzorům WITHIN TEMPTATION, kteří už od počátků dokázali sypat jeden chytlavý motiv za druhým (až jim to někdy ujelo k popu, ale to na věci nic nemění), jsou jejich mladší krajané stále nevýrazní. Pár náznaků se najde, třeba hned druhá skladba „The Hermit and the Lover“ má zajímavý dynamický drive, nebo „Green Light Across the Bay“, který má v sobě jistou dávku naléhavosti a dramatičnosti. Nakonec i singl „Bluebeard's Chamber“ se celkem povedl. Jenže jako celek to z průměru, čí mírného nadprůměru – to hlavně díky očividné snaze Joost van den Broeka, příliš nevyčnívá.