S trochou zpoždění, ale s o to větším nadšením, jsem se pustil do PC portu dvojky pavoučího muže. Bez velkých očekávání, neboť před tím jsem zdárně obrátil jak jedničku, tak řekněme jeden a půlku za Milese Moralese. Zhruba po čtyřiceti hodinách jsem dospěl ke konci a musím konstatovat, že jsem velmi spokojen. Ačkoliv bylo předem celkem jasné, jací záporáci se na nás chystají, tak příběh jako takový mě v mnoha ohledech překvapil a dokázal vybudovat potřebné napětí ve svém finále.

Trochu jsem se obával, jak bude fungovat hra, kde hrajete za dvě hlavní postavy (Petera Parkera a Milese Moralese). Mechanismus přepínání funguje přirozeně a svižně, hratelných postav je nakonec o něco víc, než jsem očekával, ale oproti minulým dílům série přepnutí není ani rušivé, ani vás příliš neirituje. Zkrátka vám občas nějakou část příběhu odvypráví jiná postava, za kterou si zahrajete, a je to ve výsledku zajímavé oživení. To se týká i spoluprací vašich kumpánů. Občas se stane, že když bojujete s partou nepřátel, přidá se k vám druhý Spiderman nebo někdo jiný, pokud se zrovna pohybuje v blízkosti.

Naprosto skvěle tu fungují herecké výkony. Spider-Man 2 je v tomto ohledu o poznání ambicióznější a snaha udělat hru co nejfilmovější je tu téměř hmatatelná. Nedivím se, že hlavní herecká trojice sbírala nominace na různé ceny v tomto odvětví. Filmovost se propisuje i do gameplaye, boss fightů a prostředí. Tvůrci si dali záležet na kameře i detailech prostředí.

Když už jsem zmínil bossfighty, tak se u nich na chvilku zastavme. Zajímavých nepřátel je tu celkem dost a všichni jsou opravdovou výzvou. Mimochodem už počáteční tutoriál probíhá v rámci bossfightu se Sandmanem. Každý z nepřátel má hned několik fází, takže pokud jste fanoušci podobných eventů, hra vám rozhodně připravila dostatečné množství opravdu velkorysých scén. Pokud bych si tu měl na něco postěžovat, tak snad jen na to, že jednotlivé fáze se často mezi sebou nijak výrazně neliší a občas jsou až příliš dlouhé.

V rámci prostředí, ve kterém se pohybujete, se hodně rozrostl i New York. Krom Manhattanu je tu například Queens, Brooklyn a další čtvrti, které se opravdu hodně liší od Manhattanu, který byl vaším hřištěm v minulých dvou dílech. Mnohem zábavnějším se stalo i cestování po městě. Už dřív jsem si houpání na pavučinách užíval plnými doušky, protože vám dává možnost vidět živoucí New York z úplně jiné perspektivy, tentokrát do arzenálu pohybu přibyla možnost plachtění a využívání vzdušných proudů, které vás zrychlují. To lze skvěle použít hlavně tehdy, kdy překračujete mosty přes East river. Po dohrání jsem zjistil, že jsem ani jednou nepoužil fast travel, protože i na delší vzdálenosti mě prostě bavilo využívat standardního pohybu, třeba i proto, že po cestě můžete odbavit nějaké „vedlejší aktivity“.

Vedlejších misí je ve hře opravdu požehnaně, a ačkoliv jde v podstatě o nějaké variace na již viděné věci, tak se tvůrci opravdu zamýšleli nad variabilitou úkolů a málokteré z nich mě po opakování začaly nudit. A to je skvělé, protože smíšené pocity ze stále opakovaných herních mechanismů se u mě u obou předchůdců místy dostavovaly. Ať už budete likvidovat hnízda nepřátel, pomáhat vědcům nebo hledat skrýše Milesova strýčka, málokdy spadnete do nějaké rutiny. Opět můžete využít i mobilní aplikaci z dílu o Milesovi, která vám „zadává“ vedlejšáky. Krom hlavních misí tu je opravdu hodně různorodého vedlejšího obsahu, který má i svůj specifický příběh a povětšinou jsou i tyto odbočky zakončeny nějakým uspokojujícím finále.

Celou hru táhne příběh. Ten začíná poměrně zlehka a postupem začíná čím dál tím více potemňovat. Tady nebudu spoilerovat vůbec nic, protože scénář je napsán tak, že je mi občas líto toho, že podobnou kvalitou nedisponují například poslední filmy od Sony (ano koukám na tebe, Kravene). Konec je dostatečně uzavřený v rámci hlavního příběhu, nicméně jsou tu nenápadné náznaky, kam se bude vyvíjet v budoucnu. Pokud jste dostatečně vnímaví, je tu pokračování naznačeno hned na několika stran, takže jak je u studia Insomniak zvykem, budoucnost nenabídne jen jednoho záporáka.

Ohledně herních neduhů jsem si všiml v několika místech nedoskakujících textur a jednou se mi nenačetli nepřátelé pro fight, takže jsem musel celou scénu restartovat. Pak již bylo vše v pořádku. Nicméně jedná se o městský open world, který je opravdu rozlehlý a kolem sebe máte živoucí město, takže tyto drobnosti opravdu nepovažuji za nějak zásadní selhání. Navíc město i jeho atmosféra se po čas hraní mění. New York úplně jinak vypadá na počátku, poté co porazíte Sandmana a mnoho částí centra je zasypáno pískem, jinak za rozbřesku nebo za večerní bouřky.

Pochválit rozhodně musím hudbu. Insomniak zůstal věrný Johnu Paesanovi, který krom předchozích dílů obstaral hudbu i k Detroit: Become Human nebo filmu Království Planeta opic. Výsledek přesně zapadá do scén a silně se propisuje do atmosféry, kterou hra má.

Spider-man 2 není žádnou revolucí. Rozhodně je ale výraznou evolucí a všechno to, co dělaly předchozí hry dobře, se pokouší udělat ještě lépe. Soubojový systém vám přejde rychle do ruky a poskytuje dostatečné množství různých přístupů, stejně jako pohyb po městě. Vše je velkorysejší a dotaženější. Občas mě mrzelo, že si člověk neužije více toho New Yorku jako takového, ale předpokládám, že mezi dvojkou a trojkou by nám mohli tvůrci nadělit opět nějaký bonusový mezidíl a už teď se těším, až se do marveláckého New Yorku zase vrátím.