„Do you want to hear a song from this new fucker!?“, křičí vypapaná tvářička Johnnyho Hedlunda, toho času sedlácky připomínající brzký příchod již patnáctého (!) řadového alba švédské deathmetalové legendy. Je sobota 7.8.2025 a na prknech Brutal Assaultu se pomalu chýlí ke konci ne úplně přesvědčivý set UNLEASHED. Skladba, kterou náš tučný Viking poměrně nelichotivě uvedl se jmenuje „As War Comes“ a v rámci výše zmíněného vystoupení neznamenala obrat k lepšímu, nicméně k nějakému poklesu laťky hlouběji do podpalubí rovněž nedošlo. Takový standard, jak už to u UNLEASHED často chodí. Nechci jejich představení nějak shazovat, ale ve srovnání s jinými dlouho sloužícími old school legendami, jako jsou GRAVE nebo ASPHYX, mi jejich vystoupení přišlo slabší, když prapor s Mjölnirem pomáhaly držet hlavně mechem obrostlé skladby typu „Into Glory Ride“ nebo „Shadows In The Deep“. Nicméně lehká pachuť byla brzy rozptýlena očekáváním příchodu nové, po čtyřech letech pauzírování emitované kolekce. Tak třeba tentokrát… však to znáte.

O tom, co asi patnácté řadové album přinese, není sebemenší důvod diskutovat. Bude to prostě další deska UNLEASHED, bude maximálně dřevnatá, bude to death metal, tvrdý rock'n'roll a taky trochu ono pověstné „agro“, které tvorbu kapely okolo Johnnyho Hedlunda doprovází minimálně od alba „Victory“ (1995). Pro ty, kteří se momentálně cítí ublíženi, konstatuji, že to nemyslím nijak pejorativně, spíše narážím na jednoduchost a úsměvnou sveřepost, kterou je tvorba seveřanů proslulá. Na druhou stranu je nutné vyzvednout, že UNLEASHED si vždy dokázali zachovat vážnou tvář (což je v rámci žánru naprostá nutnost) a nikdy nesklouzli, byť jen na chvilku, k otravné hospodské skočnosti. Nemá cenu příliš barvitě popisovat, co se na „Fire Upon Your Lands“ děje, jedinou otázkou, kterou je třeba zodpovědět je ta, jak dobře se letos Hedlundovi a spol. podařilo poskládat dohromady už skoro pětatřicet let staré komponenty. Bude to barevnější skládanka nebo naopak ta rutinní, šedá a nevýrazná?

Za mě se přikláním spíše k první jmenované variantě. Na nové kolekci se najde hned několik zajímavých skladeb, pak jsou tam ty klasické udržovací a těch vyloženě zbytečných letos zas tolik není. Sečteno a podtrženo, v rámci tvorby UNLEASHED se nakonec jedná o lehounce nadprůměrné album. Začátek však kdovíjak silný není, otvírák totiž (stejně jako titulní skladba) nepatří mezi vyloženě zdařilé kompozice. Spolu s druhou „A Toast To The Fallen“ jde kvalitativní laťka nahoru a na následující rychlovce „The Road To Haifa Pier“ je ještě lépe. Každopádně žádnou mrazivou vichřici, kterou před lety přineslo výtečné album „Odalheim“, nečekejte. UNLEASHED se převážně drží v tradičně houpavých středních tempech, servírují sice jednodušší refrénky, nicméně dokážou je vybavit dostatečně slušivými melodickými pentličkami. Za nimi stojí notoricky známé duo Olsson/Folkare, když především ten druhý jmenovaný se snaží maximálně využít svůj prostor a svojí kytarou různě zkrášlovat a přibarvovat jinak jednoduše tesané hrany.

Co se staré tvorby UNLEASHED týče, vždy budu přívržencem prvních dvou desek, z té novější budu i nadále poslouchat hlavně „Midvinterblot“. Novinku, ač je o trochu lepší svého předchůdce „No Sign Of Life“, budu protáčet asi jen svátečně. „Fire Upon Your Lands“ je samozřejmě v pořádku práce, vyrovnaná kolekce s několika výraznějšími kousky, nicméně i tak se její kouzlo v tak rozsáhlé diskografii, jakou Švédové disponují, poněkud ztrácí. Chtělo by to méně rutiny a trochu více živé vody, třeba jako tomu bylo před třinácti lety na „Odalheim“.