Takhle. Koncert RUNNING WILD nemůže být ze své podstaty špatný. Z tohoto tvrzení se však dají odvozovat některé čistě teoretické mikrovýjimky, které, když na ně natrefíte, obraz o kapele vám to poněkud posune. K těmto mikrovýjimkám nicméně dochází maximálně jednou za deset let. Všichni ti, kteří stejně jako autor těchto řádků vážili dlouhou cestu do Moravského Krumlova na festival Rock Castle jen za účelem shlédnutí vystoupení kapitána Kasparka a jeho posádky, však měli tu obrovskou smůlu, že desetiletka se zletila právě v moravském podzámčí. 

Přitom nic nenaznačovalo, že k tomuto politováníhodnému kolapsu dojde. RUNNING WILD se nalodili přesně v avizovaných 21:50 hodin za zvuků charismatického intra „Chamber Of Ages“, jež pěvecky doprovodil natěšený dav, a v již ustálené sestavě Rolf Kasparek, Peter J. Jordan, Ole Hempelmann a Michael Wolpers rozjeli očekávanou show plnou klasického metalu z repertoáru kapely, ostrého jako žiletka a stejně solidně nazvučeného. „Fistful Of Dynamite“, „Bad To The Bone“ a „Riding The Storm“ svištěly jako vítr v uších piráta vysazeného na opuštěném ostrově, takže dokonce i kousek „Piece Of The Action“ z nešťastného alba „Shadowmaker“ se mezi nimi zdál být v naprostém kasparkovském metalovém pořádku. Jenom jakoby v tom něco drobně neštymovalo…

Rozluštění bylo mrazivější než ráno na severním pólu. Kapitán Kasparek prakticky nezpíval referény! Ne, že je jen tak občas přepustil svým dvěma strunným soukmenovcům (v jejichž podání navíc rozhodně nezněly tak charismaticky) či publiku, on se jim snad systematicky vyhýbal! Akcie koncertu s tímto zjištěním znatelně spadly. Má takovým RUNNING WILD vůbec smysl živě naslouchat? Další nepodarek z alba „Shadowmaker“ v podání „Locomotive“ hloubajícího fanouška v jeho váhání výrazně podpořil, naštěstí vzápětí došlo na bubenické sólo, přecházející do živě dlouho neslyšené „Little Big Horn“. I tady bylo ovšem v pořádku naprosto všechno kromě refrénů, podobně jako ve zbytku koncertu, představujícím stará známá čísla a znovu také Rolfův roztleskávací špektákl bez kytary jen s mikrofonem v ruce v „Branded And Exiled“, podobně jako před třemi roky na Metalfestu v Plzni. Když dozněla povinná „Under Jolly Roger“, čekali jsme všichni, co jsme měli nastudovaný aktuální setlist z dosavadních čtyř vystoupení kapely v letošním roce, že přijde ještě vítaný dlouhatánský přídavek „Treasure Island“. Jenže ten nepřišel. Rolf a kapela rozházeli do publika trsátek, co se do něj vešlo, a bez dalších slov zmizeli z pódia. Po pouhé hodině hraní na pozadí avizované hodiny a půl, beze slůvka vysvětlení, prostě konec a nazdar. No, nazdar!

Na facebookové stránce kapely se sice později objevilo stručné vysvětlení, že prý si Rolf během hraní zranil ruku a nemohl tím pádem přídavek odehrát, ale, upřímně, kdo by tomu věřil, obzvlášť když zároveň nezazněla žádná slova vysvětlení či omluvy? Snad jen bloud a třasořitka. Marně si od té doby kladu otázku, proč k téhle situaci vlastně došlo. Odpověď nenalézám, ačkoliv promítnu-li si ještě jednou, co jsem na místě coby čerstvě naprosto spokojený návštěvník festivalu Brutal Assault viděl (například celých šest raket na pánské močení na kompletní festival či jediný stánek na dobíjení čipu mimo areál, takže po každém dobití jste se museli nechat ochrankou znovu potupně prohlížet), říkám si, jestli to prostě není tak, že holt jaký festival, takový RUNNING WILD.

Ale co už naděláme. RUNNING WILD by se všem přítomným alespoň měli ústy Rolfa Kasparka omluvit za popsané politováníhodné nedopatření, ke kterému, jak jsem již psal výše, dochází maximálně jednou za deset let. Jinak si tuhle kapelu, za kterou by mnozí dříve položili život, může už fakt strčit za klobouk nejen studiově, ale i živě. Wacken newacken, protože jestli tam příští rok na svém již v pořadí druhém úplně posledním koncertu předvedou něco podobného, jako v Moravském Krumlově, do učebnic vstoupí s poměrně znatelným šrámem na jinak skvělé pověsti. 

Setlist: Chamber of Lies, Fistful of Dynamite, Piece of the Action, Bad to the Bone, Riding the Storm, Locomotive, Drum Solo, Little Big Horn, Branded and Exiled, Lead or Gold, Soulless, Under Jolly Roger