SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou to veteráni německé gothic/rockmetalové scény. Své počátky datují k přelomu tisíciletí, ale tou dobou bylo těchto kapel mraky, a tak se mi zvěst o jejich existenci donesly až mnohem později. Když si člověk prolétne jejich bohatou tvorbu (aktuální album je již dvanácté), narazí vesměs na kultivovaný gothic rock, který není ani moc podbízivý. Image je i přes ve svém žánru nepostradatelnou teatrálnost vesměs střízlivá a hudba lehce stravitelná, srovnám-li je třeba s LORD OF THE LOST, jejich letitými souputníky, kteří nedávno rovněž vydali nové album. Možná i proto jsou ve své domovině velké hvězdy.
V poslední době sice proběhlo dvojí střídání za basou, ale jinak se kapela drží v ustálené sestavě. Frontman Martin Engler původně v kapele začínal jako bubeník, ale po pár letech nahradil za mikrofonem původního pěvce a za škopky si sedla půvabná Katha Mia. Zajímavé je, že kapela si po neúspěchu s vydáním svého prvního alba u velkých labelů založila vlastní vydavatelství NoCut. Tou dobou už měli letité zkušenosti, aby si to mohli dovolit. Martin Engler byl původem producent a skladatel u EMI a kytarista Carl Fornia se v hudebním managementu pohyboval delší dobu. Pojistili si tak vlastní směřování oproštěné od vnějších vlivů, ve kterém nakonec vydrželi dodnes.

Je to právě charismatický zpěv Martina Englera, co značným dílem přispívá k přitažlivosti této kapely. Některá předchozí alba již působila poněkud unaveným dojmem, což po čtvrtstoletí aktivní činnosti není nic divného. Novinka je však překvapivě svěží a chytlavá. Pánové a dáma se přehoupli do středního věku a nijak s tím faktem nebojují. Nevzpínají se nemilosrdnému tikání času. Naopak své letité zkušenosti zúročili a převedli do zpěvné melancholie. Samozřejmě jedou svůj zažitý mustr, ale všechny melodie jsou lehké a opravdu povedené. Některé skladby jsou v němčině, ale na tom příliš nezáleží. „Darkness“ je kolekce rockových písní s mírně pochmurným nádechem. Během času si porůznu pohrávali se symfonickými a elektro elementy a jinak tomu není ani na několika skladbách na aktuální kolekci. Nutno však kvitovat, že vše je vyvážené, harmonické a veskrze civilní. Už to není nejmladší kapela, a tak texty „You said you are tired now at the end of your day and you said you are tired now at the end of your way… Remeber when we were young…“ ve skladbě „We Were Young“ jsou vyrovnáním s tokem času. Všichni stárneme, ale MONO INC. stárnou se ctí a umějí to podat.
Poklidný gothic rock s chytlavými melodiemi, který je dílem veteránů svého žánru. Složeno v dobrém rozmaru a v rozkvětu středního věku, přesto to v sobě stále má onu nutnou dávku melancholie.
7 / 10
Martin Engler
- zpěv
Carl Fornia
- kytara
Ilja John Lappi
- basa
Katha Mia
- bicí, zpěv
1. In My Darkness
2. Lost in Pain
3. Fly
4. Dein Anker
5. The Dark Side of the Sun
6. Unter Deiner Haut
7. We Were Young
8. Ravenheart
9. Abendrot
10. Sea of Love
11. Nothing I Regret
12. Ray of Light
Darkness (2025)
Ravenblack (2023)
The Book of Fire (2020)
Welcome to Hell (2018)
Together Till the End (2017)
Terlingua (2015)
Nimmermehr (2013)
After the War (2012)
Viva Hades (2011)
Voices of Doom (2009)
Pain, Love & Poetry (2008)
Temple of the Torn (2007)
Head Under Water (2003)
Datum vydání: Pátek, 15. srpna 2025
Vydavatel: NoCut Music
Stopáž: 46:54
Produkce: Martin Engler
Mix, mastering: Benjamin Lawrenz
-bez slovního hodnocení-
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





