JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Takováto EP jsou často, a možná i neprávem, považována jen za takové přívěsky či dodatky regulérních řadových alb. V případě amerických CRYPT SERMON můžeme zaujmout podobné stanovisko, ale dát šanci této 4-skladbové kolekci, skrývající i jeden velmi zajímavý a možná i nečekaný cover, se však rozhodně vyplatí.
Šestice z Philadelphie totiž bezpochyby náleží do ranku nejtalentovanějších kapel současného epického doom metalu zámořského střihu. Žánr, kterému se na našem webu v poslední době poměrně často věnujeme, má i díky této formaci slušně široký záběr. Zatímco styloví souputníci jako PROFESSOR EMERITUS anebo dejme tomu SPIRIT ADRIFT prezentují tu více k heavy metalu nakloněnou větev doomové epiky, CRYPT SERMON o něco více inklinují k temnějšímu zvuku a pojetí.
Mimo jiné o tom jednoznačně přesvědčí úvodní skladba tohoto EP „Only Ash And Dust“. Táhlý motiv poloakustické kytary předznamenává nástup plně „elektrizované“ sestavy. Zádumčivou atmosféru bičuje smršť kytarových riffů a střední tempo dává tušit, že o závratných rychlostech to zde nebude. Pro znalce tvorby skupiny asi nic nečekaného. Překvapivé je na tom možná hlavně to, jak to stále dokáže skvěle fungovat. Když se pak vzápětí ozve nakřáplý vokál „kovboje“ Brookse Wilsona, je celá mašinerie CRYPT SERMON už v plném nasazení.

Jestli v něčem tato šestice vyniká, tak je to schopnost seskládat ze žánrových standardů, sugestivní atmosféry a silných vokálních linek naprosto funkční skladby, neomylně mířící na cíl. A tím je v tomto případě muzika, nepopírající svůj konzervativní základ, ale zároveň muzika dostatečně charismatická na to, aby nezapadla v uniformní šedi podobně znějících nahrávek. Dokazuje to jak otevírák „ípíčka“ se svým mohutným a táhlým refrénem, tak vlastně i celý jeho následující obsah.
Fungující souhra mezi pestrým riffováním kytar a oduševnělým vokálem, mísícím v sobě emoce, křehkost i sympatické chlapáctví, dokáže generovat pestrobarevné skladby, které ze zdánlivě vyčerpaného žánru doslova ždímají až neuvěřitelné množství zajímavého děje a skvělých melodických linek. Vlastně si tady asi dost protiřečím, protože kapely jako CRYPT SERMON tuto „prastarou“ odnož metalové muziky posouvají na další úroveň a kvalitou svojí tvorby ji značně modernizují a osvěžují.
Asi dosti nečekaným teleportem mezi minulostí a žhavou přítomností je na závěr nahrávky umístěný cover skladby „De Mysteriis Doom Sathanas“ ze stejnojmenného alba norských MAYHEM z roku 1994. Není možná v pomyslném metalovém vesmíru větší vzdálenosti mezi old school blackem a táhlým heavy/doom metalem. A přesto kreativita a schopnost americké skupiny improvizovat vygenerovala velmi působivou a temnou skladbu. CRYPT SERMON k ní přidali natolik silný vlastní otisk, že i veliký znalec sotva pozná, o jakou předlohu se jedná.
Počin, který lze jednoznačně brát jako nedílnou součást dosavadní diskografie americké kapely. Podle mého názoru jej jednoznačně nelze považovat jen za pouhý „datadisk“ k nedávno vydané řadovce. Jsem přesvědčen o tom, že se již brzy ukáže jako logický a nedílný spojovací článek k dalšímu albu. Zároveň stvrzuje postavení této formace jako jedné z vůdčích kapel svého žánru.
CRYPT SERMON jedou! Po skvělém loňském albu je tu toto EP s trojicí nových skladeb a jedním nečekaným coverem. Epický heavy doom metal té nejvyšší kvality!
8,5 / 10
Brooks Wilson
- vokály
Enrique Sagarnaga
- bicí
Steve Jansson
- kytara
Matt Knox
- basa
Frank Chin
- kytara
Tanner Anderson
- klávesy
1. Only Ash and Dust
2. A Fool to Believe
3. Lachrymose
4. De Mysteriis Doom Sathanas
Saturnian Appendices (EP) (2025)
The Stygian Rose (2024)
The Ruins Of Fading Light (2020)
Out Of The Garden (2015)
Datum vydání: Pátek, 8. srpna 2025
Vydavatel: Dark Descent Records
Stopáž: 25:07
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





