Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při čtvrtém dnu Brutal Assaultu.
BESNA
Za koncert s příběhem. Za jeden z nejsilnějších zážitků celého festivalu. Za hardcorpunkové srdce, obalené epickým black metalem. Za témata jejich skladeb. Za to, že s bubeníkem jsou konečně kapela s velkým K. Za zpěváka, který při koncertu naběhal nejvíce kilometrů. Za tu chvíli, kdy se všichni obávali o Samuelův život. Za to, že až se za pár let řekne Brutal Assault 2025, vynoří se mi mezi prvními právě jejich koncert.

ENVY
Za moje nečekané setrvání až do konce setu, na který jsem šel jen nakouknout. Za nakažlivou japonskou melancholii. Za skladby, kterým i přes nesrozumitelné japonské texty musel každý rozumět. Za trojici kytar, které kouzlily strukturované melodie a riffové hradby. Za to, že emo v podání mistrů není žádné sprosté slovo.

ALUK TODOLO
Za absolutní tmu, narušovanou poblikávajícím světlem žárovky, která nakonec dávala smysl. Za hudební výlet mimo čas a prostor. Za skladby, které se táhnou jako pomalu se valící magma. Za hutnou atmosféru sobotního večera, která omámila náročným programem zmožené publikum. Za psychedelii s velkým P.

DEFEATED SANITY
Za nejhrubější, ale zároveň technicky chirurgicky přesný deathmetalový diktát festivalu. Za gravity blasty Lilleho Grubera, asi nejlepšího bubeníka současného BDM, nad jehož precizním výkonem jednoduše zůstával rozum stát. Za intenzivní zvuk na Obscure Stage, který byl na DEFEATED SANITY vyladěný do nejmenšího detailu. Za death metal, který je brutální až hrůza, ale přitom disponuje IQ 150.

OPETH
Za to, ako s prehľadom zvládli neľahkú úlohu zažiariť hneď po skvelom koncerte austrálskych machrov KARNIVOOL. Za piesne z Deliverance a Damnation. Za tvrdý metalový zvuk a deathový spev. Za Miguelita a jeho tradične perfektný stand-up. Za jeden z vrcholov celého festivalu, nielen sobotného večera.

BOHREN AND DER CLUB OF GORE
Za koncert, po kterém jsem odmítnul jít na jakoukoliv další kapelu, protože jsem nechtěl zážitek z jejich hudby ničím dalším ředit. Za suchý a skvěle načasovaný humor. Za to, že se jim podařilo udělat z Obscure stage zakouřený bar, kde se hraje ten nejvíce dekadentní pohřební jazz.
