Pokud bych měl jmenovat nějaký osobní highlight letošní edice Brutal Assaultu, dost pravděpodobně bych vybral GRAVE. Ikonu švédského death metalu jsem v životě viděl již vícekrát a ani jednou jsem neodcházel zklamán. Ba právě naopak, tihle staří kozáci jsou prostě koncertní jistota, stejně jako jejich kolegové ve zbrani, jako jsou třeba DISMEMBER nebo UNLEASHED. A pokud mluvíme o starých kozácích, tak letos to platilo dvojnásob, vždyť na pódiu se sešla úplně původní sestava kapely, která se kompletně podepsala pod jednu z nejdůležitějších žánrových učebnic vůbec – debut „Into The Grave“ z roku 1991. GRAVE však mají své kořeny ještě mnohem hlouběji, konkrétně až v roce 1984, kdy Ola Lindgren založil jejich nejstaršího předchůdce, kapelu RISING POWER. Tenkrát mu bylo třináct let, tou dobou tahal kačera po špinavých ulicích zapadlého Visby kdesi na Gotlandu, a ještě nikdo nevěděl, že z něj jednou vyroste jedna z nejvýraznějších person švédské deathmetalové kultury. O dva roky později k tomu udělal první krok, když s Jensem „Jensou“ Paulssonem a Jörgenem Sandströmem začal pod vlajkou CORPSE pokládat jedny z prvních základních kamenů nově se rodícího žánru.

Každá z velkých švédských deathmetalových kapel má ve své diskografii nějakou tu „černou ovci“, album, které se odlišuje a vymyká se maximálně konzervativním žánrovým standardům (a nebo je, v případě UNLEASHED, konzervativní až hrůza). Ta „Achillova pata“ GRAVE se jmenuje „Hating Life“ a je z roku 1996. Tomuto zpěvníku se však Lindgren a spol na Brutal Assaultu vyhnuli velkým obloukem, svůj setlist totiž zasvětili výhradně prvním třem deskách kariéry, tedy „Into The Grave“, „You'll Never See…“ a „Soulless“. Plesniví pamětníci tak mohli nezřízeně jásat, neb ke slovu se dostalo to nejvíce pravověrné chrastění, které dnes můžete slyšet. Takových šancí už moc nebude, GRAVE koncertují již jen sporadicky a jejich zatím poslední deska disponuje datem výroby 2015. Nechme však nejistou současnost být a pojďme místo toho pořádně sešlápnout HM2 pedál a poslechnout si ty důvěrně známé tóny, které na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století začaly pomalu ale jistě rezonovat z každého druhého sklepení po celém švédském království.

Je 19:45 a na pódium pod vedením Jörgena Sandströma vylézá i zbytek prastaré sestavy, tedy pánové Lindgren, Paulsson a Torndal. Klasicky chrastivý zvuk na Marshall stage je od první minuty dokonalý, disponuje patřičnou drtivostí i hloubkou, není však přebasovaný a poskytuje tak dost životního prostoru pro sólovou práci dua Lindgren / Torndal. Očekával jsem, že první jmenovaný bude vzhledem ke svým vokálním kapacitám okupovat mikrofon o trochu více, ale GRAVE i tady zachovali historické rozvržení sil, když drtivou většinu odezpíval tehdejší předák Jörgen Sandström (opustil kapelu po prvních třech deskách, zmiňovanou čtyřku „Hating Life“ pak už nazpíval Ola Lindgren). Co se setlistu týče, Švédové nabídli skutečně reprezentativní výběr, osobně jsem postrádal „Now And Forever“, ale jinak zaznělo všechno zásadní. Jako první na řadu nemohla přijít žádná jiná než „Into The Grave“ ze stejnojmenného alba z roku 1991, nicméně historicky vzato, tato skladba vznikla už mnohem dříve, konkrétně pak v průběhu roku 1988 a GRAVE ji umístili na své první demo „Sick Disgust Eternal“.  I druhá položka, „Day Of Mourning“, je z debutového slabikáře, obsahuje rychlejší/šlapavější pasáže a svým důrazem pomohla ještě více rozpohybovat už tak hodně rozehřáté publikum. Osobně jsem se těšil zejména na vzorky z mého nejvíce oblíbeného zpěvníku „You'll Never See…“ (1992), jako čtvrtá v pořadí přišla titulní skladba, hned po ní „Morbid Way To Die“, dále „Christi(ns)anity“ a ke konci setu pak energická „Brutally Deceased“. Jedním z highlightů byla i „Deformed“, otvírák první desky, kde Jörgen bezchybně zaúřadoval při vokálně vypjatějších pasážích. Tenhle starý sešlý kostlivec s šedou hlavou letos oslaví už čtyřiapadesát let (vypadá však na víc, zejména ve srovnání s ještě o trochu starším Lindgrenem, který je pořád chlapec jako květ), zpívá mu to však stále jako za mlada. Vystoupení GRAVE uběhlo jako voda, jako poslední přišla na řadu „And Here I Die“, při které se sice neroztočil největší circle pit festivalu, jak si Jörgen přál, ale i tak to byla více než důstojná tečka za fantastickým vystoupením živoucí žánrové legendy.

Ze setu GRAVE na Brutal Assaultu jsem si odnesl úplně stejný pocit jako před dvěma lety z DISMEMBER. Zasloužilá kapela v letech, ale stále v úžasné formě. A pořád hodně relevantní. Tohle není žádná nostalgická návštěva domova důchodců, při které zamáčknete slzu a takticky se uchýlíte k diplomatickým komentářům. Byla by škoda, kdyby se znovu sjednocení GRAVE dali dohromady jen pro koncertní účely, osobně bych nebyl proti, kdyby se zase vydali do útrob Sunlightu a společně vyplodili novou desku. Takovou energii je třeba využít.

Setlist: Into The Grave, Day Of Mourning, Turning Black, You'll Never See…, Morbid Way To Die, Deformed, Christi(ns)anity, For Your God, Brutally Deceased, Reborn Miscarriage, Soulless, And Here I Die