OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako v několika minulých ročnících našeho oblíbeného festivalu se i letos hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů, které se zaryly do paměti při třetím dnu Brutal Assaultu.
Za naprosto epesní odklon od všech dramaturgických pravidel festivalu. Za jistotu, s jakou Švédové přinutili své posluchače ztratit pojem o letopočtu a místě. Za kouzelnou kombinaci skladatelské zručnosti a spontánnosti. Za pořadatele, kteří se takovéto kapely nebojí zvát. Za publikum, které jim v tom dává zapravdu.

Za veľkolepý návrat poľskej post-metalovej obludy. Za obrovskú zvukovú vlnu, ktorá sa prevalila z Obscure (sic!) stejdžu cez celú oddychovú lúčku. Za sústredený, ostrý a presný inštrumentálny výkon. Za Wielebnu, ktorej rev prebúdzal mŕtvych v Pevnosti.
Za suchý britský humor. Za energiu a nasadenie ako keby bol rok 1995. Za skvelý hlas Nicka Holmesa. Za perfektne vyladený setlist. Za to, že aj keď zvukovo spackáte úvod a záver je rozpačitý a bez "True Belief", stále je z toho parádny koncert.
Za tlak, který drtil kosti. Za atmosféru naprostého chaosu a zmaru. Za zdrcující nasazení a neuchopitelnou muziku, která není lehce stravitelná ani pro mnohé návštěvníky festivalu. Za to, že i takto neotřelé kapely nemusí nutně produkovat jen samoúčelně nudnou muziku. Za to, že šílenství PYRRHON dává smysl ve všech směrech.

Za monstrózně a sugestivně pojatou oslavu čtyřiceti let existence blackmetalové legendy, vizuálně naprosto bombastickou. A jeden nemusel být ani nijak zásadním fanouškem kapely, aby ho to zcela pohltilo. Rukama MAYHEM zkrátka bezprostředně tekly dějiny metalu a z páteční josefovské noci to sálalo všemi směry. Ordo Ad Chao!
Za to nejvíce energické a násilné vystoupení, které jsem letos měl šanci na Octagonu vidět. Za úžasně funkční skloubení brutality a technických vlivů jako vystřižených z učebnic GORGUTS. Za lehký dotek atmosféry, ale hlavně za nekompromisní sypanice nemající obdoby. Pokud po letošním Brutal Assaultu budete s nadšením mluvit o death metalu, budete mluvit o REPLICANT.

Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





