Jedna z věcí, kterou současná retro vlna heavy metalu přinesla, je radost z toulání se jeho různými větvemi. Komunita mladých heavy metalistů je velmi semknutá, personální složení se tak často prolíná napříč subžánry. Jeden hudebník může práskat knírem v hard rockové bandě a zároveň tavit těžký kov s kolegy z vedlejšího města, vesnice, zkušebny... Pokud v rámci prokrastinace klikáte na jednotlivé line-upy, větry osudu vás mohou zavát k takovým bizárům, jako je slovenský multiinstrumentalista tavící struny v kanadském levobočkovi TUBLATANKY s názvem HROM. Ale to odbočujeme.

Jednou za čas narazíte při brouzdání heavy metalovým močálem na skutečně renesanční osobnost jako Londýňan Kyle McNeill. Je to skladatel, zpěvák, multiinstrumentalista a studiový mág schopný vytvarovat dokonalé retro dílko tak říkajíc od kolébky až… rakev je nemístně morbidní obraz, ale dejme tomu. Letos se podepsal hned pod dvojici nahrávek. Fanoušky epického heavíku možná neminulo pozoruhodné album jeho mateřské kapely SEVEN SISTERS s názvem „Shadow Of A Fallen Star, Pt.2“, které patří k tomu nejlepšímu, co v poněkud přeplněné žánrové dílně opustilo kovadliny.

Zatímco pro Sedmero sester mám v srdci uznání, skutečné vzplanutí jsem zažil u Kylova vedlejšího projektu, který dával dohromady v časech pandemie a v současné době provozuje ve španělské Murcii obklopen partou tamních muzikantů. PHANTOM SPELL plní jeho mladický sen vrátit se do časů, kdy rock voněl sušenými bylinkami a nebál se étericky poletovat po lesích a loukách ve zvláštním snovém opojení magií přírody a čistotou živlů. Noříme se tak do čistých art a prog rockových vod let 70., kdy metal byl jen jinoch nesměle se batolící pod korunami epických synťáků a mezi spletitými kořeny melodických kytar a pulzující rytmiky.

Tři roky starý debut „Immortal’s Requiem“ vyložil tarotové karty na pařez. Hudba mocně nasáklá britskou art rockovou školou, křehká, vzletná, zasněná, napověděla mnohé o talentu mladého Brita, který nechce být jen epigonem, ale vitálním strážcem tradic. Druhá deska s hřejivým názvem „Vřes a krb“ vás pak zve do útulné sednice hudebního druida, který čerpá moudrost předešlých generací a ve svém hudebním tyglíku ji přetavuje v opojně vonící směs.

Kyle je především skvělý skladatel schopný ze známých ornamentů utkat poměrně přístupné, ale podmanivé hudební tapisérie plné nádherných kytarových motivů a synťákových třásní, u kterých si člověk vzpomene na kvílivý majestát Lucassenova Elektrického hradu. Tam, kde holandský multiinstrumentalista ale stavěl kosmickou fantasy operu, tvaruje Kyle McNeill komorní, introvertní písně, které v něčem připomínají dětský pokojík. Čistota, radost a ponoření do sebe je prog rockovou obdobou toho, co s post blackem udělal Neige a jeho ALCEST. Tohle není deska primárně určená pro ty, kterým chybí hudba dobových kapel, ale spíš pro ty, kteří milují specifický typ emocí spojených se sedmdesátkovou rockovou školou a odkazem kapel jako YES, URIAH HEEP, GENESIS či KANSAS, který dodnes inspiruje nové generace. Z jejich aktuálních parchanťat pak jmenujme třeba skvělé křižáčky WYTCH HAZEL a v neposlední řadě podobně expresivní a evokativní HÄLLAS.

Jedinečným elementem PHANTOM SPELL je Kylův nádherný, krystalicky čistý a evokativní hlas, který kapelník dokáže používat jako ten nejlepší vypravěčský nástroj. Je jistý ve všech polohách, vřelý, plný nepatetické vzletnosti. A aby toho nebylo málo, tak k instrumentální a vokální bravuře přidává McNeill i své studiové schopnosti. „Heather & Hearth“ je deska s průzračným, vyváženým zvukem a precizním mixem. Nezní obstarožně, zní krystalicky přesně s ohledem na emoce, které chce posluchači předat.

Skromný hrací čas rámují dvě rozsáhlejší kompozice, v nichž McNeill prodává schopnost variace silného motivu a přecházení z akustického klidu do rozechvělé prog rockové intenzity, v čemž mu mocně pomáhá parta skvěle souznících doprovodných muzikantů. Není v tom ani stopa předvádění se nebo okázalého sólování. Kompoziční nadání PHANTOM SPELL vynikne i v kratších skladbách, které mají prostou strukturu a silné nápěvy. Spojení kypící rytmiky, andělsky zpěvných kytar a charakteristicky kvílivých synťáků vytváří harmonie, u kterých člověk rád blaženě přivře oči a nechá se prostě někam unášet s jistotou, že kamkoli vás PHANTOM SPELL zavanou, noční můry zůstanou daleko za zavřenými okenicemi.

 „Heather & Hearth“ je hudebním synonymem bezpečného útočiště, místa, kam je negativitě vstup zapovězen. Pokud máte rádi tvorbu progových kapel, které mají mentálně blízko k bylinkářství a tolkienologickému zahloubání v lesním tichu, neváhejte, usaďte se u krbu kdesi uprostřed vřesovišť a nechte se ukolébat ke klidnému spánku.