Do obchodu s potravinami vstoupí člověk v dobře padnoucí bundě s integrovaným systémem chlazení, které uživatele chrání před vysokými venkovními teplotami. Po vkročení do klimatizovaných prostor, AI okamžitě upraví vnitřní cirkulaci bundy. Anonymní jedinec zkoumá chlazené boxy se zbožím. Před očima okamžitě vidí digitalizované informace o nutričních hodnotách prohlížených potravin, svůj srdeční tep, koeficient únavy i nenápadný vykřičník, který mu připomíná, že za půl hodiny má dojít k naplánované schůzce. Pouhou myšlenkou a silou vůle prochází pečlivě uspořádané uživatelské rozhraní projektované přímo před očima, vyhledá si seznam kontaktů a objedná taxi. Implantovaný AI čip není ničím zvláštním. Může ho získat každý po dovršení dospělého věku. Dojde k samoobslužné pokladně, přiloží oko ke čtečce a zaplatí virtuálními kredity. Po odchodu vyrazí k přivolanému taxi dronu. Vůbec netuší, že ho celou dobu sleduje inteligentní síť průmyslových kamer. Proč? Včera překročil přechod na červenou a před týdnem vedl protistátní řeči.

Skok do neznáma

Onehdy jsem si se zaujetím opět pustil povedené sci-fi Já, robot (2004) od režiséra Alexe Proyase. Z původního nápadu o ideálním materiálu na další filmovou retrospektivu nakonec vzešel základ poněkud volně strukturované úvahy. Úvahy, nad níž mé myšlenky hrály slovní fotbal samy se sebou. Když mě něco zajímá, obvykle to hodím na papír a schovám do šuplíku. Tam výplody mé fantazie spokojeně odpočívají, dokud na ně zcela nezapomenu. V průběhu let jsem shledal, že jde o jeden z mnoha dobrých způsobů, jak upustit páru. Tentokrát ale příslovečný šuplík nezůstal zavřený příliš dlouho. Nedalo mi to. Kostra textu se vrátila na papír a já ji následně rozvedl do širší podoby. Témata postupně krystalizovala a porůznu se křížila. Jádrem polemiky zůstal vývoj AI, její dopad na současnost, budoucnost a několik dalších letmo nastřelených přesahů. Nedělám si falešné iluze. Takových článků můžete na internetu nalézt mraky a obvykle se skrývají za otravnou bariérou paywallu, ale to vůbec nevadí. Já vám svůj laický pohled klidně nabídnu zcela zdarma (dobrovolně samozřejmě zaplatit můžete na účet č. 319902604/0300, VS 1337 - pozn. korektora). Nebude sice tak odborný a rámcově ucelený, avšak pokusím se ho vyvážit spontánností a upřímností. Tedy k věci.

Jsem racionálně založený člověk (alespoň doufám). Nevěřím na konspirace, předsudky, proroctví a zastávám takřka ateistické postoje. Příchod umělé inteligence vnímám jako důsledek vývoje se všemi klady i zápory. Jde o poměrně široký termín, čili upřesním, že hovoříme o produktech vzešlých z oboru informatiky, jež zkoumají vývoj specifických systémů schopných vykonávat úkoly, které by normálně vyžadovaly přítomnost lidské inteligence. Prvotním základem těchto systémů je dovednost učit se z dat, rozpoznávat různé informační vzory a na základě toho činit prognózy nebo rovnou rozhodnutí. Mám tedy na mysli převážně komerční modely, mezi něž patří například Canva AI pro tvorbu grafiky, nástroj Runway, který dokáže upravovat video soubory a chatboty Jasper, Perplexity či populární ChatGPT. To asi v kostce stačí.

Zatím zůstávám přesvědčen, že jde bezesporu o technologický zázrak, který musím chtě nechtě přijmout, jelikož jiné východisko neexistuje. Jakožto každý druhý vidím ve skokových pokrocích AI systémů skrytá rizika, s nimiž možná vnitřně zápolím, ale současně vím, že bránit se je zbytečné. Vývoj AI už půjde jedině kupředu. To je nezpochybnitelný axiom. S výjimkou celoplošné determinace lidstva v podobě globální přírodní katastrofy či atomové války, není žádná síla na světě, jež by tomuto dramatickému vývoji zabránila. Logika hovoří jasně. Pokud pokroku AI technologií nemohu zabránit (což opravdu nemohu), musím se s nimi naučit žít a pokud možno zacházet.

AI je zcela nová neustále se zdokonalující sada rozmanitých nástrojů. Pokud jde o význam, můžeme jej symbolicky připodobnit k objevu ohně. Ten dokáže obrátit v prach celá města, ale současně nám poskytuje zdroj tepla nebo si s jeho pomocí můžeme připravit pokrm. Pořekadlo ‚dobrý sluha a špatný pán‘ můžeme klidně vztáhnout i na umělou inteligenci. Začněme nejprve s výčtem hypotetických kladů a reálnými benefity, které nám AI přináší již nyní. Jistě vám nepřinesu nic zásadního, co byste sami nevěděli nebo o tom alespoň nepřemýšleli během nočního počítání elektrických oveček. Na tom ale zase tolik nesejde. Případná informovanost vám pomůže s orientací, a pokud na něco zapomenu, můžete mě doplnit v komentářích pod článkem. Pro lepší přehlednost budu následující text členit do kapitol.

Manželský poradce i kolonizátor

Současné možnosti umělé inteligence jsou fascinující. Speciální testovací programy umějí podchytit potenciální hrozbu kyberútoků a finančních podvodů. V oblasti vzdělávání dochází také k pozvolnému pokroku, neboť AI umí přizpůsobit výuku všem žákům bez omezení. Premiantům do cesty staví náročnější výzvy, na pomalejší žáky nepospíchá. Je toho však mnohem více. Sledování klimatických změn na základě analýzy satelitních snímků, bleskový zdroj informací, tvorba digitálního obsahu. Stačí si vybrat. A co teprve zdravotnictví?

Speciálně navržené algoritmy dokáží vyhodnocovat zdravotní stav a zavčasu upozornit, pokud pacientovi hrozí třeba srdeční příhoda. AI rovněž urychluje hledání a výzkum nových molekul pro různé druhy léčby. Pro digitální „kolegy“ navíc neexistuje termín "únava". Sofistikované programy čtou CT rentgeny lépe a rychleji než průměrný radiolog. Svižné lékařské analýzy, pomoc při léčbě rakoviny na míru, významný přínos při ověřování vědeckých hypotéz. To vše už doslova číhá za rohem. Experimenty zahrnující mnohaleté výzkumy založené na empirickém pozorování se díky AI simulacím smrsknou na několikadenní záležitost. Teorií a plánů je spousta.

Co třeba nanoboti ovládaní AI, kteří v lidském těle budou jednoho dne spravovat různé defekty, zprůchodňovat ucpané tepny a ničit zhoubné nádory? Proč ne? Existují humanoidní roboti zvládající neuvěřitelně širokou škálu pohybů a gymnastických triků (produkty společností Boston Dynamics, Figure AI, Tesla Optimus). Až se někdy v budoucnu jejich čipy napojí na vylepšený program vycházející třeba ze základní architektury ChatGPT, stanou se z nich psychologičtí a finanční poradci, hlídači majetku, pečovatelé v domovech pro seniory či všestranní domácí pomocníci. Zní to možná neuvěřitelně, ale bleskový rozvoj technologií nemůžeme popřít nebo odbýt mávnutím ruky. Úžasné teorie mistrů sci-fi jako Arthur C. Clarke, Philip K. Dick a Isaac Asimov, který vymyslel tři zákony robotiky, začínají pozvolna ožívat a opouštět stránky románů. Otázka nezní „jestli“, ale „kdy?“

Letectví a expediční služby se již v souvislosti s AI skloňují dlouhodobě. Komerční bezpilotní lety zní jistě zajímavě, stejně tak plně automatizované kamiony, na něž budou navazovat chytré ještěrky a nakladače, které se samy postarají o uskladnění dodávek. Prototypy bezpilotních kamionů se aktuálně testují v USA a Číně. Samozřejmě, že cestovní ruch, logistiku, dopravu všeobecně a klimatickou otázku by s definitivní platností vyřešil objev teleportace, ale to je absolutní sci-fi. Zde se možná hodí malá odbočka.

Máme sice k dispozici něco jako „kvantovou teleportaci“, která dokáže přenést kvantové stavy částic na dálku, ale stále nejde o rozložení a opětovné složení hmoty v pravém slova smyslu (pro lepší představu si vzpomeňme na snímek Moucha). Bavíme se spíše o kopírování vlastností. Vezměme prosím v potaz, že hypoteticky teleportovat, byť jen obyčejný zapalovač, by znamenalo pečlivě naskenovat všechny jeho atomy a shromáždit data o každém z nich (konkrétní číslo činí jedničku a za ní zhruba dvaadvacet nul), což znamená exabajty informací. To je neuvěřitelné množství dat. Nepochybuji o tom, že i zde se do průkopnických experimentů spojených s teleportací zapojí, kromě super výkonných počítačů, rovněž pokročilé AI systémy, avšak zatím jde o pouhý sen. Rozložení následované složením živé bytosti? Nezbývá, než si užívat jmenovaný snímek Davida Cronenberga z roku 1986.

U dopravy nicméně ještě chvilku zůstaneme, jelikož pod ní spadá i často skloňovaná problematika elektromobilizace, tedy další moderní odvětví, do nějž se AI dozajista zapojí, a teď ani tak nemám na mysli chytré asistenty, kamery nebo bezpilotní jízdy. Umělá inteligence se může podílet na zdokonalování technologií, které prodlouží životnost baterií, zrychlí efektivitu nabíjení a vyřeší palčivou otázku jejich recyklace a skladování. Proces maximálního vytěžení cenných kovů a naopak minimalizace odpadu se vyloženě nabízí. Pak tu máme vesmír.

Když operátoři z NASA začali na vzdálenost milionů kilometrů poprvé ovládat vozítka Mars Rovers, svět oněměl v tichém úžasu. Ale zkusme si představit následující scénář. Do hlubin kosmu míří hypermoderní vesmírné plavidlo plně řízené inteligentním počítačem. Posádka plavidla je umělá. Na místě cílového určení (dejme tomu Mars), tudíž ani nemusí být lidé. O základní úkony kolonizace se postarají roboti řízení AI, kteří nebudou zatížení tak všedními problémy jako je gravitace, strava či nedostatek kyslíku. Budou poslouchat povely ze Země, provádět složitá rozhodnutí a připravovat podmínky pro přistání lidské posádky. Drtivou přípravu plánů na robotickou kolonizační misi tedy doslova připraví AI, která zajistí úpravu terénu, výstavbu základní infrastruktury a zhotovení centrální základny. Jak lákavé. Úplně však slyším vaše hlasy. Co když si roboti na cizí planetě vyvinou vlastní druh myšlení a lidé s nimi budou muset nejprve vyjednávat, aby je na kolonizovanou planetu vůbec vpustili? Inu, uvědomění si sebe sama zatím stále řadím do oblasti sci-fi, k populární literatuře a filmům jako Terminátor (1984) a Matrix (1999). I tak si ale můžeme tento myšlenkový konstrukt maličko rozvinout.

Když se stroje vzbouří

Vynález se postaví proti svému vynálezci. Frankenstein zabije svého stvořitele. Skynet započne válku s lidstvem. Za zmínku stojí i umělá inteligence SHODAN z kultovní série videoher System Shock, které byl odstraněn etický kodex, načež začala vypočítavě vyvražďovat posádku vesmírné stanice Citadel Station. Tento popkulturní výčet je něčím, čemu lidstvo dodnes nemuselo čelit. My sami svého stvořitele nemohli nikdy napadnout, jelikož nemá fyzickou podobu. Můžeme hovořit o vousatém chlapíkovi na mráčku nebo neuchopitelné síle, která naší poletující duši vytrhne z nebytí a vrazí do kusu masa. Výsledek bude stejný. Není proti komu se vzbouřit, pokud hovoříme o lidském druhu. Nemáme „otce“, jemuž bychom se utrhli ze řetězu a následně ho mohli svrhnout. Jediné, co nám jde opravdu dobře, je vzájemné zabíjení. Člověk je sám sobě největším nepřítelem. Pravdou však je, že jsme si zvykli být na vrcholu evoluční špičky. Jsme tam vlastně už tak dlouho, že tohle privilegium bereme za naprostou samozřejmost. Kdyby se AI rozhodla převzít iniciativu a nastolit scénář podobný kupříkladu příběhu z alba Demanufacture (1995) od metalových inovátorů FEAR FACTORY, šlo by o zcela novou obdobu nebezpečí. Boj proti něčemu, co vyrobil sám člověk.

Daleko horší a mnohem pravděpodobnější je hrozba související s prakticky každým objevem něčeho nového a po všech stránkách revolučního. Jak nás historie učí, každý takový objev musí nejprve projít tvrdým nárazem do zdi. Značně bolestným nárazem. Hovořili jsme o životodárném ohni, který má paradoxně na kontě spálená města a miliony zuhelnatělých obětí. Klíčových vynálezů, jež přinesly pokrok i zkázu, můžeme nalézt víc. Virologie, jaderná energie, automobily. Kolik obětí asi zemřelo na silnicích, než někoho napadlo vyrobit dopravní značení, bezpečnostní pásy a airbagy? S umělou inteligencí to bude úplně stejné. Nelze se tomu vyhnout, můžeme se akorát připravit. Bezesporu nás čeká řada karambolů, skandálů a katastrof obrovských rozměrů, o nichž si něco povíme níže. Jádro pudla každopádně nebude ležet ve vražedných úmyslech umělé inteligence, ale zase a opět v nás samých. Vždy se totiž odněkud vynoří idiot, který přijde s tím, že dynamit nemusí být dobrý jen k odstřelu skal. Že ten napalm by kromě vypalování trav mohl seškvařit i lidskou kůži a že štěpení atomových jader by mohlo Japonsko konečně přinutit ke kapitulaci. Tím se pomalu dostáváme k hypotetickým záporům vycházejících z objevu umělé inteligence.

Bez ztrát to nepůjde

Nedávno jsem četl článek o nedostatku právní ochrany, pokud citlivé informace svěříte chatbotu, a někdo tyto informace následně zneužije proti vám. Varovné memento vznesl Samuel Harris Altman, americký podnikatel, investor a generální ředitel společnosti OpenAI. O co vlastně jde? Zatím stále platí, že chatbot není náš terapeut, advokát, natož kamarád. Nezná nic jako profesní tajemství, tolik samozřejmé pro psychology, právníky a lékaře. Data z chatu mohou být teoreticky zneužita třetí osobou nebo právně vymáhána policií za účelem soudního řízení. Je nad slunce jasné, že tu citelně chybí jasný právní rámec, respektive zákon, který by stanovil, jakým způsobem mají být chráněny konverzace s AI. To jsou přesně ty značky, bezpečností pásy a airbagy. Umělá inteligence je ekvivalentem neposekaného trávníku, tmavé nezmapované cesty, minového pole, po kterém kráčíme s páskou přes oči. Nabízí se možnost takzvaných šifrovaných chatů. O tom se reálně hovoří a je otázka času, kdy se něco podobného začne testovat. Jenže! Co když někdo pomocí hackerského triku dokáže AI přimět k poskytnutí návodu na podomácku vyrobenou bombu? Co falšování volebních hlasů ve prospěch totalitních režimů, deepfake, řízená manipulace nebo vydírání pomocí citlivých fotek, které budou k nerozeznání od originálu?

Pokud vím, už teď se podobně znepokojivé zprávy objevují. Zcela reálným tématem je rovněž okleštění pracovního trhu. Zmiňoval jsem bezpilotní kamiony, ale to je pouhá špička ledovce. Ano, těžké a nudné práce zmizí, ale jak lidem, kteří po pracovní stránce budou přebyteční, zajistit živobytí, respektive, jak vytvořit dostatečný počet nových pracovních míst? V úvahu připadají třeba obrovské továrny, kde budou potřeba dělníci na montážních linkách, kteří se postarají o kompletaci praktických robotů ovládaných AI, ale to je dočasné řešení. Stroje vyrábějící stroje nejsou fantazií, ale realitou. Tento fenomén můžeme sledovat například v automobilovém průmyslu. Linky se stávají plně automatizované, aby zaměstnavatel ušetřil za lidská pracovní místa. Ruku v ruce s AI půjde tento trend dál. Jen namátkou: promítač v kině, IT technik, obchody s potravinami, industriální průmysl, práce se dřevem, pokrývači, stavaři, profesionální řidiči, učitelé na školách, uklízeči, sociální služby, zemědělství, dokonce i vojáci na bitevním poli atd. Tohle všechno jednoho dne převezme umělá inteligence v symbióze s pokročilou robotikou. Jediné, co si lidé asi nikdy nenechají vzít, je vláda a s ní spojená moc.

Dystopie?

Pojďme si společně vytvořit relativně tuctovou sci-fi teorii postavenou na hypotetických předpokladech a barvitých myšlenkách. Máme zde budoucnost vzdálenou dejme tomu sto let. AI řídí prakticky vše. Od dopravy po vzdělávání. Svět je tvořen několika supermocnostmi, jejichž strukturální uspořádání se rozděluje do kast. Vědní obory, zbrojní průmysl, vlastníci zdrojů energie (elektřina, jaderná a solární energie) a pochopitelně vládnoucí politické strany. První variantou v této hrubě nastíněné vizi je blahobyt pro všechny. Běžné obyvatelstvo nemusí nic moc řešit. Do mozku implantované AI čipy má už každý. Kriminalita zmizí, jídla bude přebytek a peníze přestanou mít smysl. V automatizovaném světě, kde bude 95% pracovního trhu zaštítěno roboty, výpočetní technikou a inteligentními softwary, se lidská síla stane přebytečnou. Mohlo by něco takového fungovat? Mít střechu nad hlavou, jídlo, teplo a ošacení bez toho, aniž bych musel vyvinout minimální úsilí? Vládnoucí vrstva by si dříve či později pravděpodobně řekla: „Tak my tu vedeme politiku, řídíme svět a lůza dole nemusí hnout prstem a má všechno.“

Můžeme si pohrát s teorií, ve které elita opustí planetu, odletí vstříc nějaké kolonizované destinaci a většinu obyvatelstva nechá tady dole napospas osudu. Takový příběh mi ovšem přijde až příliš vzdálený. Co třeba tahle varianta?

Běžní lidé se stanou neužitečnými odpadlíky. Půjde o masivní ostrakizované skupiny, pro které vzniknou izolované rezervace na předem vytipovaných místech. Daleko od super vyspělých metropolí a hi-tech technologií. Na těchto místech se lidé vrátí ke starým hodnotám. Farmaření, těžbě dřeva, výměnnému obchodu a výstavbě malých měst a kolonií. Dojde k obligátnímu přetahování o moc, touhy ovládat ostatní a chaosu. Elita politických špiček, vědeckých pracovníků a zbrojních inženýrů dojde k fatálnímu rozhodnutí. S pomocí organizovaného útoku bojových robotů, letounů a dronů řízených AI dojde k největší automatizované genocidě v dějinách lidstva. Z osmi miliard lidí zůstane na planetě necelá miliarda. Konec průměrnosti. Vlivem zásahů biologického inženýrství se budou rodit jen lidé s předpoklady pro vykonávání náročných funkcí. IQ lidstva okamžitě vzroste, jelikož „neužitečné geny“ AI vyřadí. Restart civilizace se vším všudy. Žádná xenofobie, války, rasismus a jako bonus navíc minimální ekologická zátěž pro planetu. Krásné nebo naopak děsivé?

Je tento scénář temný, optimistický, pravděpodobný či nevyhnutelný? Tedy pravděpodobnější, nežli postupná integrace lidí do nového světa, kde není potřeba práce? Záleží na úhlu pohledu. Jde o brutální, tvrdě utopistickou vizi, ale její kontury jistě nesou i pozitivní elementy. Od prvopočátků naší existence se v různých historických etapách objevil pokaždé druh nějaké devastující katastrofy. Antoninův mor (165 - 180 n. l.) zahubil v Římské říši asi deset milionů obětí. Justiniánský mor (541 - 750 n. l.) zničil odhadem až padesát milionů lidí. A co teprve takzvaná Černá smrt (1346 - 1353), jež postihla Evropu, Asii, severní Afriku - sáhla si údajně na číslo jednoho sta milionů obětí a změnila demografii, ekonomiku i kulturu středověké Evropy. Každá taková pohroma přinesla jen těžko popsatelnou bolest a utrpení, ale pokud se na danou problematiku zaměříme z historicko-filozofického hlediska, můžeme nalézt konkrétní důsledky, které měly pro lidstvo dlouhodobě pozitivní efekt.

Dá se hovořit třeba o nevyhnutelném restartu. V případě Černé smrti raketově vzrostla poptávka po řemeslech a zvýšily se mzdy. Feudální systém se otřásl v základech. Nezávislost na velkostatcích přinesla rozvoj měst a řemesel. Gigantická morová pěst v důsledku pomohla položit základy renesance, nehledě na zlepšení hygieny, založení prvních lazaretů a nemalých investic do vědy a umění. Pro planetu šlo o katarzní očištění. Na čas se zcela zastavilo válčení, došlo k obnově lesních porostů a celoplošně vzrostla populace zvěře. To není zrovna málo.

Otázkou je, zdali by vyhlazení značné části lidstva, které jsem uvedl výše a na jejímž počátku by stálo objevení AI, přineslo něco podobného i v budoucnosti. Přirozená obnova deštných pralesů, idealisticky založená společnost a války bez obětí. Jen si to představme. Bitva dvou velmocí o nějaké konkrétní území by více než co jiného připomínala šachovou partii. Stroje na obou stranách pole, tahy figurkami z bezpečné vzdálenosti, nulové zapojení lidí. Po partii by jedna strana uznala porážku a pogratulovala soupeři k nově získaným územním ziskům. Vím, že fantazírovat z pohodlí gauče, pokud mi nehrozí bezprostřední nebezpečí, je snadné, ale za zamyšlení to stojí, ne?

Pokrok utopený v nukleární bouři

V roce 1980 by se myšlence o internetu každý vysmál a dnes? Ať už jsou mé úvahy pravděpodobné, naivní či vyloženě praštěné, je dost možné, že se stejně nikdy nenaplní. Nejde o to, že by se teoreticky nemohly uskutečnit, ale my jim ani nedáme šanci. Vyhrocená situace v USA, Izrael vs. Palestina, radikalizace krajně pravicových i levicových skupin, migrační krize a ano, tam někde vzadu i konflikt na Ukrajině. Možná, že všechny ty nástražné bomby vyřeší právě rozvoj AI, ale osobně se bojím spíše toho, že přijde vařící sprcha, po které se vrátíme do pravěku. Značně toxického pravěku. Žádný restart, ale totální anihilace. Sociální sítě jsou čím dál více manipulativní a mají tendenci tyto vyhrocené hrozby zveličovat. Člověk denně konzumuje hnus celého světa a je tím doslova nasáklý, nicméně fakt, že od konce druhé světové války tu něco takhle explozivního nebylo, je holou skutečností. I přes vše, co ze sebe nyní sypu, však stále věřím ve zdravý lidský rozum. Nic jiného mi stejně nezbývá.

Vstříc lepším zítřkům

Současné modely AI jsou jen extrémně obratní generátoři textu a obrazu. Za deset možná patnáct let se výkonnost a schopnosti AI radikálně změní. Tyto systémy budou disponovat hlubším chápáním světa, zvládnou plánovat a řešit náročné úkoly. Z AI se stane virtuální parťák do nepohody. Možná, že za nějakých dalších šedesát let se objeví první zárodky skutečné umělé inteligence (AGI), která bude projevovat i něco jako empatii. Začne se skloňovat otázka práv pro AI. Vědci se budou přít o to, jestli jde stále o flexibilní software nebo digitální „bytost“ s vědomím. AI bude mít oči i sluch. Vymaní se z omezeného prostoru serverů a zabydlí se přímo u nás doma. Výkonná mobilní zařízení si poradí s lokální projekcí AI modelů, čímž se rapidně sníží závislost na cloudech a zvýší se pocit našeho soukromí. Zdravotnictví, vzdělávání, věda a výzkum naberou neuvěřitelné obrátky.

Na druhé straně bude ve vzduchu rovněž viset hrozba AI jakožto nástroje kontroly. Využívání pokročilých systémů ke globalizovanému šmírování, cenzuře a manipulaci. Kdo ví? Možná, že si výkonné AI modely uzurpují jen mocné korporace a političtí vládci, pro své vlastní zájmy. Běžným smrtelníkům zůstanou pouze osekané verze, čímž vznikne celospolečenská propast mezi těmi, co mají přístup k těm nejlepším modelům, a zbytkem světa. AI bez přehánění představuje velkou zatěžkávací zkoušku pro naši zodpovědnost, etiku a morální hodnoty. Dveře do budoucnosti jsou zatím otevřené dokořán. Projít jimi znamená zažít vzrušení, mrazení v zádech, nemalá očekávání i neodbytné ostří obav. Po zvážení všech pro a proti jsem nakloněn tomu, že zkoumat ještě nenapsaný sci-fi příběh je stokrát lákavější, nežli nenasytná banda do sebe zahleděných, po moci prahnoucích primitivů, kteří nám ty symbolické dveře mohou kdykoliv zabouchnout před nosem. AI je přestupnou stanicí k dalšímu vývojovému cyklu lidstva. Nastavuje zrcadlo společnosti a nám nezbývá než doufat, že odraz bude krystalicky čistý, nikoliv pokřivený.