Jeden by si myslel, že začínat svou hudební kariéru zrovna funeral doom metalem je pro mladé hudebníky poněkud zvláštní volba. Aniž bychom věděli cokoliv o stavu jejich mladistvé mysli, po instrumentální stránce to není špatný nápad. Rychlé střídání akordů tu nikdo ani nečeká, o instrumentální exhibici tato hudba není, stačí hrát tempem pohřebního pochodu a nejdůležitější je budování atmosféry. Za kapelou GLOOMBOUND stojí pětice hudebníků z Norska - ze země, ve které podobné extrémní metalové žánry vždy měly plodnou půdu. Nicméně jejich jména se již v posledních pěti letech mihla v jiných projektech a o úplné nováčky nejde, abych svůj jízlivý úvod trochu poupravil a nepředstavil je jako úplné zelenáče. Jenže ač jsou to Norové, jako svou inspiraci označují Australany diSEMBOWELMENT a americké kapely SPECTRAL VOICE, DREAM UNENDING a další.

Na desce „Dreaming Delusion“ jsou čtyři skladby, nepočítáme-li jednu kratší mezihru, a tři z nich jsou velmi, ale opravdu velmi pomalé a utahané. Nepopírám, že to k žánru patří, ale i pomalá hudba může mít častější proměny. Nadějný náznak je ve druhé skladbě, leč jde jen o epizodní událost. Z oné čtveřice skladeb je pouze „Luminary Dissolution“ v trochu rychlejším tempu a je to velmi citelný odkaz na Australany diSEMBOWELMENT a jejich „Transcendence into the Peripheral“. Je zajímavé, že takto staré, možná už polozapomenuté, album ranných devadesátek je vzorem pro mladíky z Norska, kde mají svých vlastních vzorů dost (zahrnu-li celou Skandinávii). Ale buďme rádi, jelikož „Transcendence into the Peripheral“ je album, které stálo u počátků atmosférického death/doomu. Jako přípravu pro tuto krátkou recenzi jsem si jej celé vychutnal. Škoda, že se GLOOMBOUND neinspirovali o trochu více i po hudební stránce. Především rytmické proměny na onom starém albu dokážou udržet pozornost posluchače. Zatuchlá, ubíjející a mrazivá atmosféra by se dala krájet jak mlha u rybníka Brčálníku. Je vlastně s podivem, jak ona doom metalová nahrávka svůj žánr vykresluje „nedoomovými“ postupy. Ale o tom se dočtete více v Noisyho vzpomínkové recenzi.

Jestli je něčím „Dreaming Delusion“ opravdu zajímavé, pak svou povedenou depresivní atmosférou. V tomto ohledu se mladým Norům navázat na své vzory povedlo. Částečně tomu i pomáhá dobrý zvuk a vyvážený mastering, který nahrávka má. Obal samotný svádí k očekávání nalézt v poslechu i nějakou tu psychedelii. Ale nenechte se mýlit, tohle je ponuré dílo. Žádná barevná flóra a fauna, žádné světlo na konci jeskyně. Jen obyčejná tíseň a beznaděj. Každopádně mají GLOOMBOUND dobře našlápnuto, jen by to chtělo svou hudbu trochu obohatit. I v doom metalu může být pestrost, které je na „Dreaming Delusion“ přeci jen poskrovnu.