Přes třicet let úspěšné a inspirující existence, celá řada opravdových hitů alias skladeb, co vás vezmou černým hnátem za srdce a proženou následně setmělou kostelní uličkou, protože za vámi někdo půjde a bude to (ne)příjemně vzrušivý pocit, a status, který na domácí gotické rockové scéně nikdo jiný nemá. To je XIII. STOLETÍ, kapela, o níž se vlastně klidně dá napsat, že domácí gotická rocková scéna jsou jenom oni sami. Fenomén, co skutečně nemá nejen v tuzemských vodách obdoby.   

Prošli si vším možným, slávou, úspěchy, zklamáním, pády i vzlety, a přesto stále mají co říci. Když na podzim loňského roku představili své výroční desáté řadové album mrazivým a nostalgickým singlem „Ze stromů listí už padá“, chvíli to vypadalo, že se budou chtít rozloučit a tak začínají bilancovat. Ale jak následně ukázalo album celé, nebyla to pravda ani na chvilku.

„Noc vlků“ naopak přímo pulzuje mimořádně současnou přítomností XIII. STOLETÍ. A může za to jistě jedinečné skladatelské umění kapelníka Petra Štěpána postavit tam, kde by již mnozí nad použitým riffem či klávesovým motivem dávno mávali beznadějně rukou, skladbu silnou jak varovný paprsek majáku protínající okolní bouři a temnotu. Velmi jistě tak zúročuje všechna léta jeho muzikantské praxe a v souladu s její délkou je díky tomu celé album nejen přímo učebnicovou vizualizací samotné podstaty XIII. STOLETÍ, ale zároveň také velmi pestré a nadmíru zábavné. 

Nabízí tudíž všechno, co kapela tak ovládá, a čím si už desetiletí podmaňuje své posluchače, skoro jako kdyby to plánovala nějaká mazaná umělá inteligence. Poctivou, až na kost mrazivou gotiku (intro „Cháronův dech“, na něj navazující titulní kus nebo „Smrtihlav“), temně střižené rockové elegie („Alchymistův dům“ či již zmíněný hypnotizující úhelný kámen alba „Ze stromů listí už padá“, co má skutečně energie na rozdávání plnými hrstmi), uhrančivé balady („Černá kočka“, „Pán havranů“) a navrch k tomu kapku netradičním folkem zavánějící kousky „Golgotha“ a „Můj bratře můj“, jež si však se zbytkem alba v absolutně ničem nezadají.

Zkrátka a dobře, všechny základní esence jihlavských na jednom místě, vzácně sehrané a načasované. Po takové době, chce se v posluchači zeptat jeho pokušitelské já? Ano, i po takové době. Přesto, nebo právě proto. I po takové době XIII. STOLETÍ nahrají album, u nějž na chvíli zapřemýšlíte, zda nakonec přímo nekonkuruje těm nejlepším z jeho dílny. A bez ohledu na odpověď na tuhle myšlenku je to jistě tím nejpádnějším argumentem ve prospěch „Noci vlků“. Lupus ovium custos!