Kola oldschool death metalu se musí točit dál! Přestože můžete mít oprávněný pocit, že se tato kola v poslední době točí až příliš rychle, neustále dáváte šanci dalším nahrávkám, jež se v podstatě týden co týden valí ze všech směrů. Tedy alespoň ty letící éterem z Londýna, kde sídlí zavedený label Me Saco Un Ojo rozhodně stojí v horším případě alespoň za přezkoumání a v tom lepším se výrazně tyčí nad uniformní žánrový průměr.

Druhé největší švédské město Göteborg je zejména díky masivnímu kvasu 90. let považováno za hlavní město melodického death metalu, ale to je už jen nezvratně blednoucí krásná stará fotografie, na kterou navíc postupně sedají vrstvy prachu. Trojice neotesaných milovníků zvířecího death metalu pochází právě z tohoto přístavního města a díky svému zformování v roce 2022 se řadí k mladé větvi pomyslného deathmetalového stromu. Britský label se nebojí dát šanci kapelám, jejichž jediným dosavadním počinem je demonahrávka a koncertní aktivity. Stalo se tak nedávno v případě v Praze usídlených CANCER VOID a děje se tak i v případě smečky s velmi přímočarým názvem - FILTH.

Neméně přímočarý a výmluvný název nese i její prvotina. „Time To Rot“. Co byste chtěli víc? Snad jen jednoznačné potvrzení sounáležitosti její hudební náplně a názvu. FILTH si nehrají na žádnou originalitu, nehodlají objevovat nové kontinenty ani přinášet svěží pohledy na známou tematiku. Namísto progrese očekávejte zcela záměrně servírovanou regresi. Patřičně hnijící regresi. Švédové si věci nijak nekomplikují. Svoji zálibu v různými pozdějšími fúzemi neposkvrněném death metalu předvádějí tím nejčistším možným způsobem. Šestice skladeb jejich debutu je jednou z dalších variací na dávno nastolené a nesmírně mnohokrát probrané téma. Variací, která však nepostrádá kouzlo, zvrhlý půvab a především pořádnou dávku energie.

Album nepostrádá dostatečně výbušný a zvířecí sound, který však zároveň možná i trochu překvapí příjemnou čitelností a, ač to bude v tomto kontextu asi znít poněkud bizarně, i posluchačskou vstřícností. Není to žádná zahuhlaná zvuková koule, byť zvuk kytar tvoří solidní válec a dvojice sekýrníků si svoje strunné miláčky naladila proklatě nízko. Je v tom samozřejmě jasná evokace časů, kdy měl death metal auru něčeho nového, tajemného a zlověstného, byť pochopitelně zde chybí prvek naivního neumětelství, s nimiž byly první deathové nahrávky produkovány. V dnešních podmínkách tak můžeme hovořit hlavně o současném pohledu na 80. léta. Tuto atmosféru ještě přiživují intra v několika skladbách tvořená něčím, co by se dalo nazvat klávesovým nástrojem pro náctileté. Opět záměr, který jsem v poslední době neslyšel poprvé.

Soustředím-li se však zcela výhradně na hlavní náplň každé z osmero skladeb, nemohu být nespokojený. Švédové do toho rubou se skutečně animálním nasazením a troufám si tvrdit, že i s nepředstíranou upřímností. Nahrávka nepostrádá dostatek zlověstné atmosféry i pořád tah. Není v tom žádná bezhlavá rubanice s hraním na náhodu. Trojice si umí i pěkně pohrát i s náladou a prostřednictvím několika jednoduchých a decentních odboček okořenit tu nelítostnou deathovou pumelenici. Titulní skladba má na albu pořadové číslo 2 a právě tato je jedním z těch příkladů drobných osvěžení. Jemnými samply podbarvená kompozice poodhalí chutě skupiny pohrát si i s doomovými elementy a repetitivní zvonivý kytarový riff, jež zazní v závěru pak jen podtrhne její až horrorové vyznění.

Švédům to však velmi slušně šlape i ve vysokých otáčkách. Ani zde nelze hovořit o bohapusté hře do plných. Je v tom slyšet dostatek promyšlenosti a vášně zároveň. Jakoby nahrávka byla pečlivě sestavená a kontrolovaná rubanice, která má však zároveň daleko do sterilně akademického provedení. Připouštím, že podobných nahrávek je v poslední době ke slyšení více než dost. Tedy lépe řečeno takto žánrově koncipovaných nahrávek. Švédští FILTH se však dle mého názoru už svým debutem dokázali propracovat do horní poloviny pomyslné tabulky. Na samotnou špičku to ještě není, ale jejich hra mě baví poslouchat a cítím z ní kromě entusiasmu i solidní potenciál.