Pokud alespoň částečně trávíte svůj čas poslechem tradičního švédského death metalu, jistě už jste narazili na jméno ENTRAILS. Tahle kapela pravidelně vydává své desky již od roku 2010, nicméně její nejhlubší kořeny jsou ještě o plných dvacet (!) let starší. Ano, Jimmy Lundqvist skutečně založil ENTRAILS v roce 1990, tedy v rok vydání zásadních žánrových milníků, jako byly „Left Hand Path“ nebo „Dark Recollections“. Sám se vyjádřil, že v té době už měl složený materiál, nicméně nikdy si ho netroufl vydat, a to ani ve formě obskurního dema. To je poměrně šokující zjištění, neb v té době prýštily demo pásky snad z každého druhého sklepení a s kůží na trh se pravidelně vydávali i jedinci, kteří poprvé viděli kytaru zblízka tak týden před nástupem do studia. Inu, kdo tenkrát ve Švédsku nehrál death metal, jako by nebyl.

Stará láska však nerezaví, Jimmy se nakonec rozhoupal, trvalo mu to sice rovných devatenáct let, ale svoje staré skladby nakonec na světlo denní přeci jen přivedl. Stalo se tak v roce 2009 v podobě dema disponujícího krycím názvem „Reborn“. Asi je zbytečné konstatovat, o co tam jde. Samozřejmě jde o maximálně dřevní old school jasně reflektující životem kypící žánrové počátky, avšak nachází se na něm i několik překvapení v podobě vyuzených thrashových či doomových momentů. To je však dávno. Dnešní tvorba ENTRAILS už je trochu jinde. Samozřejmě, své kořeny nepopírá, leč zcela určitě nezní jako pětatřicet let stará fosilie.

Kam aktuální ENTRAILS zařadit? Nejsou neotesaní ani hrubí jako nováčci IMPURITY nebo CRYPTORIUM, nezní jako ENTOMBED v časech debutu a nejsou ani temní jako třeba LIK (v některých polohách). Inklinují spíše k členitější a melodičtější produkci jasně čerpající z umírněných časů DISMEMBER (tedy období „Massive Killing Capacity“ nebo „Death Metal“), CARNAGE nebo nejrůznějších projektů nenechavého principála Rogera Johanssona (zejména REVOLTING, PAGANIZER nebo i lehce softovější GRISLY). Aby toho nebylo málo, v jednodušších houpačkách se na nás usmívá tučný viking Johnny Hedlund z UNLEASHED a občas dokonce narazíme na momenty evokující atmosféru raných ARCH ENEMY; přesněji řečeno jejich zlatá léta ještě s Johanem Liivou u mikrofonu. Poměrně pestrá směsice, která z „Grip Of Ancient Evil“ nedělá bůhvíjak extrémní dílo, ale spíše méně konfliktní, melodickou a hezky naaranžovanou záležitost.

Pokud by pan profesor Lapáček ponořil „Grip Of Ancient Evil“ do laboratorní vaničky a jal by se přesvědčit, „zda je přítomno železo“, zcela určitě by pokýval hlavou na znamení souhlasu. Ale chvilku by mu to trvalo. Cožpak o to, typicky chrastivý švédský sound samozřejmě přítomen je, ale není tak dominantním prvkem, jak byste možná očekávali. Klasicky nazvučené kytary nejsou v mixu kdovíjak dominantní, spíše se líně převalují na pozadí a občas se rády nechávají válcovat melodickými linkami. Nicméně i tak je to několikanásobně lepší, než na vyloženě slabém „Rise Of The Reaper“, kde ENTRAILS působili až vtíravě přístupně. Kapela se poté vzpamatovala a snažila se situaci napravit mnohem přímočařejší deskou „An Eternal Time Of Decay“, která sice tak nasládlá nebyla, ale posluchač si v její společnosti zase připadal jako při návštěvě obchodu někde na předměstí Norilsku. Základní suroviny, jako jsou brambory, chleba a mouka, tam sice stále mají, po flank steaku, řemeslném pivu a 90% čokoládě však budete slídit marně. To „Grip Of Ancient Evil“ je mnohem svěžejší, nechybí jí určitá dravost, ale zároveň není chudá na chytlavější aranžmá, která současně nepůsobí kdovíjak diskontním dojmem (slyšte třeba slušnou „Wings Of Death“).

ENTRAILS se vzpamatovali a v rámci své diskografie doručili slušnou kolekci. Dokázal bych si představit skromnější stopáž a těch skoro padesát minut bych osekal na lehce pod čtyřicet. Třeba takové „Insane Death“ a „Inner Demon“ by pro takovou zeštíhlovací selekci byly ideálními kandidátkami. „Grip Of Ancient Evil“ je určitě poctivá práce, kompromisní milovníci švédského chrastění si přijdou na své, zato radikálnější konzervativci to s novou deskou ENTRAILS nevyhrají. Málo hrubého násilí a příliš moc zjemňujících přísad. Vlastně je to jako takový well done steak s broskví, ananasem a trochou zmrzliny.