PEACE TEST - Repercussion
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ráno jdu okouknout jihočeskou omladinu. Mají pověst nejmladší domácí metalové kapely a dali se dohromady v šesté třídě v roce 2020. Žánrově jde hlavně o thrashmetalový crossover, který má stále nějaké dětské nemoci, a to jak v projevu, tak v instrumentaci. A samozřejmě i v materiálu jako takovém. Plus mám pocit, že někteří členové DEADROOT by rádi hráli něco trochu jiného. Ale ono se to vytříbí, držím palce do budoucna. O vstup do velmi silné domácí thrashmetalové ligy se kluci ale budou muset ještě trochu porvat. Následuje kanální průplach CAPSAICIN STITCH RUPTURE. Gore grind s automatem. Takže si raději jdu dát kafe.
Další na řadě DAYS OF DESOLATION zaujmou nejdříve tím, že jejich kytarista má triko FUCK THE FACTS. Belgičané jsou vlastně dost bizarní a prapodivná čtyřka. Jednomu kytaristovi může být padesát, zpěvákovi něco přes dvacet a druhá kytara a bicí jsou někde mezi tím. S jejich setem se otevírají stavidla neurvalému grindcore, který je na jednu stranu naprosto nekompromisní, na druhou se tam najdou i hezké melodie. Veškerou pozornost na sebe při tom strhává zpěvák, který při koncertu přehrává asi nejdramatičtější teatrální etudu, jakou jsem na Obscene kdy viděl.

Američtí HUMAN OBLITERATION jedou po Evropě turné, na kterém se často setkávají jak s DAYS OF DESOLATION, tak s dalšími na Obscene hrajícími kapelami. Stylově výživná směs grindcore a death metalu a hned po DAYS OF DESOLATION to s jednou kytarou tolik nevalí. Následující goregrindovou TRACHOMU jsem odfotil a pak se někde zakecal. Z toho, co jsem zaslechl, to byl takový standardní goregrindový a ne příliš rychlý kolovrátek s ženou za bicí soupravou.
Den poměrně výrazně rozčísli sicilští ERASER. Trojice spolu valí už nějakých deset let, nicméně zhruba před rokem k sobě přibrali zpěváka Vika a byla to trefa do černého. Inspirace totálními legendami grindcore je znát, nicméně ta mladická energie a italský temperament tomu dává něco navíc. Naprosto nakažlivá záležitost. Následuje oběd, takže jsem přišel o HIV a PIKODEATH, a vracím se na jedinou zástavu slovenských bratří v soupisce. PERVERSITY hrají už třicet let a přichází prezentovat hodně zatěžkaný death metal. Po tolika létech jsem očekával trochu přesvědčivější výkon. Ten přichází až s americkými MOLDER. Ti občas také zabrousí do středních temp, nicméně jejich variace death metalu a thrashe je o poznání syrovější a živelnější. Vedle uštěkaného zpěvu a agresivních riffů tu zazní i pár heavy heroických sólových výstupů.

Malajští PERPETUAL jsou další z kapel, jež na Obscene Extreme oslavují svoji třicítku. Žánrově old school grindcore v čistém riffovém balení. Slušně zahrané, nicméně kromě země původu ničím příliš zajímavé. Belgické goregrindové komando BRUTAL SPHINCTER mě nemá šanci zaujmout hudebně, ale daří se jim to živelností show. Už od úvodní taneční rozcvičky jim publikum zobe z ruky a areál se plní maskami a nafukovacími proprietami. Na závěr setu se jim daří zorganizovat circle pit přes celý areál festivalu. Jakože až nahoru k bistru u Matěje. Mám trochu obavy, jak se s tak rozjuchanou atmosférou srovnají domácí DISFIGURED CORPSE, ale daří se jim to celkem dobře. Kapela, která jede extrémní grindcore od roku 1991, předvedla suverénní koncert, při které zpěvák Vláďa půjčil mikrofon všem z první řady, aby si taky něco vřískli. Následně se na scéně vyrovnávají zelené nafukovací bongy a v publiku je výrazně více lidí se žlutými bermudami. Přicházejí němečtí STILLBIRTH. Hodně živelná kapela, která je rozkročena někam mezi deathcore, brutal death metal a grindcore. Vše v jak se patří čisté moderní formě, natrigrované kopáky included. Instrumentálně nadupané, dobře zahrané a prvoplánově zábavné. Ale vlastně nic moc pro mě.
U Rakušáků DISHARMONIC ORCHESTRA zvládám jen konec, protože procházím distra a dost mě to mrzí. Zaujme mě, že mají poměrně netradiční rozložení na scéně s bubeníkem trůnícím úplně vpravo. Kapela byla založena už v roce 1987 a hraje dost neortodoxní, až by se dalo říci podivnou, směsici extrémních žánrů. Příště! Člověk prostě nemůže být u všeho. U čeho jsem ale nechyběl, byl koncert VERBAL ABUSE z texaského Houstonu. Ti jsou jen o něco mladší než já, kapela byla založena v roce 1981. Je asi divné to psát tímto způsobem, ale tahle banda hardcoreových stařečků byla prostě roztomilá. Basák měl více zubů mimo pusu než v puse a zpěvák moc často mikrofon nepoužíval. Nicméně hudebně to byl funkční hardcorepunkový rock’n’roll, při kterém jsem si vzpomněl třeba na takové ANTI-SYSTEM, co tu hráli v roce 2019.

Rozněžnělý stařeckým hardcorepunkem jdu na další Američany. Těmi jsou deathmetaloví MASSACRE, přehrávající 35 let staré album „From Beyond”. Byť nikdo z kapely nepůsobil tak sešle jako VERBAL ABUSE, měl jsem pocit, že jejich set byl mnohem unavenější. Tenhle veteránský večer ještě zdaleka nekončí, protože další na startovní čáře jsou australští BLOOD DUSTER. Tohle je úplně jiná liga. Jako mnohé kapely, i BLOOD DUSTER jsou o spojení death metalu a grindcoru, ale jejich pojetí má jakousi rock’n‘rollovou příchuť. S trochou nadsázky lze mluvit o jedné z nejrockovějších kapel v rámci grindcore. Zpěvák Toneone dává celý koncert s nadhledem, když na scénu přiběhnou caparti, tak je velmi opatrně pošťuchuje ke stagedivingu, a lidi se při jejich setu mohou zbláznit. A já chápu proč. Tohle je neskutečně funkční dávka stadiónového grindcore.
Následující MISERY INDEX prostě jen více šlápnou na plyn a napumpují vysokooktanové palivo. Jejich koncert nemá moc chyb. Pokud dobře poslouchám, tak úvod obstarává krátká vypalovačka „Embracing Extinction” z „Heirs To Thievery“, ze kterého zaznívají i další skladby, a závěr obstarává dá se říci již obligátní „Traitors“. Zvuk pod pódiem drtí a baltimorští řezníci naprosto s přehledem obstojí jako headliner dne. Po nich nastupují brazilští KRISIUN. Lidí ubývá, ale ani oni nic nenechávají náhodně. Naprosto precizní profesorský deathmetalový koncert. Na thrashové SCHIZOPHRENIA už mi nezbývají síly, ale prý zahráli dobře.

Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.





