Sílu švédské thrash/death scény devadesátých let je dnes už dost těžké oživovat, aby z toho nakonec nebylo jen parafrázování již dříve vyřčeného. Přesto ve mě slovo Gothenburg stále vyvolává jistá očekávání a jméno THE HAUNTED v sobě navíc nese jasný odkaz AT THE GATES, jak personální, tak také stylový. Takže je samozřejmé, že jsem ani jejich novou desku v plánu poslechu nevynechal. Neodradilo mě ani ne příliš přesvědčivé minulé album "Strength In Numbers" (2017), kterému jsem na chuť nepřišel. Ale tentokrát to nebyl úplně ztracený čas. Na "Songs Of Last Resort" jako by se tahle parta trochu vrátila ke kořenům a svůj melodický thrash/death usadila do klasičtější polohy s důrazem na základní stylové atributy. Melodika samozřejmě nezmizela, dostala ale onu doplňkovou úlohu, která tak příjemně obrušovala brutální hrany u zmíněných AT THE GATES a tvořila onen specifický severský sound.

Kdysi jsem THE HAUNTED vyčítal, že se hodně topili v opakováních a vlastně už nejsou schopni přijít s něčím zajímavým, neoposlouchaným. Pak přišly zvláštnosti typu "Unseen" (2011) a změnil jsem názor. Než tohle, to raději klasiku v typickém provedení. A taková je aktuální deska, i když silný odér minulosti staví skupinu do retro role a ani po stránce produkce či zvuku nejsou náznaky nějakých zajímavějších postupů či modernějších prvků. THE HAUNTED jedou na jistotu a zřejmě si chtějí udržet především své věrné fanoušky a pamětníky starých časů. Z tohoto pohledu poskládali příjemný materiál, větší ambice zde ale slyšet nejsou. Hodnocení tedy nedokážu vytlačit příliš vysoko, a to i přes fakt, že jsem "Songs Of Last Resort" poslouchal celkem s chutí. Jenže fungovalo to hlavně jako kulisa, která nijak neruší a nepřekvapí. Nicméně je to příjemné album, kterému z pohledu nastavených stylových mantinelů vlastně nic nechybí. Jen je to trochu nuda.