Třetí album této kapely ze skotského Edinburghu rozvíjí do ještě větší krásy vše, co zaznělo na dvojici jeho předchůdců. Disciplína epického heavy doomu je v posledních letech spíše doménou zámořských kapel, ale ani zbytek světa se nehodlá nechat zahanbit. KING WITCH se můžou opřít o charismatický hlas zpěvačky Laury Donnelly. Ten pochopitelně v těchto žánrových vodách nezkouší exhibovat gigantickým rozsahem, ale soustředěný a přirozený výkon, plně dle požadavků specifik této metalové odnože, rozhodně není málo.

Nahrávka plná šťavnatých zemitých riffů, které se proplétají s melodickými kytarovými motivy, plně vychází ze „sabathovských“ tradic, ale zas tak úplně nesplňuje kritéria pro tradicionalisticky pojatý stoner. Z něj však šikovným způsobem čerpá a jeho dřevné pojetí umně kombinuje s vyšperkovaným epickým heavy/doomem. Výsledná kombinace dokáže znít dostatečně promyšleně a propracovaně a přesto se poslouchá velmi lehce a takříkajíc na první dobrou.

Skotské trio totiž dokonale zvládá disciplínu posluchačsky přívětivého songwritingu, kde však není místo pro laciné kompromisy. Nahrávka tak plyne až překvapivě svižně, a to i přes dominující valivá střední tempa. Právě ta kooperace atraktivních kytarových motivů a ostrého / hlubšího ženského vokálu posílá do muziky palivo s dostatečně vysokým oktanovým číslem.

Album je to výsledku patřičně tradicionalistické a svěží zároveň. Britská kapela představuje přesně ten proud současných kapel hýčkajících si „tradiční hodnoty“ způsobem, který je prost fňukání po „starých dobrých“ časech. Zkrátka toto pojetí v jádru dřevní muziky se směle dívá do budoucnosti anebo přinejmenším reflektuje současnost.