Ahoj Bruno, pojďme se hned na začátek věnovat novince, kterou je audiokniha Revoltikon. Po přečtení tištěné verze jsem se zaposlouchal do té zvukové a mám k tomu jeden osobní poznatek. V tištěné je spousta fotografií a grafických prvků, jako jsou obaly alb, a audioknihu jste dokořenili hudební složkou. Vlastně to skvěle funguje dohromady a při poslouchání často otevírám papírovou verzi a připomínám si fotky. Bylo někdy na stole prodávat knihu s audioknihou jako „combo“ pohromadě?

Bylo. Jednali jsme s MetalGate o prodeji zvýhodněného balíčku, kde by byl třeba ještě plakát nebo placka, ale zadrhli jsme se u možného způsobu balení a pak jsme to už v rámci dalších úkolů nedotáhli do konce. Přesto jsem spokojený. Ne všechno se povede vždy realizovat a mě těší, že do tohoto náročného projektu vůbec šli. Knižní vydání je už druhá reedice, tudíž trh je z velké části nasycený, a audioknížka byl premiérový formát nejen pro mě, ale i pro ně. Dali mi důvěru a já doufám, že nebudou mít důvod pochybovat, že by se nerozhodli správně.

První výtisk vyšel u Mystic production. Audiokniha i nové vydání knihy se událo pod křídly MetalGate. Můžeš nějak osvětlit, jak to celé proběhlo? Pokud mě paměť neklame, tak v rozhovoru na FURY M&S Production jsi zmiňoval, že máš schůzku, kde budete jednat o znovuvydání knihy. Nicméně v té době musela být celá věc už v přípravě nebo se mýlím?

První vydání Mystic vydal v roce 2014 s tím, že to bude limitovaná edice, ale nikdo z nás nečekal, že se vyprodá za 3 měsíce. Mystic pak dlouho odolával tlakům na dotisk, aby neporušil své původní tvrzení. Trvalo 4 roky, než jsme je veřejnost a já přesvědčili, a tak udělali v roce 2018 druhé vydání. V tomto vydání byly už vychytané nějaké gramatické a věcné textové nedostatky a doplněno pár fotek, které v prvním vydání nějakým omylem chyběly. Druhé vydání se prodávalo asi 2 roky. Ale víc už opravdu nechtěli, a tak jsme se domluvili, že nebudou proti, pokud bych se domluvil na dalším vydání s někým jiným. MetalGate byli první, na koho jsem se obrátil, a hned to klaplo. Zřejmě jim do zapadlo i do nového konceptu firmy, kdy se od vydávání klasických CD zvukových nosičů postupně přeorientovali na vydávání hudební literatury.

Tušíš, kolik se celkově Revoltikonu vlastně prodalo?

První vydání byla limitka 666 kusů, ale skutečnosti jich bylo 800 (těch zbývajících 134 bylo pro mě, na PR, do knihoven atd.). První reedice měla 500 kusů, stejně jako tato druhá. Celkově bylo tedy vytištěno 1800 ks knížky. Audioknížka vyšla v nákladu 300 ks.

Proběhla nějaká debata o tom, jestli do dalšího vydání přidat nějaký obsah? Po těch jedenácti letech se další kapitola přímo nabízí.

Ano, ale nikoliv mezi mnou a MetalGate, spíš o tom spekulovalo okolí a novináři. Mně by to nepřišlo úplně fér s ohledem na ty, co měli první dvě vydání, aby si kvůli pár kapitolám dokupovali další knížku, jejíž většinový obsah by byl totožný s tím, do čeho už investovali. A navíc, proč bych si pod sebou podřezával větev a připravoval se o možnost vydat samostatné pokračování své biografie. Bude to chtít ještě pár let, aby bylo o čem psát, ale věřím, že to klapne. Mělo by se jmenovat HERETIKON, už mám napsaných prvních pár podkapitol.

Proč se měnila obálka knihy a byly i jiné alternativy?

Abychom se odlišili od prvních dvou vydání a taky proto, že se jednalo o nového vydavatele, aby jejich verze vypadala originálně.

Čtěte také: Bruno - Spisovatelem se být necítím (rozhovor)

Audiokniha vznikala dlouhých sedm let. Co na tom bylo nejtěžší a jak jsi spokojený s výsledkem? Měnil bys zpětně něco?

Nejtěžší byla asi ta finální a nejpodstatnější fáze - party, které čtu sám. V letech 2015 resp. 2017 jsem natáčel hosty a pak jsem to musel kvůli pracím na deskách HYPNOS a KRABATHOR uložit k ledu. K tomu covid, narození dcery, pořád jsem to odkládal, ale loni jsem se zařekl, že to musím dotáhnout. Myslel jsem, že to budu mít za 2-3 měsíce, ale trvalo to ¾ roku, kdy jsem jezdil vždycky jednou týdně na půlden do studia. Spokojený jsem v rámci možností, nemám školený hlas, s jeho barvou taky nic neudělám, ale technicky a graficky je to z mého pohledu perfektní. Neměnil bych nic. Věřím, že přidanou hodnotou by mohla být autenticita a výpovědní hodnota a že fanoušci, kteří mají rádi HYPNOS a KRABATHOR, budou spokojení.

Na počátku roku 2024 ses vypravil hrát na Ukrajinu, kde jste uspořádali koncert s domácími FLESHGORE. Původně jste měli jet celá kapela, pak přišel nápad s besedou a nakonec se přeci jen uskutečnil i koncert. Jak ta celá cesta proběhla a jaké pocity sis z Ukrajiny odvezl?

To je bohužel pro některé lidi dost kontroverzní téma a bylo by to na dlouhé povídání. Ano, náš bubeník Sataroth mě před lety zkontaktoval s ukrajinskými FLESHGORE, kteří měli zájem o společné koncerty. V roce 2019 se povedlo zrealizovat 2 kratší šňůry - jednu v Německu, Polsku a Čechách, druhou na Ukrajině. Když přešlo v roce 2022 Rusko do plné otevřené vojenské invaze, samozřejmě jsem byl se všemi tamními kamarády v častém kontaktu a vůbec obecně, z lidského hlediska, je pro mě takový konflikt v novodobých dějinách hrozně zdrcující, situaci sleduji neustále hodně intenzivně.

Igor z FLESHGORE mi na podzim 2023 nabídnul, jestli by HYPNOS nepřijeli zahrát na Ukrajinu i během válečného stavu, že lidi potřebují i trochu žít a mít nějakou kulturu; hrají tam dokola jen ty samé místní kapely. Jenže Sataroth má běloruský pas a na Ukrajinu by ho nepustili a ostatní to brali jako rizikový podnik... s dodávkou plnou aparatury, navíc Vlasa měl tehdy malé dítě a logické obavy. Tak jsem FLESHGORE navrhnul, že přijedu sám a udělám besedu. Udělal jsem to párkrát v Čechách a bylo to fajn, promítly se dokumenty, vystavily nějaké artefakty, lidi se ptali na to, co je zajímalo. Igorovi se ale zdálo, že je to málo, a tak navrhnul, že by se naučili vytipované skladby HYPNOS a KRABATHOR a zahráli koncert se mnou, což se nakonec povedlo a bylo to super. Na YouTube je celý stream z této akce. Přišlo asi 150 lidí a celý tento asi pětidenní výlet na mě udělal velký dojem.

Mluvil jsem se spoustou místních lidí, potkal hodně kamarádů, našel několik nových, byl jsem se podívat v Buče, Borodyance, Irpini, Hostomelu, městech, která vzdorovala v prvních týdnech invaze a zaplatila za to životy stovek lidí, zejména civilistů, byl jsem na vojenském hřibově u hrobu kluka, který nám v roce 2019 s kapelou předskakoval v Kyjevě a který bohužel půl roku předtím padl. Tato válka je nezměrná lidská tragédie a mně hlava nebere, jak i v takové černobílé situaci můžou někteří obhajovat agresora a zpochybňovat nezpochybnitelné. Jsou to amorální darebáci, které vyčleňuji ze svého životního prostoru.

Když jsi mluvil s místními, co bylo nejčastější téma hovorů? Chtěli se bavit o válce nebo naopak hledali úplně jiná témata?

Válku jsme řešili hodně, ale nebylo to jediné a možná ani primární téma, možná to zajímalo víc mě. Oni v tom žijí denně, a tak vítali spíš možnost diskutovat s někým zvenčí na jiná témata. Hodně mi děkovali, hlavně na koncertě, že se jimi někdo zabývá a vyjádří jim alespoň symbolickou podporu. Vzpomínám, že hodně a pozitivně řešili českou muniční iniciativu iniciovanou prezidentem Pavlem. Tehdy to byla čerstvá novinka, a tak za mnou běhali s mobily a ukazovali mi ty zprávy. Pro mě bylo těžké uvědomění si, že já za pár dní odjedu do svého bezpečného domova, ke své rodině, kterou najdu tak, jak jsem odjel, a je tam nechám v tom jejich každodenním riziku, že přijdou o svůj život, o své blízké, domov, zem, s jejich strachem o jejich děti a s nejasnou vyhlídkou na konec. Kdo má správný morální kompas, musí jasně vidět, jak se věci mají a vyjádření solidarity je to nejzákladnější minimum, co by mohl a měl udělat.

Jak celá ta cesta fungovala. Sednul jsi na vlak nebo jsi jel autem?

V první chvíli jsem si naivně myslel, že bych mohl někam poblíž přeletět a dojet zbytek. Ale na Ukrajinu se momentálně nelétá. Koupil jsem si jízdenku na vlak tam i zpět a jel. Vlak do Kyjeva jezdí denně, s přestupem v polské Przemysli, od nás RegioJet, z ukrajinské hranice InterCity, cesta trvala asi 23 hodin. Když jsem projížděl Lvovem, dopadly na město 2 ruské rakety, ale to jsem zjistil až na druhý den v Kyjevě, z vlaku jsem nic nepoznal.

Hraniční kontroly byly víceméně standartní, jak si je pamatujeme, když jsme neměli ještě Schengen, ale poté, co vlak vyjel, nasedlo asi po půlhodině ještě několik celníků a vojáků se psy a kontrolovali znovu pasy, zavazadla. Totéž i cestou zpět.

Lze říci, jak moc se Ukrajina změnila od toho roku 2019, kdy jste tam v HYPNOS byli naposledy?

Těžko říct, byl jsem pouze v Kyjevě a okolí, kde byla zvýšená bezpečnostní opatření. Na nádraží rámy, ozbrojené hlídky, ve městě spousty protitankových ježků na kraji cest, pytlů s pískem, kulometná hnízda, check pointy, rozbombardované domy a infrastruktura. Hodně se ale stavělo. Třeba Irpiň, která byla při ruském útoku hodně zničena, byla z poloviny postavená znovu, domy, silnice, mosty. Ukrajina je ve válce de facto od roku 2014, takže když jsme tam byli v roce 2019, vzpomínám si, že jsme to už řešili. Hráli jsme třeba v Charkově nebo v Dnipru, což bylo cca 150 km od tehdejší frontové linie. Pár kluků, které jsme potkali, byli právě z východní Ukrajiny a měli v Rusy okupovaných částech příbuzné, třeba bubeník FLESHGORE Ed. V Kyjevě jsem párkrát zažil vyhlášení poplachu, ale ne sirény, pouze annonce na mobilní aplikace, kterou měli místní. Tzn. že v ten moment se zavřely všechny obchody, restaurace atd. a bylo doporučeno se přesunout do krytů. Nebyli jsme ani jednou, kluci říkali, že by se uběhali, a tak podstupují riziko. Letecký poplach byl v Kyjevě den po mém odjezdu. Pavel, u kterého jsem bydlel, mi poslal video z bytu, kde byly slyšet sirény.

Byla tato akce jen jednorázová nebo přemýšlíš o tom, že bys ji zopakovat?

Moc jsem stál o to si to letos zopakovat a udělat víc koncertů i v jiných městech, ale situace je bohužel horší než loni. Nejen Kyjev je velmi často ostřelován a taky je ve vzduchu strašák mobilizace. FLESHGORE si na to v této chvíli netroufají. Píšu jim opakovaně, že jakmile to situace dovolí, jsem připravený okamžitě sednout na vlak a přijet.

V knize letmo zmíněn Martin Zhouf, který vytvářel grafiku na vaše první desky. Vzpomeneš si ještě, jak jste na něj narazili a jak probíhalo zadání pro Vaše první desky?

To byl asi nápad Petra Hanzlíka, který tehdy dělal pro Monitor jakéhosi „kouče“ a vyhledávače talentů. Navíc byl s některými kapelami, včetně nás, i ve studiu jako „producent“. Zajímal se o sci-fi a Martinovy obrazy znal z časopisu Ikarie. Zbytek byl zcela v režii firmy. Martina Zhoufa kontaktovali a dohodli se na podmínkách. Nějaké zadání z naší strany zřejmě bylo, ale na to už si přesně nepamatuju. Titulka „Only…“ je z dnešního pohledu možná trochu dětinská, ale tehdy fungovala dobře a dvojka „Cool…“ byla hodnocená už velmi dobře. Zhouf je úžasný malíř a pro Monitor dělal ještě další obaly, namátkou TÖRR nebo TORTURU. Vím, že přes našeho tehdejšího manažera Pedra se povedlo domluvit titulku i pro naše kamarády DARKSIDE z Rakouska.

V táboře HYPNOS se dokončují práce na DVD. Vydání bylo plánováno na srpen. V jakém stavu celý projekt je a na co se můžeme těšit?

Zatím vše platí, i když horkotěžko stíhám termíny. Zvuková stopa je hotová, do konce příštího týdne by měla být hotová i video stopa plus nějaké bonusy. Pak kompletace, menu, grafiky atd. Navíc ještě pořád jednám s vydavatelstvími, když to dobře dopadne, měli by se o vydání CD a DVD „THE DEADCROW“ podělit 2 zahraniční firmy. Začátek srpna je tedy pořád ještě reálný termín.

Tak přeji ať se vše stihne a třetí vydání včetně audioverze se prodává a dělá lidem radost.

Díky.