Moje první návštěva rekonstruovaných a přejmenovaných prostor smíchovského podzemního klubu slibovala v tom horkém červencovém dni ještě pálivější zážitek, než nabízelo středoevropské klimatické standardy ignorující počasí. Francouzská undergroundová legenda HELL MILITIA zavítala do Prahy a dvojice zvolených supportů dávala jasně tušit, že tady nepůjde jen o pouhou stafáž, ale naopak o důmyslně zvolenou žánrovou dramaturgii.

Únorový křest nového EP pražských MŮRA „Needle Cathedral“ jsem byl nucen vynechat, ale další příležitost vidět živě uskupení, jež mě z nahrávek velmi baví, už jsem i navzdory menší letní lenosti nehodlal promarnit. Skromné, leč stylové propriety tvořené hořícími svícny, z nichž jeden byl položen před stolkem, z nějž vokalista Mizzy ovládal i samply a efekty v pozadí, tvoří nedílnou součást tvorby skupiny, ale to hlavní obstará masivní hradba kytarových riffů a patřičný murmur ve vokálních polohách. MŮRA nejsou u nás jediní, kdo svou duši upsali old schoolovému death/doomu, ale troufám si tvrdit, že v této disciplíně v našich končinách momentálně dominují.

Říkejme tomu temná mše anebo rituál, a i když se to v takto koncipované muzice přímo nabízí, není v tom žádná prázdná póza. Pražská pětice má o celkovém konceptu své tvorby rozhodně jasno a je jedno, jestli hovoříme o její studiové podobě anebo koncertním provedení. To první nabídne i přes jasná žánrová omezení velmi slušnou dynamiku. Pomalejší, doomové pasáže v sobě absorbují dostatek tlejícího odéru, aby těch několik rychlejších klepaček tento rozmetaly směrem do publika. Hudba tak s úspěchem brání nástupu nudy, které se na mši občas neubrání ani ten neoddanější věřící. Ne, tohle kázání má dostatek schopností udržet pozornost i po delší dobu, a když by nestačila muzika, sledovat Mizzyho jak postupně pokládá na lopatky láhev červeného vína vše vynahradí. MŮRA mají na svém kontě prozatím pouze dvojici EP, ale jejich potenciál a talent pro tento žánr je jednoznačně pasují na kandidáta pro regulérní řadovku, s jejíž stopáži se nemusí jakkoliv upejpat. Tohle bych totiž zvládl poslouchat i mnohem déle.

Obrat o 180° směrem k technicky provedenému extrému přichází o pár minut později, co svoji zvukovku dokončí další Pražáci – ALTARS ABLAZE. Trošku toho nezbytného klišé nám řekne, že jejich sestavu tvoří all-star band metalových veteránů z našeho hlavního města. Výčet jejich bývalých anebo současných kapel je jistě všem známý a není nutné jej dále omílat. Debut „Life Desecration“ z roku 2022 jsme sice trestuhodně opomněli zrecenzovat, v mém přehrávači se však protáčí velmi často. Jeho živé provedení na mě působilo možná lehce techničtěji a „deathověji“, možná trochu na úkor nakažlivé načernalé atmosféry z desky, ale jinak jsem neměl dalších výhrad.

Stylově vyzdobený Sepp a „civilněji“ působící kapela kolem něj odstartovali s velikým nasazením, které dokázali udržet po celou dobu svého vystoupení. To zabralo přibližně 40 minut, během kterých zazněla většina kousků z debutové desky. Zvukově to na můj vkus bylo po celý páteční večer v poněkud vyšších decibelech, než by můj sluch nutně potřeboval konzumovat, ale s přehledností nástrojů to celkem šlo. Častá sóla, o které se dělila dvojice kytaristů Tomáš Halama – Franta Šerák, byla jednak odehrána s přehledem a naservírována s dostatečně čitelným zvukem. Zahraniční návštěvníci (a že jich tam pár bylo) měli sice v momentě uvedení zbrusu nové skladby smůlu, to totiž proběhlo v češtině, ale my ostatní jsme dostali informaci, že by snad mohla (míněno v rámci druhého alba) vyjít už letos. Uvidíme. Těšíme se!

Snad nebudu dávat všanc svoji reputaci, když se přiznám, že tvorbou francouzských HELL MILITIA jsem naposlouchával doslova na poslední chvíli před koncertem. Zejména kvality jejích prozatím posledního alba „Hollow Void“ z roku 2022 mě definitivně nakoply a přinutily zvednout zadek a vyrazit na Smíchov. Nepříliš početná návštěva, čítající dle mého odhadu něco kolem stovky hlav, se alespoň na hlavní večerní akvizici zmobilizovala a vytvořila pod pódiem zdání větší zaplněnosti.

Tentokrát bez projekcí, typických pro vystoupení francouzské kapely, ale s nemenším nasazením, než předvedla dvojice předchozích vystupujících, nastoupila skupina na pódium a v hledišti to konečně začalo i trochu vřít. Několik málo pokusů o mosh nemělo dlouhou životnost, energii vystupující kapely to však nijak neubralo. Vokalista vystupující s přezdívkou Spir Ignis je v řadách skupiny novicem (připojil se v roce 2023), ale tento „handicap“ nebyl rozhodně znát. Právě naopak, dokázal na sebe strhávat větší než dostatečnou pozornost, neverbálně komunikoval s davem a celkově svým charismatem velmi dobře zapadl do soukolí po léta šlapající kapely.

Stylově bych HELL MILITIA zařadil někam na škálu black – death. V našlapanějších momentech se jejich tvorba ubírá po černé stezce, což výrazně podtrhuje typický ječák ve vokálech. Na druhou stranu tu zůstává dost prostoru pro techničtější hru a časté zpomalení tempa a hrátky s atmosférou. Francouzi si libují v metalovém extrému hned na několika frontách. Je to dostatečně černé, avšak ne příliš ortodoxně, a to i včetně absence jakýkoliv x-paintů. Je to zároveň i dostatečně hard’n’heavy, ale ne natolik, aby zde byli vítáni příznivci „vlídnějších“ forem tvrdé muziky. Seskládané je to prostě velmi umně a z hlediska živého provedení i atraktivně, dostatečně na to, aby žádost o přídavek nebyla myšlena jen z povinnosti.

Ten je vyslyšen v netradiční formě – v podobě coveru „Shoot, Knife, Strangle, Beat & Crucify“ od GG Allina a jeho THE MURDER JUNKIES. V jeho průběhu se na pódiu s kapelou ještě tísnilo duo Mizzy – Sepp, tedy vokalisté předchozí dvojice vystupujících kapel. Večer tedy zakončila specifická metalová verze pořadu Ein Kessel Buntes, kdy se na scénu navrací i lahev červeného, jedna z hlavních aktérek předcházejícího vystoupení MŮRA.

Setlist: 1.Goathrone, 2.Black Arts of Crime, 3.Lifeless Light, 4.Fili diaboli, 5.Dust of Time, 6.Jericho, 7.Black Fucking Cancer, 8.Jacob's Ladder, 9.Corruption Rejoice, 10.Shoot, 11.Knife, 12.Strangle, 13.Beat & Crucify (GG Allin & The Murder Junkies cover)