Finský národní folklor – death/doom metal se jednoho dne možná dostane na seznam kulturního dědictví UNESCO. Rozhodně tomu napomáhá množství kapel, které se tomuto tradičnímu řemeslu věnují. A nedá se říct, že by vše podstatné už bylo řečeno. Třeba SLOW FALL letos vydali výtečné album „Blood Eclipse“. Dokonce se k tomuto žánru vracejí i taťkové a strejdové, co se metalu věnovali v mládí. Mezitím jim ujela doba a slavnými se stali INSOMNIUM, SWALLOW THE SUN a další jejich někdejší současníci. THE BLEAK PICTURE je de facto one-man projekt Jussiho Hänninena. Tero Ruohonen poskytl pouze svůj hlas. K tomu má Hänninen paralelní kapelu AUTUMNFALL, která se pro změnu soustředí na melodický black a svým názvem odkazuje na první nahrávku uskupení FALL OF THE LEAFE, ve kterém v mládí působil. Své hudební zkušenosti tak v posledních letech zúročuje na poli melodického deathu a blacku. V případě THE BLEAK PICTURE tak můžeme mluvit o hudebním vyjádření splínu muže ve středních letech.

THE BLEAK PICTURE bohužel trpí některými neduhy one-man projektů, v tomto případě nevýraznou rytmikou. Bicí k tomu mají takový umělohmotný zvuk. Jinak to ovšem není špatné, jsou tam zajímavé nápady a momenty, ale jako celek to trpí jistou unylostí a nevýrazností. Přitom pár zářezů je opravdu povedených. Třeba svižnější skladba „Without The I“ nepostrádá nutnou dávku chmurných emocí v doprovodu povedené melodie a připomíná tak tvorbu některých svých slavnějších krajanů. Úvodní rozjezd v podobě „Plagued by Sorrow“ je rovněž solidní death/doom, kde ústřední riff tlačí neústupně kupředu, teprve až v závěrečné sólové partii zvolní, na povrch vypluje klávesový motiv a skladba upadne do lehké melancholie. „Silent Exit“ představuje povedený doommetalový kousek. Ponurá, mrazivá atmosféra a pomalý rytmus vyvolává pocit převalující se mlhy na finských pláních a jezerech. Být celá nahrávka v duchu těchto skladeb, bylo by to určitě o mnoho lepší. Bohužel je ale stopáž vyplněna i hudbou, která v sobě ono vnitřní kouzlo postrádá. Sice se příjemně sune kupředu, ale výraznější stopu po sobě nezanechá. Jako příspěvek k finskému kulturnímu dědictví se to ovšem počítá a ve výsledku je to i v nynějším horkém letním období vítané hudební ochlazení, které pomůže překlenout čas do podzimu.