Když jsem se dozvěděl, že po snímku Minecraft (2025) na mě čeká další infantilní premiéra, začal jsem trochu proklínat krutý úděl rodičovství. Ovšem nakonec musím s potěšením konstatovat, že to vlastně nebyl vůbec špatný rodinný výlet. Takřka prázdný kinosál v libereckém CineStaru, funkční klimatizace, deluxe vstupenka zajišťující nadstandardní posezení a hromada popcornu. Jo, a Lilo & Stitch (2025) není v rámci podívané pro nejmenší ani zdaleka tak lobotomickým zážitkem, jako výše zmíněná hranatá šílenost. Ono vlastně není o čem psát. Pro komediální dobrodružství Lilo & Stitch platí víceméně to samé, co ve své recenzi na film Jak vycvičit draka (2025) shrnul RIP. Jde tedy o remake stejnojmenného filmu z roku 2002 s tím rozdílem, že původní verze je kreslená. Novinka přináší kombinaci živých herců a hromadu CGI animovaných mimozemšťanů různých tvarů a velikostí. V centru dění ale zůstává především ústřední příšerka s touhou po celoplošné destrukci a malá holčička, která v chlupatém raubíři probudí určité city. Jednoduché, prověřené a stále funkční zaklínadlo, pokud se jej chopí šikovný režisér.

Tím je v tomto případě americký producent, scenárista a režisér Dean Fleischer-Camp. Svým způsobem ještě stále tvůrce na startovní čáře, který měl donedávna na kontě pouze jeden celovečerní snímek. Hravá, citově poněkud vyděračská hříčka Marcel, ulita s botami (2021) vyvolala solidní ohlas, čímž dostal Camp své jméno do hledáčku produkční společnosti Walt Disney Pictures, která od roku 2018 bojovala s realizací hrané verze Lilo & Stitch. Problematický Jonathan Murray Chu tedy uvolnil místo mladému režisérovi a mohlo se začít. Je zřejmé, že studio projektu od prvopočátku věřilo, jelikož do banku vložilo nezanedbatelných sto milionů dolarů. Značnou část rozpočtu spolykali kouzelníci z Industrial Light & Magic, což lze na finálním produktu rozhodně vidět. Animace CGI efektů je na vysoké úrovni. Ačkoliv původní pohádka z roku 2002 dle mého mínění remake nepotřebovala, musím uznat, že když se látky ujme někdo šikovný s empatií ke zdrojovému materiálu, může vzniknout povedená variace na to samé, která originálu nedělá ostudu a těží z něj maximum. Necelá jedna miliarda dolarů z utržených vstupenek ostatně mluví sama za sebe.

Na rozdíl od aktualizované verze snímku Jak vycvičit draka se Lilo & Stitch nesnaží působit dospělejším dojmem. Dětské publikum zůstává neměnnou konstantou. Premisa příběhu je tedy rovněž stejná, byť remake pár klíčových událostí vynechává. Naopak ale nezapomíná sledovat aktuální trendy a funkčně s nimi pracovat. Co to znamená? Vyšší tempo, více ztřeštěností a více emocí.

Stitch je mimozemský genetický vojenský experiment s pořadovým číslem 626, vytvořený geniálním vědcem Jumbem na vzdálené planetě, daleko za naši Sluneční soustavou. Vzhledem připomíná mix psa, malého medvídka a upíra. Jeho smyslem bytí je ničit, demolovat a vytvářet chaos. Je prakticky nezničitelný, avšak podobně jako Superman má i Stitch svou vlastní verzi kryptonitu, kterým je voda. Jakmile se potopí, klesne vlivem husté molekulární struktury až na dno a bez cizí pomoci může utonout. Stitch je natolik nezvladatelný, že se ho mimozemští tvorové pokusí vypálit do volného vesmírného prostoru. Vychytralý rarach ale unikne a namíří si to rovnou na planetu Zemi, konkrétně na jeden z ostrovů Havaje. Tím si příběh hezky vytyčí teritoriální hranice, neboť z ostrova obklopeného vodou může Stitch jen sotva uniknout. Sjednocená galaktická federace míří po stopách malého ničitele a jako předvoj posílá nesourodou dvojku mimozemšťanů, která na sebe díky moderním technologiím umí vzít lidskou podobu. Vědec Jumba (Zach Galifianakis) a expert na naší planetu Pleakley (Billy Magnussen) mají nepovedený experiment lokalizovat a zajmout. Stitch mezitím potkává malou osiřelou dívku Lilo (Maia Kealoha), která nemá žádné kamarády. Jak tohle asi může dopadnout?

Šablona příběhu je průhledná, jasně čitelná. Po úvodní čtvrt hodince budete mít o vývoji událostí jasno. Lilo přišla o rodiče a ostatní dívky na ostrově se k ní chovají hnusně. Má jen starší sestru Nani (Sydney Agudong), jenže ouha! Nani je časově vytížená. Dělá první poslední, aby svou mladší neposednou sestřičku vychovala, zaopatřila a zajistila jí slušné zázemí. V opačném případě hrozí, že si Lilo odvede sociálka. Jakmile malá dívka potká Stitche, začne to mezi nimi jiskřit. V domnění, že jde o zvláštního pejska, se Lilo chlupaté příšerky ujímá. Stitch jí zpočátku využívá jako lidský štít před dvojicí dotěrných vesmírných „lovců“ a samozřejmě u toho nezapomíná divoce řádit. Série karambolů a demolování všeho, co příšerce přijde do cesty, vystřídá oboustranné pochopení. Lilo vnímá Stitche jako chybějící část rodiny a Stitch si uvědomuje, že nikoho jiného, kromě havajské kamarádky, nemá. Spojení obou protikladných postav by mohlo to velké prázdno vyplnit. Další pitvání děje nemá význam.

Historie kinematografie dokazuje, že kombinace herců a animace (ať už klasické nebo počítačové) v rámci jediného filmu bývá problematická. Dodnes mě ze snu budí digitální Jeff Bridges ze sci-fi Tron: Legacy 3D (2010). Moment, kdy se v přítmí dětského pokojíku otočí k synovi, považuji za jeden z nejděsivějších hororových zážitků. Doba naštěstí pokročila a s tím i vývoj efektů. Lilo & Stitch tohle prolínání dvou světů zvládá velmi dobře. Možná je to částečně i tím, že veškeré počítačem generované postavy nemají lidskou podobu. Přítomnost Stitche není rušivá, naopak. Herci se celkem snaží a hlavní dětská hvězda naštěstí netrpí syndromem otravného spratka, nicméně motorem veškeré zábavy je jednoznačně Stitch. Jeho dovádění a ustavičné rozsévání chaosu je srandovní, místy roztomilé a někdy trochu přihlouplé, ale film nikdy nezajde za hranu toho, co už není snesitelné. To platí i pro humor a melodramatické výjevy. Ano, gagy občas zavání trapností a ano, brnkání na srdíčko může vyvolat kyselý úšklebek, ale opět platí, že Dean Fleischer-Camp drží vše v únosné míře. Rovnováha mezi zábavou a laciným infantilním pitvořením zdatně balancuje po celou dobu stopáže.

Nenápadná love story mezi Nani a pohledným surfařem, moudré rady dobrosrdečné sousedky, nebo stereotypní podání dvojky záškodnických mimozemšťanů nepatří zrovna mezi nejvýraznější prvky filmu, ale společné neplechy Lilo a Stitche zachrání spolehlivě drtivou většinu scén. Vzájemná chemie a z ní pramenící roztomilost funguje na výbornou. Závěrem asi tolik. V rámci kampaně probíhajících předělávek klasických filmů z dílny Walt Disney si Lilo & Stitch počíná více než obstojně. Nejsou tu žádné experimenty ani snaha o kompletní překopání daného universa, na což dojela třeba Malá mořská víla (2023), případně kontroverzní propadák Sněhurka (2025). Fanoušci původního filmu mohou být bez obav. Dostanou víceméně to samé, aktualizované pro současnost a to bez pokusů a snahy o překopání něčeho, co samo o sobě fungovalo již v roce 2002. Dobrá práce.