Za jménem LEVERAGE se skrývá finská kapela, která se na scéně pohybuje již přes dvacet let. Abychom však byli přesní, v desátých letech si dávali tvůrčí pauzu, která hraničila s neexistencí. Žánrově se pohybují na hranici heavy/power metalu, někdy až hard rocku, vždy však s výraznou dávkou severské melodiky. Svá první alba vydali v nultých letech, tj. v době, kdy v budově Metalopolis sekce heavy/power/speed zabírala nejvíc kanceláří a od ráno do večera tam byl slyšet klapot klávesnic. Leč ani v té době jsme jejich počiny nezaznamenali. Jednak v té době nebylo tak snadné si poslechnout cokoliv nového a potom, buďme upřímní, jejich tehdejší tvorba nijak ze žánrového průměru nevybočovala. Nakonec ani po své reinkarnaci se kapela příliš originální tvorbou nevyznačovala. Stále byl její doménou klasický heavy metal a hard rock, ze kterého bylo cítit silné ovlivnění významnými jmény domácí scény. Předposlední album z jedenadvacátého roku, „Above the Beyond“ už byla až příliš velká úlitba vlasatému hard rocku osmdesátých let. 

Změnilo se něco od poslední nahrávky? Změnilo se toho mnoho - personálně a následně i hudebně. Kapela prošla významnou přestavbou. Z původní sestavy zůstal pouze kytarista Tuomas Heikkinen a klávesák Marko Niskala. Někdejší zpěvák Kimmo Blom před třemi lety podlehl těžké nemoci. Za mikrofonem jej posléze nahradil Paolo Ribaldini. Původem italský zpěvák, který studoval a nakonec zakořenil ve Finsku. Má velmi autentický projev. Možná není nejvyšší pěvecká třída, ale jeho hlas, neustále na pokraji sípotu, neskutečně tlačí na pilu a budí dojem, že tento song, tento refrén může být jeho poslední. Dává do toho vše a je to znát. Místo druhého kytaristy, který odešel po předchozím albu, kapela angažovala houslistku Lottu-Marii Heiskanen. Ta už dříve s kapelou spolupracovala pro studiové dodělávky (nahrávala i s jinými kapelami, například SWALLOW THE SUN). Sice nehraje tak významnou roli, jako tomu bývá třeba u folk metalových kapel, ale i tak je její příspěvek znatelný a v mezihrách a sólových partiích jsou smyčce vítaným zpestřením, kdy přehazování si partií mezi kytarou, klávesami a houslemi v mantinelech heavy/power scény je zajímavý neokoukaný prvek (ukázkově v „Moon of Madness“ nebo „All Seeing Eye“).

Výrazné přitvrzení jdoucí ruku v ruce s Ribaldiniho vokálem vyšvihlo kapelu o úroveň výš. Na albu je pouhých osm skladeb; přitom upuštění páry z natlakovaného hrnce přichází pouze u druhé položky „Tales of the Night“, která je ještě citací minulosti, respektive hard rocku osmdesátých let (řekněme ve stylu EUROPE), a pak závěrečné balady. Ostatní skladby se hrnou nezadržitelně kupředu, Ribaldini má ve svém hlase jistou naléhavost, která skladbám dodává na dramatičnosti. Současně i vedoucí dvojice souboru přidala na progových prvcích a celkové hudební zajímavosti, na čemž mají svou roli i housle. „Hellbound Train“ je skladba, která na albu musí být přítomna, aby si získalo posluchače pro další poslechy. Chytlavá, rychlá, úderná věc, skvělý refrén a zpěvákův projev na hranici vychrlení pajšlu. Ať už je dívčina, po které je skladba „Eliza“ pojmenovaná, kdokoliv, v autorovi skladby nepochybně zanechala silný emocionální otisk. A nyní nemluvíme o srdceryvné baladě, ale o nasraném power metalu. Že si to s ní ve vyřvávaném refrénu chce nějak vyřídit, by byla holá spekulace, skladba samotná je však jednoznačně tah na bránu. „All Seeing Eye“ je komplexnější kompozicí. Je postavená na pomalejším tempu a je inspirována klasickými rozvláčnými skladbami ve stylu RAINBOW/DIO. O „King Ghidorah“ se dá říct v podstatě to samé, co jsem psal o „Hellbound Train“. Úderná power metalová vyřvávačka, která má potenciál snadno zaujmout. LEVERAGE jsou po dvaceti letech na svém vrcholu. „Gravity“ je jednoznačně jejich nejlepší album a v rámci heavy/power metalu jeden z letošních tipů.