THE MEDEA PROJECT datují své počátky nějakých dvacet let do historie do Jihoafrické republiky. Z té doby však nejsou žádné oficiální nahrávky. O spoustu let později kapelník Brett Minnie obnovuje kapelu v anglickém Nottinghamu. Po obnově původně trojčlenná kapela nyní už působí pouze jako duo. Tematicky se točí okolo řecké mytologie a hudebně se pohybují ve sférách na pomezí doom a gothic, přičemž si libují ve sludge metalovém výrazivu s charakteristickým výrazným podladěním nástrojů a zastřeným zvukem. Ta zvuková nečistota je v jejich případě záměrná a chtěná, přispívá to k atmosféře nahrávky. Občasná zpěvnost a melodičnost gothicmetalových základů je tak nemilosrdně zadupána a cupována mechanickými vibracemi, které snad mají být basovými tóny. Na albu jsou výrazné bicí v podání Pauline Silver. Tato dívčina se ani tak nesnaží o nějakou nápaditou či členitou hru, ale spíš a co nejsilnější údery. Nakonec v jejich stylu není kam spěchat. Jen občas se rytmus trochu rozjede. Po většinu času se hudba sune kupředu pochodovou či spíš kráčivou rychlostí. Atmosféra alba je tíživá a chmurná, ale tak to má v doom metalu být.

Ve svém týden starém nadšeném shoutu jsem se nahrávku pokusil popsat třemi slovy: bažina, jeskyně, mrtvoly. Ty pochopitelně narážejí na onu kombinaci sludge a doom metalu. Jeskyně pak byla odkaz na nejvýraznější skladbu této nahrávky. „The Cave Song“ je výstavní položka aktuálního alba. Kombinuje se v ní punkově jednoduchý kytarový motiv s pasážemi, které jsou cítit zatuchlým smradem rozkládajících se mrtvol funebráckého doom metalu. Ve výsledku „The Cave Song“ přináší unikátní ponurou atmosféru. Přehupování mezi svižnými riffy a pomalými naříkavými mezihrami v sobě má osobitou dynamiku, která tlačí neúprosně kupředu, přestože skladba má přes sedm minut.

I další skladby z alba ale stojí za pozornost. V „Purgatory Trapped“ zní hezká melodie, čistá a čitelná, než je postupně zašpiněna a znesvěcena zvukem kytar a vokálem starého souchotináře Minnieho, ale zůstane a udrží se až do konce. Je to velmi povedená doommetalová věc. Z pomalého ploužení se bahnem se rozeběhne položka s názvem „Upon Your Bones“, která jako jediná na albu má v sobě trochu svižnější rytmus. „Dance of the Void“ představuje intenzivní zážitek, kdy atmosféra zmaru je umocněna skřeky šílence. Závěrečná „Reborn“ je až překvapivě melodická záležitost. I zvuk se místy pročistí, jako když zavane svěží vítr. Tíživou, depresivní atmosféru však neopustí. A tak i přes občasné záblesky světla zůstanou THE MEDEA PROJECT stále pevně zabořeni v bažině a rozkladu.

„Kharon“ je velmi zajímavá věc, nicméně je nutno říct, že velmi specifická. Specifická co do svého projevu, ale i nároku na posluchače. Líbivé a chytlavé to tedy není. Krásu ani estetický zážitek nehledejte. „Kharon“ nepřeváží přes čisté vody řeky Léthé, ale přes zapáchající bublavou břečku, kdy svou loďku tlačí pomalým krokem mezi ostrůvky uschlé trávy.