O Ville Pystynenovi, kmotrovi finského black metalu, jsme zde naposledy psali před dvaceti lety. Na přetřes přišlo čtvrté album HORNA „Envaatnags Eflos Solf Esgantaavne” a v bouřlivé diskusi pod článkem jsme si tenkrát užili i spoustu zábavy. Staré dobré zinařské časy. V té době už byl Pystynen (alias Shatraug) členem celé řady projektů, mezi které patřili i SARGEIST, již spolu s výše jmenovanými HORNA přežili až dodnes a současně se proměnili v základní opěrné sloupy historie finského BM.

SARGEIST se odjakživa prezentovali poměrně radikálním „raw“ image, na jehož základě by od nich člověk očekával vyostřenou produkci konkurující nepříjemným vibracím cirkulárky dědy Komárka, ale ono to nikdy tak horké nebylo. Prakticky od naprostých počátků kariéry (beru od debutu „Satanic Black Devotion“ (2003), dema ani četná splitka ze začátku jejich působení neznám) Finové tasili z rukávů výrazně melodické motivy, které špína ani syrovost nikdy nedokázaly úplně neutralizovat. Pravda je ovšem taková, že nejsilnější byli SARGEIST v momentech, kdy onu „raw“ neučesanost raději nechali u ledu a místo toho do výkladní skříně vystavili svá charakteristicky melodická tremola. To se stalo v roce 2010, kdy vydali desku „Let The Devil In“, kterou dodnes vidím jako jasný vrchol jejich diskografie. Aby to nevypadalo moc optimisticky, tak hned na následující „Feeding The Crawling Shadows“ pro jistotu opět zatáhli špinavé závěsy až k podlaze a jali se působit více „evil“. Letos je to znovu jinak, po sedmi letech vydaná novinka „Flame Within Flame“ ukazuje SARGEIST v přístupnější a místy dokonce i odlehčenější podobě.

Aktuální kolekce, stejně jako celá diskografie SARGEIST, reprezentuje klasické pojetí finské školy, kdy na jedné straně stojí agresivní/mrazivá vyhrocenost a ten druhý pól naopak okupuje rozverná, punkem načichlá „skočnost“. Příjemná a posluchačsky nepříliš náročná kombinace. Pro někoho může být překvapením účast kytaristy VJS, který aktuálně působí v kapelách typu DEMONCY nebo dokonce NIGHTBRINGER, kteří jsou svou komplexitou poměrně dost daleko od veskrze jednoduché produkce SARGEIST. Slovo „jednoduchý“, prosím, nutně neberte jako negativum, neb v black metalu mě tradiční tremolo z první strany žánrového slabikáře mnohdy potěší více než odtažitá disso konstrukce. Pokud bychom měli vyjmenovat pár kapel, které hrají podobně, nemůžeme (i přes větší košatost) nezmínit soukmenovce HORNA, dále samozřejmě těžko vynechat plesnivé kozáky BEHEXEN nebo jednu nechvalně známou kapelu, jejíž název tvoří dvě slova, to první začíná na „SA“ a to druhé končí na „ER“ (SAMOS... - pozn. s nápovědou od korektora). Z těch novějších v pohodě zmíníme klidnější polohy SPECTRAL WOUND nebo produkci Němců SARKRISTA, kteří se vlivem finské školy nijak zásadně netají. V některých skladbách jdou SARGEIST ještě dále, zejména pak ve vyloženě přístupných „Incandescence Of The Funeral Pyre” nebo „Ordained And Adorned”, kde můžeme poměrně jasně vystopovat přes tři dekády staré vlivy DISSECTION.  

Finská tradice se vším všudy. „Flame Within Flame“ navzdory své úporné šablonovitosti určitě patří k těm výraznějším nahrávkám SARGEIST. Ač Shatraugův rukopis velmi dobře znám z předešlých desek, dokáže mě jeho barevná kytara v klidu zabavit i tentokrát. Tahle kolekce u mě v přehrávači poslední směnu ještě neodpracovala, jakmile spadne listí a pod nohama začne křupat zmrzlý sníh, jistě docením novou desku finských klasiků ještě o trochu více.