Tradice zámořského epického heavy/doom metalu má velmi tuhý kořínek. Ba co víc, v posledních letech z tohoto kořene vyrůstají velmi atraktivní a bohatá květenství. Není nutné jmenovat byť jen ta uskupení, o nichž jsme psali i na našem webu. Spolu s těmi opomenutými je jich více než dost a jedním z nich je i pětice s pro metalovou kapelu roztodivným názvem PROFESSOR EMERITUS. Kapela plná členů různých jiných formací se připomíná po dlouhých 8 letech a letošní počin je její teprve druhou řadovou deskou.

Je evidentní, že tato štace není primárním působištěm pro většinu její členů, ale nutno hned zkraje podtrhnout, že v přípravě „A Land Long Gone“ rozhodně nebyl podceněn žádný aspekt. Oproti 8 let starému debutu zní totiž nahrávka ve všech směrech vyspěleji a dotaženěji. Jak již bylo řečeno, stylově se zde pohybujeme po důkladně vyšlapaných stezkách a v tomto ohledu Američané neaspirují na to, aby vás uhranuli svým novátorstvím. Co však můžete očekávat, je vysoký žánrový standard a v rámci něj velmi atraktivní a dynamické skladby.

Hned ta úvodní – „A Corpse’s Dream“ odstartuje velmi zemitým riffem, jasně vymezujícím hudební teritoria, ve kterých se po nejbližších více než 50 minut budeme pohybovat. Zpočátku přímočaře pádící píseň s patřičně ostrou slokou a monumentálním refrénem však na ploše téměř 8-mi minut nabídne pestřejší směsici, než jen již tak dosti výživný žánrový standard. Skupina na nic nečeká a s vědomím, že v takto pojaté muzice se na nějaké pozvolné budování nálady nehraje hraje takříkajíc do „plných“ počínaje první skladbou. Ta díky tomu zároveň dokáže vzbudit vysoká očekávání, až by se jeden bál, že si na sebe Američané hned zkraje upletli pěkně dlouhý bič.

Nabuzená kapela však bez problémů zvládá udržet nastolené tempo a v dalších kompozicích nešetří povedenými nápady ani energií. Stylově čisté nahrávce vévodí soustředěný vokál Estebana Juliana Peny, který v sobě mísí dostatek hejvíkářského patosu i epických nápěvů. Načasování té či oné hlasové polohy je zde takřka dokonalé, až by se chtělo říct, že „A Land Long Gone“ je takovým souborem přesně aplikovaných žánrových pouček. V tomto směru nelze Američanům nic vytýkat, nahrávka je stylově chirurgicky přesná a tradice epického doomu/heavy metalu pečlivě ctící. Logicky se nabízející otázky by pak zněla „A stačí to na víc než jen lepší průměr?“.

To hlavní jsem totiž stále opomněl. Předchozí odstavec začínal zmínkou o nabuzené kapele a to v případě této pětice z Chicaga znamená nejen důsledné přehrávání žánrových standardů, ale taktéž schopnost do tohoto vložit i dostatek vášně a citu pro jeho specifika. Dramaturgie alba šlape skvěle, počínaje zmiňovanou úvodní skladbou. Těch poslechů věnovaných této nahrávce ve snaze vyštrachat alespoň nějakou nadbytečnou či nepovedenou skladbu proběhlo nemálo a popravdě byla tato moje snaha neúspěšná.

V poměrně úzkých prostorech vymezených pravidly svého žánru se PROFESSOR EMERITUS pohybují velmi hbitě. Z každého taktu jejich druhého alba je znát proces pomalého, ale o to důkladnějšího zrání hudebního materiálu pro něj určeného. Přitom se nejedná o žádnou vědu. Střídání našlapanějších momentů s těmi, řekněme epičtějšími zde funguje spíše v rámci částí jednotlivých kompozic než na úrovni celých skladeb. Jejich bohaté stopáže umožňují takto šikovným muzikantům dostatečně kreativní hrátky s aranžmá i náladou. V takovéto konstelaci se pak zároveň hůř vyzdvihují vysloveně vrcholné momenty, ale zároveň není prostor zmiňovat nedostatky.

Američané už svým debutem v roce 2017 dokázali v početném davu zvednout ruku dostatečně vysoko pro upoutání pozornosti, ale jejich druhý počin skýtá velmi kvalitní žánrový materiál, svým pojetím a zvukem typický pro kapely za zámoří. Že se tímto PROFESSOR EMERITUS řadí do první ligy po bok právě veličin z USA, snad už po předchozích řádcích této recenze nemusím víc zdůrazňovat.