KING DIAMOND nosí zjevně plzeňskému Metalfestu smůlu na počasí. Dalo by se tím pádem s trochou nadsázky jistě spekulovat, že i díky tomu ho tam moc často nezvou. Co je ovšem nezpochybnitelnější, je fakt, že podle všeho skutečně nejsnesitelnější počasí provázelo festival v ročnících, kdy zde vystupoval Král Démantů, tedy v roce 2013 a letos. A že to bylo skutečně velmi nepříjemné, svědčí už jen fakt, že krom všudypřítomného chladu, louží a bláta, zažil autor těchto řádků při svém jen cca pětihodinovém pobytu na místě, zasvěceném prakticky pouze vystoupení družiny letos devětašedesátiletého Kima Bendixe Petersona, hned tři vydatné dešťové přeháňky a při samotném vstoupení KING DIAMOND ještě jeden drobný dešťový bonus. Prostě hnus, jak se říká, velebnosti.

Ani se snad proto nelze divit, že po podobné třídenní masáži davy v lochotínském amfiteátru při vystoupení nedělního headlinera prořídly a reakce přítomného publika nebyly z nejvřelejších. Přestože se samozřejmě jednalo o hotový  metalistův svátek, protože KING DIAMOND u nás zkrátka moc často nehrají, když naposledy se tak stalo v rámci festivalu Rock Heart v Moravském Krumlově v roce 2019. A při tom toho mají tolik co nabídnout.

Jenže i tady zůstávají svým věrným tak trochu dlužni. Předvedený setlist totiž při srovnání se setlisty z domácích vystoupení ve zmíněných létech 2013 a 2019 vykazuje mnohé shodné položky, což při šíři Diamondova repertoáru a množství neoddiskutovatelných hitovek je opravdu politováníhodné. Nemluvě o tom, že tak luxusní alba jako „The Graveyard“ nebo „The Puppet Master“ jsou vlastně totálně ignorována, a že některé kusy z nich (ale i dalších, abych byl spravedlivý) by posluchači dozajista mohly přinést onačejší zážitek, než jen například na úplný závěr tradičně protlačována „Abigail“. Ano, je to kult, na který se nesahá, vím, ale co je to platné, když jako skladba samostatně stojící nenabízí zdaleka tolik hudebního dobrodružství, což při setrvávání na jejím zařazení do koncertního programu vychází stále více najevo.  

Odhlédnuto ovšem od těchto pomyslných námitek přivezli KING DIAMOND do Plzně show hodnou jejich jména a tradice. Standardní pódium s postranními schodišti bylo tentokráte ještě více naladěno do tématu (snad někdy v budoucnu doopravdy vycházejícího) nového alba s aktuálním pracovním názvem „Saint Lucifer´s Hospital 1920“, všechny nezbytné propriety jako Abigailina rakev či babiččino kolečkové křeslo byly samozřejmě přítomny rovněž a zásadní věc – Kingův pověstný vokál – tentokráte namísto dánské hvězdičky Myrkur jistě podporovala umělkyně s pseudonymem Hel Pyre, která hraje mimo jiné na basu třeba v NERVOSA. 

A už od okamžiku, kdy nad tělíčkem nebohé Abigail začal King odříkávat modlitbu „Funeral“, se to všechno rozjelo jako ten nejlepší metalový spektákl na světě. Krásně čistý zvuk, působivé hororové divadlo (obzvláště nervní bylo jakési problikávající skleněné akvárko vpravo od bicích či neustále přítomné zlověstné zvuky na pozadí) a bezvadné muzikantské výkony všech zúčastněných na čele s charismatickým kytaristou Andym LaRocquem a tradičním lamačem kamene za bicí baterií Mattem Thompsonem, jenž s nově proklatě zapuštěnou hřívou připomínal málem Johna Tardyho v nejlepších létech. Našel se také prostor pro vtipkování, to když například King s baskytaristou Pontusem Egbergem řešil jeho herecké výkony nebo když nechával fanouška v první řadě vybírat závěrečnou skladbu, zatímco ten mu intimně sděloval, že neumí číst, ovšem vážnost hodná prezentované metalové materie byla stále na prvním místě. To ostatně svými standardními dramatickými výkony jistila také herečka Jodi Cachia, sehrávající na pódiu patřičně širokou paletu rolí z Kingových hororových příběhů.

Zazněl i nový, v tuzemsku dosud neslyšený song „Spider Lilly“ (zatímco na podzim na americkém turné také hraná „Electro Therapy“ chyběla), znovu došlo i na „Masquerade Of Madness“, z níž se mimochodem za ta léta živého hraní stal skutečně výborný kus, takže při střízlivých očekáváních musel být nakonec Kingův příznivec jistě navýsost spokojen. A nemusel si ani připlácet za nesmyslně drahé „V.I.P. zážitky“, které už bohužel ústřední dvojice kapely nabízí rovněž. Vážně to mimochodem mají tihle pánové zapotřebí? Způsobů, jak potěšit fanoušky (a ne jen ty movitější), se jistě nabízí mnoho, vydáním dlouhá léta planě slibovaného nového alba počínaje.

Setlist: Funeral/Arrival, A Mansion in Darkness, Halloween, Voodoo, "Them", Spider Lilly, Two Little Girls, Sleepless Nights, Out From the Asylum/Welcome Home, The Invisible Guests, The Candle, Masquerade of Madness, Eye of the Witch, Burn, Abigail/Insanity