Poslední týden se znepokojením pozoruji, jak mi pomalu, ale jistě houstne inkoust v kalamáři, na obzoru se totiž ne a ne objevit skutečně zajímavá deska, která by stála za obsáhlejší zhodnocení. Až devátého května přišla spása, neb plodní Everlasting Spew Records emitovali novou sbírku ESCARNIUM. V tomto případě je nutno okamžitě zvednout dřímající hlavu ze stolu, neb brazilská sestava má ve zvyku doručovat kvalitní materiál. V jejich případě se navíc nejedná „pouze“ o řemeslně skvěle odvedenou práci, ale o tvorbu, která posluchači dokáže nabídnout i ono pověstné „něco navíc“. Tady se skládá s otevřeným hledím, ale zároveň se velmi dobře pamatuje na to, že death metal má být hrubý a nesmlouvavý.

ESCARNIUM trefují přímo na komoru mého žánrového vkusu a přinášejí přesně to, na co mé sluchové kůstky reagují nejbystřeji. Prvním atributem budiž potemnělá atmosféra, přesně taková, jakou definovalo staré známé duo IMMOLATION + INCANTATION na svých tři dekády starých záznamech. Jsem rád, když death metal zahalují temná oblaka a z tektonických zlomů stoupají jedovaté sirnaté výpary. Onen „blackened edge“ je však v podání ESCARNIUM mnohem ostřejší a studenější, místy evokující kapely typu HATE (slyšte „The Heritage“ nebo „Revulsions Of Carbon“). Atmosférické polohy se mění a volně přecházejí od záhrobních vlivů GRAVE MIASMA („Odori Sepulcrorum“) až po odtažitě chladné doteky PHRENELITH v období nepřátelského díla „Chimaera“. Druhým atributem budiž rychlost a živelnost, „Inexorable Entropy“ sice nabízí poměrně hodně uvolněných pasáží v podobě potemnělých vybrnkávaček, ale jinak se až na výjimky jede v hodně rychlých tempech (okamžitě si vybavujeme počínání jiných Brazilců, a sice FOSSILIZATION). Deska je oproti svému předchůdci „Interitus“ hrubější a její masivní základy nejsou ve své mocnosti nepodobné těm, na kterých rádi staví současné extrémnější OSDM/death/doomové kapely. Krásným příkladem poctivých tučných riffů je druhá skladba „Relentless Katabasis“ nebo hned následující „Cancerous Abyss“. Najdou se však i kreativně slabší pasáže, například rutinní riffovačky v závěrečné skladbě „Pyroscene's Might“.

Jak už jsem naznačil výše, ESCARNIUM řadím mezi OSDM kapely s vyšším IQ, nejsou to žádní rutinéři a svoje desky nesešívají horkou jehlou. Při poslechu „Inexorable Entropy“ si tak často vzpomenete na PHRENELITH, ale i na ještě vyšší kapacity v oboru, jakými jsou Řekové DEAD CONGREGATION či králové inteligentního old school, CRUCIAMENTUM. Ukázkovým příkladem budiž titulní kompozice, kde se v první polovině sice stále jede v tradičnějších rovinách, ale v té druhé se skladba překlopí do progresivně-technických vod, v nichž úřaduje hravá bublavá basička posléze podbarvená epickou melodií evokující rytíře SARPANITUM (kde je jim dnes konec, vždyť jejich zatím poslední deska „Blessed Be My Brothers…“ letos oslavila už deset let od svého vydání… ?). Podobně odvážné sekvence se v dalších skladbách už nedočkáme, nicméně to neznamená, že by v nich produkce ESCARNIUM pozbyla barev a sklouzla do nevýrazného, šedí oplývajícího spektra. Dobrým příkladem budiž plíživá „Through The Depths Of The 12th Gate“, kde Brazilci výrazně zpomalí a zabrnkají na jemně disonantní notu.

„Inexorable Entropy“ jsem přehrál určitě více než desetkrát a pořád mám chuť se k ní vracet. Tahle kolekce je dostatečně barevná a natolik šikovně poskládaná, aby se prvního ledna bez problémů ocitla v mém soukromém žebříčku top nahrávek za rok 2025. Jedinou výtku směřuji k faktu, že ani jedna skladba nepřesáhla hranici pěti minut, je to škoda, neb Brazilci disponují natolik širokým skladatelským arzenálem, že by se ctí utáhli mnohem delší kompozice. To však nic nemění na tom, že máme co dočinění s vysoce nadprůměrným materiálem. ESCARNIUM jsou dostatečně násilní i rohatí, aby si v klidu zachovali průkazku old school, ale zároveň i podnikaví a tvořiví na to, aby jim připadla i visačka s nápisem „netradiční“.