Sludge/doom/post metal s ženským vokálem je celkem vděčnou variantou silově emotivní hudby. Kombinace těžké, na rezonujícím riffu stavěné, hudby s hlasem "něžného" pohlaví vytváří často hezky kontrastní a působivou skládanku. Letos už to prokázali například Poláci OBSCURE SPHINX nebo bez kytary s pouze basovou hrubostí si hrající YEAR OF THE COBRA. Ale pokaždé je to trochu něco jiného a Italové MESSA předvádí další variantu vystavěnou na hned několika stylových pilířích. Tím nejsilnějším a nosným je doom metal a jeho všemožné variace, ale silná je i melodická složka a gothic podtón, ke kterému inklinuje i jinak výrazný a charismatický vokál zpěvačky Sary. A pak je tu nezpochybnitelný postmetalový prvek, který vytahuje skladby z pochmurných atmosfér a dává albu vlídnější a hitovější charakter.

Album se dá trochu zjednodušeně rozdělit na dvě části, nebo spíše přijmout jakousi dvojakost současného projevu skupiny. V momentech, kdy se MESSA uzavírají do tradičně pojatých struktur a snaží se hrát s náladami v doomovém stylu, je jejich projev příjemný a přesvědčivý, jen poněkud předvídatelný a občas i lehce monotónní. Zajímavé věci se ale začnou dít, když skupina ukáže svou druhou tvář, tu nebojácně experimentující a vystupující ze stereotypu. Pak se zjevují progresivní hrátky, nečekaně se vyvíjející struktury a zajímavá stylová vybočení. Nejsilnější a asi i nejpůsobivější moment se objevuje ve skladbě "The Dress", když si najednou skupina odskočí do jazzově extravagantní pasáže a zařadí i dechové nástroje. Ale zajímavým momentem je třeba i bluesovým nádechem opatřená balada "Immolation".

Již na předchozích albech MESSA prokázali schopnost tvořit efektně stavěnou a emotivní hudbu, která těží i z příjemného ženského vokálu. Též ony experimentálnější prvky se především na předchozím albu "Close" objevovaly. Ale troufnu si tvrdit, že až na "The Spin" přidali Italové do své hudby něco navíc, sludge/doomovou složku uhladili do melodičtější a vlídnější podoby, ale současně stvořili kromě příjemně stylového počinu i materiál, kterému nechybí kreativita. A jelikož jim to v těch vybočujících momentech opravdu hodně sluší, nebál bych se příště trochu víc odvázat a rozjet to divočeji. Je vidět, že skupina na to má po všech stránkách, té kompoziční, instrumentální i aranžérské. Pak by to mohlo být na slušné vavříny. Takto zatím jen na uctivou pochvalu. Ale ani to není málo.