SONATA ARCTICA na posledním albu předvedla, že ještě nepatří do starého železa a má stále co říct. To ale nebrání mnohým jejím krajanům s podobným hudebním myšlením, aby nepokračovali v cestě již vytyčené. Kdy místo hledání nových směrů jen sledují orientační dřevěné tyče, aby se snad na své pouti neztratili. Ale vytýkat v dnešní době někomu absenci originality je neříkám zbytečné, jen to není třeba uvádět úvodem a srážet tak jinak pozitivní hudební zážitek. Nakonec i redakční kolegové mnohdy nekriticky vyzdvihují kapely vezoucí se na současné retro vlně. CROW'S FLIGHT, jak už bylo naznačeno, hrají heavy metal finského střihu. To znamená, že je postavený na lehkých, nevtíravých melodiích, které se i přes svou občasnou skotačivost nemohou a ani nechtějí vymotat ze závoje z melancholického oparu, který je hudebníkům té krajiny zcela vlastní.

Kapelu táhne kytarista Marko Vehmanen již přes patnáct let, ale oproti zmíněným krajanům okolo Tonyho Kakka, příliš netlačí na pilu s vydáváním nového materiálu. Hudebně jsou pomalejší a víc posazení do klasického melodického metalu a hard rocku. „The Dark Horizon“ je třetí album. Říkávalo se, že u třetí nahrávky se teprve pozná potenciál kapely. Pokud by se to vztahovalo i na materiál vydaný skoro patnáct let po prvotině, tak CROW'S FLIGHT jsou na dobré cestě. Výrazně melodické kytary jsou je jen chvílemi doprovázeny klávesami. Přehnané studiové aranže na albu nenajdeme. Nahrávka tak má v sobě i jistou reminiscenci osmdesátých let. Velkým plusem je zpěvák Markku Kuikka, který byl pro tento druh hudby zrozen. Mírně nakřáplý hlas, velký rozsah, procítěný projev, a přesto zcela uvolněný zpěv. I díky jeho hlasu tohle album nabírá na atraktivitě. „The Dark Horizon“ je dobrý materiál pro poslech, místy mírně nevýrazný, ale pozitiva převládají. Nebudu zastírat, že jde o druh nahrávky, která sice potěší, ale trvalejší stopu zřejmě nezanechá. Třeba se k nim vrátím za pár let, až opět něco vydají. Nyní si ale ještě párkrát protočím „Conqueror“, „From the Darkness“ nebo „The Witch“.