Komu se líbí starší a hravě divočejší progresivní post hardcore Američanů CIRCA SURVIVE, ale vadí mu trochu excentrický vokál Anthony Greena, těm by se mohla zamlouvat tvorba Britů YOU WIN AGAIN GRAVITY. Občas se najdou i paralely k THE MARS VOLTA. Je to hudba, která se motá v podobných dovádivých polohách plných změn, post hardcore progrese a také uvolněné rockovosti, ale vokálně jsme především vůči CIRCA SURVIVE v ladnější a hladivější poloze. I když se pánové umí i náležitě rozeřvat, je brutální poloha použita stejně jako ty jemné na opačném spektru hlavně coby zpestření a oživení. To nosné je silný a dá se říci výrazně melodický vokál. Přesto je projev dynamický a občas dokonce s určitou zdravou dávkou afektovanosti, takže jsem si při poslechu vzpomněl i na Donovana Melero z HAIL THE SUN, který je samozřejmě doma v mnohem uječenějších polohách. Ty jsou přítomny i ve skladbách YOU WIN AGAIN GRAVITY, ale díky příspěvku hned dvou vokalistů umí zpěvy i umírněně pohladit, procítěně ubrat na intenzitě, nebo naopak agresivně štěkat. To, že "Don't Leave Me Here, Pt. 1" nebude jen procházkou ladnou pohodou ostatně ukazuje hned úvodní skladba "Dreadbound", kde na nás pánové po citlivém začátku hezky agresivně vybuchnou.

Sama skupina hlásí své inspirace ve jménech MISERY SIGNALS, FINCH, DEFTONES, POISON THE WELL a OCEANSIZE. Ve starší tvorbě to jistě slyšet bylo, především OCEANSIZE jsou snadno uvěřitelní, ale aktuální deska už u mě evokuje spíše zmíněné CIRCA SURVIVE a HAIL THE SUN. A přirovnání by se našlo opravdu hodně, v ladném a uvolněném projevu slyším třeba paralely k Američanům AVIATIONS či jejich možná známějším stylovým "bráškům" THE CONTORTIONIST. A jelikož jsme tu opravdu v silně progresivním vodách, je jasné, že ani YOU WIN AGAIN GRAVITY nejsou žádní instrumentální břídilové. Současně ale umí být ladnější a kontrastnější, takže díky občasným vsuvkám ostrého vokálu se dá mluvit i o podobnosti s takovými STELLAR CIRCUITS nebo Italy BENTHOS. Stejně tak je "Don't Leave Me Here, Pt. 1" plné i klasičtějších progrockových postupů, které dodávají příjemné melodie a košaté instrumentální hříčky. Jsou okamžiky, kdy by se dalo mluvit například i o podobnosti s česko-slovenskou partou IONS. A YOU WIN AGAIN GRAVITY umí jít ještě dál, takže se například ve skladbě "Heartwood" zjevují i typicky djentové riffy, sice citlivě, nenásilně poschovávané, ale prostě tam jsou. Možná jsem to s těmi přirovnáváními trochu přehnal, ale prostě tím chci jen zdůraznit, jak moc mi přijde hudba anglické skupiny bohatá, a je třeba zdůraznit, že to v žádném případě není o nějakém suchém napodobování.

V těch nejagresivnějších momentech mi na mysl přišli i mí oblíbenci GREYHAVEN, kteří progresivní post hardcore berou většinou hodně od podlahy. YOU WIN AGAIN GRAVITY se daří mnoho podobných vlivů hezky kombinovat dohromady a ve výsledku tak dostáváme dílo pěkně košaté, ale bez toho, aby to byla přeplácaná nebo nesourodá směs. Britové jsou až neuvěřitelně šikovní v tom, jak přirozeně přechází mezi jednotlivými polohami a zcela logicky dokážou zdůraznit energii dunivými kytarovými riffy nebo naopak uvolnit atmosféru zvonivě modulovanou linkou. Silné přesahy do emotivního progres rocku jsou například oživeny důrazně rozdováděnými postupy nebo agresivními vstupy. A chtě nechtě se v některých okamžicích zjevuje i bubák jménem metalcore, ale takový ten fajn ve stylu například Američanů OF MICE & MEN.

Deska má samozřejmě i svá negativa, v celkem skoupé půlhodinové stopáži si třeba nevím moc rady s většinou meziher zvaných "Segue". Ale zřejmě je to součást konceptu, který skupina naznačuje tím, že je tahle deska vlastně jen první částí většího koncepčního díla. Uvidíme jak to bude pokračovat. Našlápnuto mají YOU WIN AGAIN GRAVITY hezky. Nicméně při pohledu zpět k albu "Into the Dancing Blue" (2023), které sice uniklo v době vydání mé pozornosti (což jsem samozřejmě napravil), jsem trochu na vážkách, zda je "Don't Leave Me Here, Pt. 1" vrcholem jejich počínání. "Into the Dancing Blue" je totiž možná ještě o kousek působivější a to v mnoha aspektech, které jsem přiřadil aktuálnímu albu. Ale to už ať si každý přebere a porovná sám. Tvorba těchto Anglánů za prozkoumání stojí.