Kapela NIAKARA baskytaristy Zdeňka Kuba vznikla před dvěma roky jako reflexe umělcova opuštění jeho do té doby neodmyslitelného postu v ARAKAIN. A slibovala prezentovat nejen některé ze Zdeňkových skladeb, napsaných pro domácí legendu, ale rovněž tvorbu zbrusu novou. K jejímu prvnímu studiovému osmělení dochází na EP „Anunnaki“ ze sklonku roku 2024, na němž je k nalezení hned šest skladeb. Poslední dvě („Kruhy v obilí“ a anglická verze „Černých koní“ „Over The Rainbow“) ještě odkazují na vzpomínaný ARAKAIN, ovšem první čtyři v pořadí už celkem barvitě naznačují, o čemže NIAKARA bude.

Tedy především o typickém skladatelském rukopisu Zdeňka Kuba, jenž za sebou za celou svojí dosavadní kariéru zanechal pěkných pár povedených kovových kousků. V tomto duchu hrají prim zejména titulní věc a někdejší úplně první singl „Zlatá generace“, neboť jejich thrash metalem navoněný odpich je skutečně nakažlivý a dává kapele jen to nejlepší vysvědčení. Dále o robustním a spolehlivém pěveckém výkonu zpěváka Maya Petranina, který v kapele zakotvil na své již bůhvíkolikáté štaci (jinak třeba CASTAWAY, SYMPHONITY), a který, byť dokáže být přesvědčivě svojský, se velmi často ocitá také v arakainovské poloze Kolář/Toužimský. No a do třetice všeho podstatného také o občas poněkud pokulhávající textařině, jejíž vzorek například ve zmíněné „Zlaté generaci“ se svojí úpornou snahu o rýmování vyznívá, řekl bych, až skoro tragicky.

Až by se vlastně dalo říct, že prostřednictvím „Anunnaki“ (což je jinak velmi působivý námět, včetně jeho ztvárnění na obalu celé nahrávky) máme unikátní možnost nahlédnout do alternativní budoucnosti, v níž by Zdeněk Kub ARAKAIN nikdy neopustil. Na podobně závazný soud bude samozřejmě zapotřebí ještě delší časová plocha případného dalšího nového materiálu, ale že i tak jde o velmi výrazné poznávací znaky NIAKARY je myslím zřejmé už teď. Konfrontace s novou deskou ARAKAINu tudíž bude jistě velmi zajímavou záležitostí.