Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po čtyřech letech od poslední regulérní desky "Hestia" nám kosmopolitní THE RUMJACKS představují nové, v pořadí již šesté, studiové album "Dead Anthems". Ono to čekání docela uteklo, neboť nám kapela v mezičase servírovala jedno větší (zde recenzované "Brass Of Gold") a jedno menší EP, jeden živák a několik ochutnávkových singlů.
Novinka nikterak nevybočuje z kurzu, kterým THE RUMJACKS dlouhodobě směřují a nepřináší nic jiného, než solidní, hitový a skočný punk-rock se silnými vlivy země zeleného čtyřlístku. Proti předchozím dvěma deskám, které jsem zde recenzoval, je aktuální album o něco víc halekající a přímočaré, není zde tolik vyvažujících a zklidňujících momentů. Zpestřením je participace zpěváka Kena Caseyho ze spřátelených hvězdných DROPKICK MURPHYS v písni "Cold Like This", kde se s Mikem velmi příhodně doplňují.
Ačkoliv se v tomto stylu nedají očekávat nějaké překotné progresivní změny a vývoj, šablonovitost "Dead Anthems" je v některých chvílích pro mě už za hranou. Ty zajímavější momenty, které na desce jsou, nejsou zas tolik silné, aby se mi trvaleji usadily v hlavě a nutily mě pouštět si je s potěšením stále dokola. Album je docela dlouhé a po chvíli už mu jaksi dojde dech. Některé písně mají vyloženě vycpávkový efekt ("Scandal" nebo "Road Rash"), jiné po slibném startu marně hledají nějaké zajímavé finále ("October", "Eye For An Eye"). Chytlavé věci zde samozřejmě najdete, třeba úvodní track, melodická "An Irish Goodbye On St Velentine´s Day", nebo hitovka "Pulled From the Shore", ale prostě nezažívám tak intenzivní a strhující pocity, jako u zmiňovaných předchůdců.
Produkce je samozřejmě perfektní, byť i zde si neodpustím názor, že je trochu víc "soft", než třeba na "Brass Of Gold". Celkový dojem je samozřejmě kladný, ale jsem asi již zmlsaný, tím, co kluci předvedli v minulosti a čekal jsem prostě o něco víc.
1. Come Hell or High Water
2. They Kick You When You're Down
3. Smash Them Bottles
4. Cold Like This
5. An Irish Goodbye On St Valentine's Day
6. October
7. Father's Fight
8. Scandal
9. Road Rash
10. Eye for an Eye
11. Pulled From the Shore
12. Some Legends Never Die
Diskografie
Dead Anthems (2025) Brass For Gold (EP) (2022) Hestia (2021) Saints Preserve Us (2018) Sleepin' Rough (2016) Sober & Godless (2015) Gangs Of New Holland (2010)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 7. února 2025 Vydavatel: FOUR FOUR Stopáž: 37:53
Nic nového pod sluncem (v tomto stylu to beztak ani moc nejde), nicméně po pár posleších to zase chytne a uhnízdí se sebejistě v hlavě. Kluci to prostě umí, řemeslně perfektně odvedená práce.
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.
Ano, je to tak. Američané oproti předchůdci zas tolik nového nepřinášejí, ale dá se říct, že se jim podařilo stabilizovat současnou moderně metalovou polohu a že se v ní cítí dobře. Skladby z novinky zní svěže, mají podařené melodické linky i odpich.
Moderní metal je proměnlivý, technický, melodický a košatý, tak už to prostě je a netřeba se tomu bránit. Ukazují to současní RIVERS OF NIHIL a teď i FALLUJAH. I těm to šlape velmi slušně. Přestože se nic převratného neděje, album jako celek funguje.
Spýtajme sa spolu s Marie Kondo: „Prinášajú nám KGatLW radosť?“ Odpoveď je aj na 27. doske jasné áno. Jemné orchestrálne aranže (odkaz na „Paper Mâché...“?) prekryjú istú schématickosť, ktorá sa pri tempe dve dosky ročne zákonite vkráda. Hudobný dopamín!
Odpověď na otázku, jestli je možné hrát pidlikací progmetal bez toho, aby tam pidlikali kytary. Tento projekt spájí dvě velká basová jména, kterými jsou Steve Di Giorgio a Jeroen Paul Thesseling. Pokud jsi basák, budeš si pravděpodobně uchcávat štěstím.
Melodie umí Španělé složit pěkné, to se musí nechat. Jinak je jejich druhé album, vydané v poměrně rychlém sledu od prvotiny, kolekcí příjemného heavy metalu plně oddaného zvuku 80. let. Deska šlape velmi slušně, byť ke konci už trošku na setrvačník.
Mistři melancholické hudby se ani tentokrát nedokáží či nechtějí vydat mimo svou komfortní zónu. Není to kolekce špatných písní, ale jsou to stále tytéž variace na čtvrt století staré téma. Dejme tomu z úcty ze starým nahrávkám ještě pár poslechů.