SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po čtyřech letech od poslední regulérní desky "Hestia" nám kosmopolitní THE RUMJACKS představují nové, v pořadí již šesté, studiové album "Dead Anthems". Ono to čekání docela uteklo, neboť nám kapela v mezičase servírovala jedno větší (zde recenzované "Brass Of Gold") a jedno menší EP, jeden živák a několik ochutnávkových singlů.
Novinka nikterak nevybočuje z kurzu, kterým THE RUMJACKS dlouhodobě směřují a nepřináší nic jiného, než solidní, hitový a skočný punk-rock se silnými vlivy země zeleného čtyřlístku. Proti předchozím dvěma deskám, které jsem zde recenzoval, je aktuální album o něco víc halekající a přímočaré, není zde tolik vyvažujících a zklidňujících momentů. Zpestřením je participace zpěváka Kena Caseyho ze spřátelených hvězdných DROPKICK MURPHYS v písni "Cold Like This", kde se s Mikem velmi příhodně doplňují.

Ačkoliv se v tomto stylu nedají očekávat nějaké překotné progresivní změny a vývoj, šablonovitost "Dead Anthems" je v některých chvílích pro mě už za hranou. Ty zajímavější momenty, které na desce jsou, nejsou zas tolik silné, aby se mi trvaleji usadily v hlavě a nutily mě pouštět si je s potěšením stále dokola. Album je docela dlouhé a po chvíli už mu jaksi dojde dech. Některé písně mají vyloženě vycpávkový efekt ("Scandal" nebo "Road Rash"), jiné po slibném startu marně hledají nějaké zajímavé finále ("October", "Eye For An Eye"). Chytlavé věci zde samozřejmě najdete, třeba úvodní track, melodická "An Irish Goodbye On St Velentine´s Day", nebo hitovka "Pulled From the Shore", ale prostě nezažívám tak intenzivní a strhující pocity, jako u zmiňovaných předchůdců.
Produkce je samozřejmě perfektní, byť i zde si neodpustím názor, že je trochu víc "soft", než třeba na "Brass Of Gold". Celkový dojem je samozřejmě kladný, ale jsem asi již zmlsaný, tím, co kluci předvedli v minulosti a čekal jsem prostě o něco víc.
Novinka od THE RUMJACKS nenadchne ani neurazí, nicméně v rámci celé diskografie kapely na stupínek vítězů ani náhodou nedosáhne.
6,5 / 10
Mike Rivkees
- zpěv, flétna
Gabriel Whitbourne
- kytara
Adam Kenny
- mandolina, banjo, bouzouki
Kyle Goyette
- akordeon
Johnny McKelvey
- baskytara
Pietro Della Sala
- bicí
1. Come Hell or High Water
2. They Kick You When You're Down
3. Smash Them Bottles
4. Cold Like This
5. An Irish Goodbye On St Valentine's Day
6. October
7. Father's Fight
8. Scandal
9. Road Rash
10. Eye for an Eye
11. Pulled From the Shore
12. Some Legends Never Die
Dead Anthems (2025)
Brass For Gold (EP) (2022)
Hestia (2021)
Saints Preserve Us (2018)
Sleepin' Rough (2016)
Sober & Godless (2015)
Gangs Of New Holland (2010)
Datum vydání: Pátek, 7. února 2025
Vydavatel: FOUR FOUR
Stopáž: 37:53
-bez slovního hodnocení-
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





