V sobotu 26. dubna hostil Black Pes black metal. Ale zcela určitě ne ten žánrově čistý a krystalický. Tour pakt SPECTRAL WOUND a LAMP OF MURMUUR dává smysl hned v několika ohledech, ač jsou obě kapely trochu jinde, mají zároveň mnoho společného. Ať už jde o tu žánrovou (ne)čistotu, rock'n'rollové vibrace a jakousi auru, která přitahuje jak hipstery, tak čistě blackové příznivce. Sešlo se jich tu poměrně dost, vyprodáno sice nebylo, nicméně si troufám odhadnout, že do Klánovic se mohlo vypravit okolo dvou stovek návštěvníků, což je poměrně sympatické číslo. Popularita obou kapel nám utěšeně roste a nutno podotknout, že vzhledem ke kvalitě jejich nejnovějších výlisků, „Saturnian Bloodstorm“ a „Songs Of Blood And Mire“ se tak děje zaslouženě.

Je osm hodin a na pódium vylézá hlavní maskot LAMP OF MURMUUR, tajemný M., zahalen od hlavy až k patě a ověšen pestrou sadou nejrůznějších kovových doplňků. Společnost mu dělají staří známí. S kolegou Dalasem pod škraboškami bezpečně identifikujeme Georgiose Maxourise a Jelleho Soolsmu z DÖDSRIT a současně předpokládáme, že za bicí soupravou seděl i Brendan Duffy z téže kapely. Jen hlavní skladatel Christoffer Öster zůstal doma a raději vyrazil se psem na kempovačku do lesů v okolí Borlänge. Znovu připomínám, že obě sestavy jsou provázané a často jezdí na tour spolu (vzpomeňme na Brutal Assault, kde na Oktagonu hráli hned po sobě nebo na poslední pražskou zastávku ve vyprodané Sedmičce v dubnu 2022). Produkce LAMP OF MURMUUR není jen o čistém blacku, narazíme na post-punk, trochu gotiky, raw blacku a samozřejmě i na poctivý od podlahy zahraný black/rock'n'roll. Hned po prvních tónech bylo jasné, že zvukově to bude radost poslouchat. Vyvážený, v únosných rovinách položený sound poskytl ten správný životní prostor pro členitou a žánrově bohatou produkci kapely.

Člověk podupával do rytmu a v houpavě-punkovějších odzemcích se usmíval, jak to LAMP OF MURMUUR hezky šlape. Samozřejmě jsem si vzpomněl na již zmiňované vystoupení s DÖDSRIT na Sedmičce a ostatně i na Brutal Assaultu (zejména ke konci obou akcí), kde mi Američané přišli o dost více syroví a vyhrocení. Tentokrát to bylo takové BM swingování na pohodu, snad jen předposlední kousek pořádně zahrozil a ožehl tváře přihlížejících sirnatým plamenem. Setu to určitě prospělo, LAMP OF MURMUUR sice nejsou kdovíjak přísní blackmetalisté, ale jakmile přitlačí na pilu, zní krásně syrově. Rozhodně jim to v těchto extrémněji pojatých polohách hodně sluší. Předák M. s družinou působili uvolněně a v klidu nás provedli pestrým, padesát minut trvajícím setem. Bylo sice nutno strávit párkrát „hej, hej“, ale to se holt nedá nic dělat, tak už to prostě chodí nejen ve vesnických kulturácích.

Ze SPECTRAL WOUND se za ty roky stala má srdcovka. Jejich alba točím dost pravidelně a každé další vyhlížím s velkým očekáváním. Za mě ještě nikdy nešlápli vedle a laťku výkonnosti drží stále hodně, hodně vysoko. Kanaďané momentálně sídlí u Profound Lore Records, kde jim to velmi sluší, a to i přesto, že unikátní label z Ontaria se zaměřuje na více experimentální entity. Po deváté hodině SPECTRAL WOUND nastupují na prkna, tváře začerněné mourem z komína přilehlého nádraží a spouští ten svůj syrový, leč současně i dost melodický kolovrátek. Z pódia se hned vyvalila obrovská cirkulárka a nemilosrdně se zakousla do sluchovodů přítomných nešťastníků. A jakmile se kožené rukavice vokalisty Jonaha Campbella chopily mikrofonu, bylo ještě hůře. Zpěvák SPECTRAL WOUND umí ječet jako by ho na nože brali a když ho ještě k tomu v mixu vytáhnete, zahráváte si s částečnou nedoslýchavostí. Díky této intenzitě se spousta detailů z jinak pěkně vystavěných skladeb utopilo v hlukovém příboji. Pověstné mrazivé melodie se sice z ostnatého zvukového klubka občas vynořily, ale rozhodně jsme si jich neužili tak, jako z desek. Jinými slovy, pokud by úroveň volume zůstala tam, kde byla na LAMP OF MURMUUR, bylo by to mnohem šťastnější řešení. I tak pestrá skladba jako je „Frigid And Spellbound“ neúčinkovala tak moc, jak jsme si asi všichni představovali.

Před ní Kanaďané vytáhli z rukávu sebe-definující položku „Aristocratic Suicidal Black Metal“, asi největší hitovku jejich kariéry, kde to přece jen bylo o trochu lepší. Ale stejně, ten černý, pekelnou slují rezonující rock'n'roll tam prostě nebyl, místo něj převažoval bodající, řezající a jinými způsoby terorizující black metal. Bylo to jako když nějaký pestrý obrázek překryjete špinavou fólií – ty barvy sice pořád vidíte (nebo o nich alespoň máte nějaké povědomí), ale tak nějak se vám slévají do jedné. A to byla samozřejmě nezměrná škoda. Bylo to, jako by si zvukař z Black Psa vzal nemocenskou a zaskočil místo něj kolega ze strahovského 007, který před týdnem zběsile zvučil BLACK CURSE. Kousek po desáté je konec, lehce otupělý opouštím prostory Black Psa. Na jednu stranu jsem rád, že jsem potřetí viděl SPECTRAL WOUND, na stranu druhou jsem si je znovu neužil tak, jak bych si představoval. Snad nejlepší to bylo před třemi lety v Modré Vopici, kde Kanaďané hráli s GAEREA, ale ani tenkrát jsem z klubu neodcházel nasycen na potřebných 100%. Tahle kapela pro mě tedy i nadále zůstává hlavně studiovou záležitostí, živě mě to zatím ani jednou na prvočinitele nerozložilo.