LIK už jsou jedni z těch zavedených pokračovatelů švédského deathmetalového řemesla. Založeni více než dvacet let po emisi stylotvorných desek typu „Like An Ever Flowing Stream“, „Dark Recollections“ nebo „Left Hand Path“ pomáhají udržovat plamen, který nikdy nezhasne. Alespoň já si tedy nedovedu představit, že pravé švédské chrastění jednoho dne utichne, že znenadání přestane rezonovat. Vždyť staří kozlové jsou tu pořád s námi (kdo viděl DISMEMBER na Brutal Assultu 2023, rozumí) nástupci se statečně drží v závěsu a na palubu nepotopitelného křižníku stále přistupují další a další učedníci (znovu doporučuji poslechnout si XORSIST, CRYPTORIUM nebo IMPURITY, od kterých jsme tu nedávno revidovali výtečný debut „The Eternal Sleep“). Pochodeň hoří dál, pod klášterní klenbou stále vládne živý šum, stovky rukou se vzpínají ku oltáři ve tvaru HM-2 pedálu, jako by snad pořád byl rok 1990.

Skoro se mi nechce věřit, že první album LIK letos oslaví první kulatiny. Těch deset let uplynulo jako voda. Naše životy se proměnily, ale svět švédského death metalu zůstal identický. Jeho hodnoty jsou trvalé, nepodléhají zubu času, jsou tu pořád s námi. Navěky zakonzervované v našich srdcích. Jednoduchý, leč mocný hudební recept přežívá v nezměněné formě a baví stejně jako v časech, kdy se první kapely začaly nořit do útrob studia Sunlight. Oddanost a věrnost tradici je v případě švédského old school mnohem více než inovace a převratné experimenty.

“Vicious and raw, sick and heavy, perfect embodiment of the brutality of classic Swedish death metal.” (Matti Kärki)

Tolik konstatování předáka DISMEMBER, jednoho ze zásadních inspiračních vzorů LIK. Kdo povolanější by se už mohl na adresu „Necro“ vyjádřit? Tomuto starému vlčákovi stačilo poslechnout první skladbu, diplomovou práci okamžitě schválil a bez jakýchkoli dodatečných dotazů udělil rovnou červený diplom. Musí to být radost poslouchat něco, co jste kdysi sami pomáhali definovat. A navíc jste to trefili rovnou na první pokus bez nutnosti jakýchkoli vylepšení či nápravných opatření. LIK jakožto pokračovatelé tradic na to jdou zlatou střední, posluchačsky přívětivou cestou, nejsou hrubozrnní, ale ani nesklouzávají k až příliš okaté a méně konfliktní produkci (snad až na pár výjimek, ke kterým se ještě dostaneme). Zachovávají konzervativní přístup, ale současně se snaží každou skladbu vybavit nějakým specifickým motivem/atmosférou, který/á ji odliší od těch ostatních. „Necro“ se tak neslévá do sebe a nepůsobí tolik monoliticky jako některé dřevní žánrové kolekce. Osobně za LIK cítím největší přesahy k ENTOMBED a CARNAGE na straně jedné a melodičtější produkci DISMEMBER, CENTINEX a trochu i pozdních AT THE GATES na straně druhé.

Tracklist „Necro“ můžeme jednoduše rozdělit do několika kategorií. Začněme s tou, která pod svými křídly sdružuje líbivější položky. Ukázkovým reprezentantem přívětivějšího přístupu ke švédskému řemeslu je hned druhá „War Praise“, která jako by vypadla z tracklistu třicet let starého milníku „Massive Killing Capacity“ (až na tu nejrychlejší pasáž). Hodně podobně je na tom znovu klasicky „dismemberovská“ hitovka „Fields Of Death“, můj nejoblíbenější kousek sbírky, a samozřejmě i „In Ruins“, kde za hostujícím mikrofonem pěje Nick Holmes (BLOODBATH, PARADISE LOST). Refrének poslední jmenované je však už trochu na hranici s rádiovým vysíláním pro širší masy, pojďme to tedy raději vyvážit. Na opačném pólu „Necro“ stojí dvě nejdelší skladby alba, „Morgue Rat“ a závěrečná „Rotten Inferno“. Obě kompozice jsou členitější, méně přístupné a současně nasáklé správně odtažitou atmosférou. Osobně jsem za ně hodně rád, kapela tady totiž dokázala melodiemi zhýčkaného posluchače vrátit zpět na zem a postavit ho mimo komfortní zónu. A to je v death metalu třeba. Jinou kategorií reprezentují kratší skladbičky. Zábavněji pojatá „Stockholm Massacre“ a nasypaná „Shred Into Pieces“. Jen více takových; něco přes dvě minuty trvající šlehy bičem totiž jsou sympatickým kořením „Necro“. Poslední skladba, kterou zmíním, je „They“. Tahle potemnělá kompozice disponuje vibracemi CARNAGE, pozapomenuté entity, která svým albem „Dark Recollections“ notně přispěla k budování základů švédského death metalu.

Tady je svět ještě v pořádku. Pestrá, za těch pět let tvůrčí pauzy pečlivě poskládaná deska, která musí vykouzlit úsměv na líci každého přívržence švédské deathmetalové klasiky. LIK ctí hluboké žánrové kořeny, a to i přes to, že tak činí více stravitelnou a líbivější formou, než hlásaly dřevní zpěvníky okolo roku 1990.