Člověk by si řekl, že po těch letech fungování Metalopolis už bude všechno hotovo. Že magistrát napsal všechny průvodce, provozuje infocentrum, vztyčil pomníky a teď oprašuje. Na výročí se sejde delegace, dědkové zadujou fanfáru a jde se vzpomínat na „staré dobré časy“. Minulost je vyřešena, a tak se teď staví už výhradně satelity nebo open spaces. Jenže to tak není. Pořád se najdou zákoutí, na která se zapomnělo, pořád jsou urbexy, které stojí, ale málokdo je prolézá, a pořád jsou dveře, které málokdo otevřel, ale koukal by s otevřenou pusou, co za nimi našel. Takže máme pořád šanci věšet pamětní desky a sledovat překvapení čtenářů, co všechno ještě v katastrálním území Metalopolis můžou objevit. Dnes to bude TRIUMPHATOR!

Specialisté na černý kov budou vědět, ale pro většinu metalonároda asi bude tenhle pojem nový. TRIUMPHATOR? Neznám. Když se řekne Arioch, což je (byla) jeho hnací síla, taky každému nesvitne, i když někteří už zavětří – aha, to je FUNERAL MIST! No a když řekneme Mortuus, je všechno jasné – no ovšem, MARDUK! Ten chlápek za mikrofonem, který vypadá, jako by nesnídal právě vtipnou kaši, nýbrž prošel pod okapem, ze kterého vyteklo všechno svinstvo světa. Daniel Rostén, švédský blackmetalista, který nejdřív udělal „kariéru“ v nihilistických FUNERAL MIST, aby se později usadil v MARDUK a do značné míry určil jejich existenci od roku 2004 až doteď.

Rostén je rozhodně nadaný člověk. Na pódiu s MARDUK je sice omezen na šílení u mikrofonu, ve svých osobních FUNERAL MIST ale obstaral téměř všechno a také v TRIUMPHATOR kromě hulákání hrál velmi zdařile na kytaru a skládal tracky na album. „Wings Of Antichrist“ je zatraceně, dokonce bych řekl extrémně kvalitní kus black metalu. TRIUMPHATOR byli takoví stínoví ministři švédské scény, na bubny u nich hrál Fredrik Andersson z MARDUK a „Wings Of Antichrist“ je odpověď na Morganovce v postatě jedna ku jedné – jestli chcete nějak navést, tak zhruba na půli cesty mezi „Nightwing“ a funeralovským „Vobiscum Satanas“. Co se týká stylu, ale jak už bylo napsáno, i kvalitou!

Deska řeže jako sviň, zvuk je zahalený do té jedovaté mlhy, kterou tehdy uměla jen největší švédská jména. Jeden track masivnější než druhý, totální parní válce a dokonalý true swedish šicí stroje black metal ... znáte to! A když v pětce „Crushed Revelation“ TRIUMPHATOR přece jen zpomalí, není to žádné odpočívadlo, nýbrž hnus, který bodá právě svou bublavostí a zdánlivou leností, která vám ale oblbne smysly a zjistíte to až v posledním nádechu před utonutím v mazlavém bahně! Pak nastoupí šestka „Redeemer Of Chaos“ a jste zpátky v uragánu, který se vypne až na konci alba.

Po poslechu TRIUMPHATOR je vám naprosto jasné, že Rostén musel zakotvit právě v MARDUK a že se vše děje, jak má. Na „Wings Of Antichrist“ koneckonců trochou práce přispěl i Morgan Håkansson a TRIUMPHATOR se podněty od babylonských bohů nijak netajili. Když se ovšem někdo inspiruje tak kvalitním způsobem jako TRIUMPHATOR a převede to do jedné z nejlepších desek v rámci subkultury, je všechno v pořádku. Specialista na černotu si „Křídla“ bude hýčkat ve sbírce, a všeobecný posluchač, kterému stačí mít z black metalu takové to „best of“, si po náhodném poslechu „Wings Of Antichrist“ určitě řekne: „Ty vole, fakt dobrý!“